Jan Hora: Sběratel dobrodružství (12) Vrah z Kiwogwongy

Rubrika: Literatura – Na pokračování

Sběratel dobrodružství

Tím sběratelem jsem já, milý čtenáři, ale neboj se. Nebudu tě unavovat vyprávěním, co jsem všechno zažil a kde všude jsem byl. Sbírám dobrodružství velice poklidným a v podstatě pohodlným způsobem. Napínavé příběhy nacházím ve starých cestopisných knížkách a časopisech. Obyčejně stačí přejít z kuchyně do pokoje k mé knihovně. Když se někdy rozjedu vlakem do jiného města, abych vyhledal antikvariát v nějaké zapadlé ulici, jedná se už vlastně o velkou objevitelskou výpravu. O napětí a romantiku, ale i o zklamání, nemám při tom nouzi. Občas najdu zajímavý příběh také v denním tisku.

Má sbírka dokazuje, že se na světě pořád něco úžasného děje, že divoké příběhy plné exotiky, vzrušení a obdivuhodných lidských výkonů jsou skutečností a ne pouhými výmysly spisovatelů. Dobrodružné příhody se odehrávaly a stále odehrávají a vnímavému čtenáři stačí, když si nalistuje stránku a otevře srdce.

Vrah z Kiwogwongy

Začátkem roku 1960 se dánský dobrodruh a badatel v oblasti národopisu Jens Bjerre vypravil do těžko přístupných hor ve vnitrozemí Nové Guineje. Museli ho doprovázet policisté Bill Purdy a Jack Mater s domorodým oddílem, protože se horké kmeny nechovali k cizincům přátelsky a dosud skrytě holdovali kanibalismu.

Jens Bjerre se spojil se svými společníky ve vládní stanici Menyamya, která měla spojení s civilizací pouze letadlem a radiostanicí. Cestovali potom dál do hor. Nejdřív procházeli vesnicemi, kde už policisté někdy byli. Později, po desetihodinovém prudkém stoupání, vkročili do vesnice Kiwogwonga. Nikde nebylo vidět ani živáčka, z čehož policisté usoudili, že místní obyvatelé nemají čisté svědomí. Nejspíš někoho zabili a připravili si kanibalskou hostinu, což bylo australskou vládou zakázané a trestné. Teprve když se příchozí vytasili s dárky, s noži a mořskými mušličkami, začali se domorodci váhavě scházet. Jens Bjerre se snažil navázat s obyvateli Kiwogwongy přátelské vztahy, ale narážel na víceméně skryté nepřátelství. Po několika dnech se badatel i policisté dověděli od tlumočníka, proč je vesničané nevidí rádi. Ukázalo se, že Kiwogwonga ,,dlužila“ jedné vsi vraždu. Podle místních zvyklostí bylo nutné, aby se k sousedům někdo vypravil a dluh další vraždou vyrovnal. Úkol na sebe vzal jeden z mladíků. Vplížil se na plantáž nepřátelské vesnice a zabil starší ženu, která tam mírumilovně pracovala. Policisté měli za povinnost mladíka zatknout a poslat do Lae do vězení, ale provinilec nebyl ve vsi k nalezení. Tlumočník za pomoci úplatků zjistil, že se vrah před výpravou ukryl v nedaleké rokli. Jenom na noc se prý vracel ke svým dvěma ženám do chaty postavené stranou od vesnice.

Policisté si naplánovali akci k jeho dopadení a Jense Bjerreho vzali s sebou. Jack Mater probudil cestovatele ve tři ráno. Společně s Billem a čtyřmi ozbrojenci se kradli spící noční vesnicí. Náhodou probudili muže, který byl přesvědčen, že ho chtějí zabít. Byl umlčen slibem, že dostane nůž, když jim ukáže příbytek vraha. Šli po kluzké pěšině do tmavého údolí a svítili si dvěma baterkami. Obtížná cesta trvala hodinu a začalo se pomalu rozednívat. Konečně zahlédli v ranní mlze obrys chaty a hradby z klacků. Domorodý policista Maga se náhle prudce sklonil a jen stěží v sobě zadržel výkřik bolesti. Vrah nastražil na pěšinu ostré bambusové štěpiny. V čele výpravy ho vystřídali Jack Mater s Jensem, protože měli boty a nástrahy mohli rozdupat. Z chaty stoupal kouř. Obklíčili ji ze všech stran. Policista s Jensem se dohodli, že dovnitř nevtrhnou dveřmi, ale horním otvorem. Měli obavu, že se vrah u vchodu něčím pojistil proti nezvaným hostům. Jack skočil z příkrého svahu rovnou na střechu a zmizel pod ní. Jens ho bez váhání následoval. Dopadl na nohy a před očima se mu zmítalo klubko rukou a nohou. Slyšel hysterický ženský řev. Konečně se mu podařilo rozsvítit baterku. Vzápětí se oba muži vrhli na vyděšeného mladíka sápajícího se po zbraních. Ženy vyběhli z chatrče ven přímo do rukou ostatních policistů. Za chvíli vyšel na denní světlo spoutaný vrah vedený mezi Jackem a Jensem. Všichni byli velice rozčilení. Sedli si na chvíli do trávy, aby se uklidnili cigaretou. Zajatý vrah dostal také.

Návrat do vesnice Kiwogwonga byl velmi rušný. Mladík se k vraždě staré ženy přiznal, protože podle zdejších zvyklostí neudělal nic špatného. Policisté ho zavřeli do chaty, ve které byli ubytováni. Muži z vesnice se shromáždili v její blízkosti Křikem a máváním zbraněmi se dožadovali propuštění vězně. Situace byla hrozivá. Jack Mater nařídil policejnímu doprovodu nastoupit před chatu. Čtvrt hodiny cvičili s puškami. Domorodci si to vyložili jako přípravu k popravě a stáhli se. Měli strach z moderních zbraní. Horší to bylo ten den odpoledne. K chatě se přišourala stará žena a přivedla s sebou velkého vepře. Byla to matka vězně a pokryla se celá blátem na znamení smutku. Chtěla svého syna vyměnit za vepře, protože byla přesvědčená, že ho policisté chtějí sníst. Tlumočník jí marně vysvětloval, že se mladík za nějaký čas do vesnice vrátí. Začala podněcovat vesničany k ozbrojené akci tak vehementně, že ji museli od chaty odehnat.

Druhý den brzy ráno byl vězeň eskortován do vládní stanice v Menyamya. Jens Bjerre ve svých vzpomínkách napsal, že vrah dostal u soudu v Lae šest měsíců nucených prací a prožil je sekáním trávy v parcích. Soudce musel uznat, že vražda mezi kanibaly je vzhledem k místním zvyklostem přece jen něco jiného než stejný zločin v civilizovaných zemích.

Píše a kreslí Jan Hora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 10. 02. 2012.