Favorité Petry Tomisové

Rubrika: Publicistika – Doporučení

V této rubrice vám každý týden představí jeden z autorů PN svých pět FAVORITŮ mezi články, které byly uveřejněny v Pozitivních novinách. Pod pojmem FAVORIT je míněn příspěvek, který dotyčného nejvíce oslovil, hovoří mu z duše a k němuž se rád a často vrací. Na konci této stránky má pak každý autor možnost uvést svou POZNÁMKU POD ČAROU, aby mohl tento nelehký úkol (tj. vybrat jen pět nejlepších) "uvést na správnou míru". 

                                       ►   FAVORITÉ - OBSAH   ◄

30. týden
2006

Dnes vám své  FAVORITY představuje 

Petra TOMISOVÁ

fotografka Pozitivních novin

Pavel Veselý   Malířka

Každý z nás se narodil nahý a z bolesti někoho jiného. Jak brzy na to zapomínáme. Jeden fíkový list jsme zaměnili za celý šatník fíkových listů. Snažíme se šplhat nahoru, být lepší než ostatní.
Stále více se stává, že měřítkem úspěchu člověka není to, kolika lidem pomohl, kolik má přátel, ale hlavně, kolik má peněz. Ideály jsme často vyměnili  za věci. A navíc... Ten neustálý souboj pohlaví.
Ženy se chtějí vyrovnat mužům, pokořit je, mít stejně nebo i víc peněz než oni a moct si koupit více těch fíkových listů poslední módy.
Chtějí se muži vyrovnat ženám? Mají muži například ambici rodit děti? Škoda, že ženy ve své touze po emancipaci občas přestávají být ženami. To, co muži již odpradávna tolik obdivovali, jejich ženskost, se někam pomalu vytrácí. Čím více máme také možností komunikovat, tím více a více jsme němí, zakuklení ve svých ulitách. Každý proti každému.
CELÝ ČLÁNEK
Jarmila Moosová  Pátek třináctého

Už roky rokoucí razím tvrzení, že pátky třináctého patří mezi ty nejšťastnější dny v roce.
Toho dne - do té doby fanaticky obávaného, ovlivněná většinou - jsem úspěšně složila svoji první maturitní zkoušku. Přišel další šťastný pátek, možná že pak ještě jeden…no a od té chvíle už bylo mé tvrzení mé dogma. Nejenže jsem se přestala těch pátků bát, doslova jsem je už dopředu vyhlížela a těšila se na ně.
A věřte mi to nebo ne, byly šťastné do jednoho. V nejhorších případech se alespoň neudálo nic zlého.
Včera byl opět jeden takový pátek třináctého.
Ráno vstanu z postele, vypravím syna do školy, sebe do práce a vlak jede přesně. V mojí kanceláři už zdálky voní na stole šálek čerstvé kávy – ejhle, první příznaky šťastného dne: Změna! Není to stejná výtečná každodenní káva, ale dnes daleko výtečnější zcela nové kapučínko – a to já můžu.
CELÝ ČLÁNEK
Jana Stuchlíková  Ráno

Pípání budíku ji probralo z doznívajícího snu. Pootevřeným okem mrkla na číslice. Šero v místnosti a ověřený čas ji ještě na chvíli ukolébaly do slastného zdřímnutí. Teplíčko pod peřinou hladivě zpříjemňovalo poslední minuty před drastickým předělem mezi nocí a dnem. Očekávaný okamžik nastal a nezbylo, než opustit vyhřátý pelíšek.
„No jo, už se hrabu. Kdyby se mi chtělo stejně, jako se mi nechce, to by bylo jiné kafe. Mmm …“
Po paměti absolvovala první přesuny po bytě. Pobyt v koupelně rozjasnil její mysl a osvěžena pokračovala v zaběhnutém ranním rituálu. Před odchodem ještě vyhlédla z okna.
„Co to je? No, fuj, to už snad přesahuje všechny meze, zase sněží! Já už nechci! Nechci! Je březen, chci jaro, ne ten nekonečný bílý sajrajt!“
CELÝ ČLÁNEK
Pavla Králová  Cesta

„Všichni jsme tu na cestě“, řekla mi maminka s úsměvem na tváři. Takovým tím veskrze opravdovým, od srdce. V téhle větě se jí podařilo shrnout to, co jsem chtěla vyjádřit už dávno. Svými ústy tehdy vyslovila něco, co kdybych měla říct sama, neubránila bych se slzám. Právě ta cesta, v ní to všechno spočívá. Jistě, cíle jsou to, co nás nutí po ní kráčet, ale žádný z těch cílů se nevyrovná požitku z cestování.
Kráčet po cestě k zítřkům s větrem v zádech, obklopeni úsměvy těch druhých, dělíce se s nimi o své bolesti i zdary, vždyť právě v tom se skrývá život. Všichni jsme lidé a každý z nás má právo chybovat. Cíle jsou v našem životě mimořádně důležité, jsou zdrojem inspirace a motivují nás. Od jednoho k druhému vede vždy cesta, pouť, kterou musíme vykonat předtím, než svého snu dosáhneme. Často tu ta cesta není k tomu, že bychom toho málo uměli, nebo neměli jisté schopnosti, ale slouží tu k pochopení. Dobrání se odpovědí, které je třeba znát k tomu, aby se rébus dneška poskládal, a bylo tak možno pokračovat v dalším, tom zítřejším.
CELÝ ČLÁNEK
Jaroslav Kovaříček   Zprostředkovaná manželství

Seděl jsem nedávno na fidžijském ostrůvku Tavueni v domku s mladou rodinou, kam jsem byl pozván na oběd. Chris a jeho půvabná žena byli skvělými hostiteli. Jsou to chudí lidé, tedy srovnáno s našimi materielními poměry, ale jejich bohatství bylo jiného druhu. Jejich obydlí bylo prosté, ale čisté a útulné, jídlo bylo vynikající. Po obědě jsme popíjeli polynéský nápoj kavu a vedli všelijaké řeči. Byla to rodina indická a Chris byl sečtělý ve védických knihách. Probírali jsme i neradostný stav současného světa, a byl jsem poučen, že tak je to dobře, tak to musí být, procházíme obdobím zvaném kali yuga, tedy časem hněvu a rozpadu. Takový jest prý světa běh.
Tady ale, v tom domku pod rozpálenou plechovou střechou, žádný hněv ani rozpad nepanoval, zde vládla pohoda, respekt a láska. Proto mne překvapilo sdělení, že jejich manželství bylo zaranžováno jejich rodinami, tedy zprostředkované.
CELÝ ČLÁNEK
 
 Petra Tomisová:  Poznámka pod čarou
Vymieňame životy – za úspech, za peniaze, za postavenie, lepšie a väčšie auto, dom, prestíž, členstvo v klube, drahé hadry, tučné konto, za závisť, lakomstvo i strach pred zajtrajškom, pred tým, že by sme náhodou mohli stretnúť suseda a museli s ním prehodiť pár slov a pritom sa netriasť pred priamym pohľadom jeho očí.
Vymieňame slová za esemesky, e-maily a rýchle informácie, skrývame sa v odraze okuliarov len s jednou stranou priehľadnou, ako pštrosy brániac svoje posty s hlavou zarazenou do piesku.
 
Vybrať 5 najlepších článkov?
Mám sa opakovať?
To nejde.
 
Vybieram však 5 tých, ktoré majú jedno spoločné – chuť do života takého, na aký často, a niekedy mám pocit aj radi, zabúdame.
 
Pavel Veselý: Malířka – rozprávanie, takmer ako obrázok vystrihnutý z albumu mnohých nás, na ktorom celý život človek letí, a pritom stačí tak málo k šťastiu.
„Každý z nás se narodil nahý...“
 
Jarmila Moosová: Pátek třináctého
Schválne, koľko krát sa do niečoho ani nepustíte len pre to, že to nie je zvykom, že dnes nie je ten správny deň, že možno zajtra? Zajtra byť už ale nemusí. Žiadne. A povery? Čo tak trebárs na začiatok uveriť tomu, „že pátek třináctého je ten nejšťastnější den v roce“?
 
Jana Stuchlíková: Ráno
Ja viem, tiež poznám príchuť zvonenia budíka ráno, v čase, kedy telo ani omylom nechce napredovať; o mysli ani nehovorím, že by chcela myslieť. Že však na začiatku záleží, je jasné. A že ranné radovanie je to pravé? „...vždyť je to jedno, co říká kalendář. Každý den má něco do sebe, každý den je svůj.“
 
Pavla Králová: Cesta
„Svět a život je jako mozaika. Skládá se z drobných detailů, které stejně jako se noty dokáží spojit v překrásnou melodii, se shlukují v ohromující celek, který má tolik barev a příchutí, kolik jen můžeme vidět a cítit. Až ve chvíli, kdy se dokážeme radovat z malých, nepatrných věcí, začneme být šťastní.“
Treba k tomu niečo dodávať? Naše cesty sú plné tých krásnych maličkostí, len sa k nim treba trošku zohnúť a jednu za druhou ich zbierať.
 
Jaroslav Kovaříček: Zprostředkovaná manželství
Uznávam, je to trochu z iného súdka. Je, a nie je. Tolerancia a vzájomná úcta je to, čomu sme sa  zabudli v posledných rokoch učiť a niektoré veci, ktoré boli ešte našim starým mamám úplne jasné, sú pre nás tabu.
Snáď len jedna myšlienka za všetky: „…pro Evropana je představa aranžovaného manželství zdánlivě děsivá, my věříme tolik na sílu lásky, že zapomínáme na ničivou moc nenávisti.“
 
Nezabúdajme a majme svoje dni také, aké tam vo vnútri chceme: Plné a krásne. Veď k tomu predsa nie je treba až tak veľa!

          Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
                                        ►   FAVORITÉ - OBSAH   ◄

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 07. 2006.