Doma je krásně, voňavo, vánočně. Do Štědrého dne zbývají už jenom dva dny. Žena peče ještě nějaké cukroví, míchá polevy, zdobí, co napekla dřív, a já, jako kdysi v dětství, každý kastrůlek od těch dobrot vyškrábu lžičkou a když se můj malý vnouček Kuba se svojí babičkou nedívají, ještě ho pečlivě vytřu periodicky olizovaným prstem. Dával jsem Kubovi taky líznout a do toho předsvátečního požitku jsem ho chtěl zasvětit, ale jemu to, z nějakého důvodu, nechutnalo. A babičkou jsem byl důrazně napomenut, abych ve vnukovi nepěstoval takové nevhodné návyky. Nevím, co na vylizování hrnců od takových dobrot vidí nevhodného. Je, a odjakživa to byla, jedna z čistých, vánočních, dětských radostí. A že mi to vydrželo až do důchodu? Myslím, že tomu mohu být jedině rád. Jenom se s tím musím klidit z dosahu ostřížího zraku své ženy. Asi to není důstojné kmeta mého věku.

Kdysi, před padesáti lety, jsem při vánočních přípravách své mamince v kuchyni rád asistoval jenom za udělení privilegia všechny ty nádoby od všeho, co mi chutnalo, si před umytím jazykem, nebo prstem vyčistit. Bylo nás doma i s maminkou šest a všechno se tedy vyrábělo ve velkém. Nouzi o požitky toho druhu jsem tedy opravdu neměl. Jinak to ale tenkrát o Vánocích u nás všechno probíhalo mnohem organizovaněji a pod přísnějším dohledem, než je tomu v naší rodině dnes. Protože jsme byli čtyři bratři a rozhodně žádný z nás nebyl vybaven tak velkou dávkou ohleduplnosti a morálních zábran, které by mu nedovolily s potěšením pozřít cokoli, co patřilo těm druhým, musela maminka každému z nás vyčlenit krabici, ve které měl uschovaný svůj přesně stanovený díl cukroví, pomerančů a domácí čokolády. Dokonce i barevné čokoládové bonbóny z kolekcí, jimiž byl ozdoben vánoční stromeček, musela už předem rozdělit poctivě na čtyři díly. To bylo ale jediné opatření, které v praxi nikdy stoprocentně nefungovalo, i když bylo každý rok znovu a znovu uplatňováno. Každý rok se mezi námi totiž našel někdo, kdo jako první v noci, pod záminkou návštěvy WC, vstal a cestou kolem stromečku některý kousek nepozorovaně utrhl. My ostatní jsme to ráno spolehlivě poznali podle prázdné, zlaté nitky, která na větvičce stromku zůstala a kterou lupič za tmy a naprostého ticha nemohl odstranit, aniž by riskoval, že skleněné baňky na stromečku zacinkají a on bude odhalen a ztrestán. Všichni jsme totiž spali ve stejné místnosti, ve které byl i stromeček, a jeden na druhého jsme dávali bedlivý pozor. Nikdy se nám ale ty čokoládové ozdoby stoprocentně uhlídat nepodařilo. Poté, co byla na stromečku objevena první prázdná nitka, v obavě, abychom nepřišli zkrátka, začali jsme tento styl sebeobohacování uplatňovat všichni. Další lumpárnou, kterou jsme si s oblibou navzájem prováděli, bylo vykrádání fondánových bonbónů. Byla to jakási bílá, přeslazená kostka s čokoládovou polevou, obalená staniolem na obou koncích zatočeným, a tak jednoduše uzavřeným. Taková klasická balená sladkost. A my, kterýkoli z nás, pokud z nějakého důvodu byla bdělost těch ostatních na chvíli otupena, vymotal ten bonbón z obalu, šup s ním do pusy a papírek opět pěkně vytvarovaný tak, aby působil dojmem neporušenosti, nechal viset na původním místě. To bylo potom smíchu, ale i hádek a osočování, když se při odstrojování stromečku zbylé sladkosti sundávaly a dělily a ony tam, místo těch fontánových bonbónů, visely jen samé prázdné papírky. Do extrému jsme ten konflikt ale nikdy nehnali, protože nikdo z nás neměl svědomí čisté.

Bylo v tom i kus dobrodružného kouzla těch pěkných svátků a hlavně, byla to hra. Hra, ke které jsme nepotřebovali počítač ani žádné jiné elektronické zařízení, hra, kterou se vytvářely a udržovaly sourozenecké vztahy, vymezovaly pozice v sourozenecké hierarchii, hra, na kterou žádný z nás nikdy nezapomněl. Je to něco, co není možno nahradit materiálním přebytkem, a hojností čehokoliv už vůbec ne. Dávno už si nepamatujeme, jak chutnaly ty ozdobné bonbóny, ale na to dobrodružství při jejich opatrném, pokoutném vybalování dodnes nezapomněl ani jeden z nás. Škoda, že právě o tohle je můj malý vnouček Kuba, coby jedináček, ochuzen.