Sběratel dobrodružství

Tím sběratelem jsem já, milý čtenáři, ale neboj se. Nebudu tě unavovat vyprávěním, co jsem všechno zažil a kde všude jsem byl. Sbírám dobrodružství velice poklidným a v podstatě pohodlným způsobem. Napínavé příběhy nacházím ve starých cestopisných knížkách a časopisech. Obyčejně stačí přejít z kuchyně do pokoje k mé knihovně. Když se někdy rozjedu vlakem do jiného města, abych vyhledal antikvariát v nějaké zapadlé ulici, jedná se už vlastně o velkou objevitelskou výpravu. O napětí a romantiku, ale i o zklamání, nemám při tom nouzi. Občas najdu zajímavý příběh také v denním tisku.

Má sbírka dokazuje, že se na světě pořád něco úžasného děje, že divoké příběhy plné exotiky, vzrušení a obdivuhodných lidských výkonů jsou skutečností a ne pouhými výmysly spisovatelů. Dobrodružné příhody se odehrávaly a stále odehrávají a vnímavému čtenáři stačí, když si nalistuje stránku a otevře srdce.

V medvědích spárech

Rod Darnell patřil mezi nejzkušenější zálesáky na Aljašce. Působil jako lovecký průvodce. Jednoho kalného a mlhavého rána, bylo 29. září roku 1957, se vydal se svými klienty Vernem Clemonsem a Ree Reindeauem na lov jelenců ušatých. Nacházeli se asi sedmdesát mil od Juneau v horách blízko pobřeží, kde měli zakotvený člun. Rod Darnell kráčel po stezce, kterou znal z dřívějška a věděl, že vede k pastvinám, kde se jelenci často zdržují. Vern a Ree se drželi vzadu a těšili se na pěkný lovecký zážitek.

Rod vyšel ze stezky na velké rašeliniště a byl zaskočen trojicí velkých šedých medvědů. Dva z nich před lidským vetřelcem odběhli do spleti zimostrázu a arálií, ale třetí z nich, mohutný grizly, bez jakéhokoliv zaváhání nebo výstrahy divoce zaútočil. S široce rozevřenou tlamou a zeleně svítícíma očima se vyřítil na Roda. Všechno bylo dílem okamžiku, lovec stačil zamířit a poslat běsnící obludě vstříc dvěstědvacetigramovou kulku ráže 30-06, ale bez patrného účinku. Rod skočil po hlavě na mokré rašeliniště a rukama si zakryl týl a šíji, aby si uchránil nejchoulostivější místo. Rozzuřený grizly se ocitl v mžiku nad ním, chytil ho tlamou za rameno, vyzvedl vysoko do vzduchu a praštil s ním o zem jako s bezmocnou loutkou. Rod byl v šoku, rozostřenýma očima viděl před sebou stříkance své vlastní krve, ale kupodivu necítil žádnou bolest. Mohutný grizly ho uchopil znovu do tlamy a zuřivě s ním cloumal. Rod se snažil, aby při dopadu na zem ležel vždycky břichem dolů, aby mu medvěd ostrými drápy nerozpáral břicho a vnitřnosti. Na zádech měl naštěstí batoh s dřevěným rámem, který ho také trochu chránil. Útok běsnící šelmy byl strašný, cítil, jak mu silné čelisti svírají hlavu. Medvěd ho znovu vyzvedl do vzduchu a mrštil s ním o zem. Pocítil prudkou bolest na prsou, jak se mu chrupavka odtrhla od hrudní kosti. Očekával každým okamžikem svůj konec, když se mu náhle před očima rozzářil roj hvězd a kdesi v dálce zaduněl výstřel. Najednou bylo ticho.

Vern Clemons došel k rašeliništi s puškou připravenou k výstřelu, protože slyšel medvědí řev a domyslel si, co se stalo. Zabil grizzlyho jedním přesným výstřelem a zachránil tak Rodovi život. Aspoň prozatím. Rod zahlédl jako ve snách, jak Ree Reindeau přiložil hlaveň pušky k medvědí hlavě a vypálil pro jistotu. Opatrnost byla nutná, ukázalo se, že šelma ještě žila. Rod kupodivu neztratil vědomí, viděl hrůzu a zděšení v obličejích svých druhů. Nedokázal posoudit rozsah svých zranění, ale on sám i celé okolí bylo zarudlé krví. Z hlavy mu visely cáry kůže a chomáče vlasů. Ree s Vernem sebou měli čtyři plátěné pytle na mouku původně určené pro maso z ulovených jelenců. Muži je roztrhali na dlouhé pruhy a zabalili Roda jako mumii, aby zastavili nebezpečné krvácení. Částečně se jim to podařilo, ale když se snažili dopravit Roda z lesa dolů ke člunu, rány se znovu otevřely. Krev prosakovala látkou, ačkoliv obepínala Rodův krk, ramena a horní část hrudníku v několika vrstvách.

Lovci začali ztrácet naději, bez okamžité lékařské pomoci se zdálo, že Rod nemůže přežít. Juneau s moderní nemocnicí byla vzdálená sedmdesát mil a plavbu v malém člunu na neklidném moři by raněný nevydržel. Rod Darnell, krátce předtím, než ztratil vědomí, stačil svým druhům poradit, aby pluli přes Chatham Straits do konzervárny ve Funter Bay, odkud by se dalo vysílačkou přivolat letadlo. Vypluli na moře a měli štěstí. Kapitán Don Gallagher z poštovního člunu Forrester zahlédl plavidlo lovců s těžce raněným a vzápětí vyslal SOS do éteru. Muži se ještě nestačili pořádně rozloučit a vydat se směrem k Funter Bay, když se nad obzorem objevilo letadlo s plováky místo podvozků. Přistálo těsně u člunu. Když se Rod Darnell probral na chvíli z bezvědomí, uvědomil si, že se nalézá v letadle a děsivé rány mu prohlíží lékař. Stroj přistál v Juneau za několik minut. Když si Rod později rekapituloval celou událost, spočítal si, že se na operačním sále objevil v zázračném čase hodinu a čtyřicet minut od chvíle, kdy Vern Clemons odpravil zuřícího gryzlyho nad jeho zkrvaveným tělem. Ačkoliv se mu zdálo, že medvědí útok trval nesnesitelně dlouho, musel dát za pravdu Reeovi s Vernem, že se jednalo o pouhých třicet vteřin! Stačilo jen pár okamžiků navíc a Rod by napadení nepřežil.

Tým lékařů měl co dělat s čištěním a sešíváním ran po dobu čtyř hodin, život zraněnému zachránily krevní transfúze. Rod Darnell byl sice lovecký průvodce, ale medvěda za celý život nikdy nezastřelil. Necítil k nim nenávist ani po uzdravení. Tvrdil, že medvědi mají v přírodě Aljašky své místo a stavěl se proti jejich zbytečnému zabíjení.