Jitka Dolejšová: Záda

Rubrika: Literatura – Povídky

Kristýna s manželem Liborem se věkem již blížili k šedesátce, ale svůj vztah si stále ještě s radostí zpestřovali intimními chvilkami. Pravda, už ne tak často, tak bouřlivě a na tak rozmanitých místech, ale to jim tolik nevadilo. Jejich zamčená ložnice se stala dostatečně diskrétním a příjemným ostrůvkem pro něžná slůvka, tiché vzdechy i zrychlený tlukot dvou srdcí.

Oba byli poměrně zdraví a fyzicky zdatní, a tak jim nic nebránilo střídat různé polohy. Až jednou…

Nějak se to sešlo – Kristýna se stěhovala na nové pracoviště, a jako emancipovaný jedinec přemisťovala skoro všechen nábytek sama. Doma se věnovala jarnímu smýčení a úklidu, a navečer už pociťovala bolest v bederní páteři. Jen nad tím mávla rukou – Velikonoce jsou už téměř za dveřmi a pak si odpočine.

Vlahým jarním večerem se nesl ptačí zpěv a vůně rozkvétajících stromů. Však také letošní svátky připadly až na konec dubna. Ložnicí se linula příjemná melodie, světlo z růžové lampičky barvilo okolí do laskavých odstínů, Kristýna si oblékla krajkové prádlo…

A pak se to stalo. Libor vzal nohy na ramena (snad netřeba dodávat podrobnosti), pořádně se do toho opřel – a Kristýna jen hekla: „Moje záda.“ Tento zdánlivě neškodný pohyb se stal pomyslnou poslední kapkou, naloženou na její páteř. Kristýně se po chvíli podařilo vstát. Slzy bolesti se jí kutálely po tvářích, ještě zčervenalých manželovými polibky.

Velikonoce proběhly ve znamení masážních krémů a rozehřáté elektrické dečky. I tu pomlázku Libor použil jen symbolicky, „aby se neřeklo“.

Na zvědavé otázky příbuzných měli oba manželé shodnou odpověď:

„To víte, stěhování v práci a uklízení doma, k tomu Kristýna zvedala těžkou matraci, aby do úložného prostoru postele uklidila zimní peřiny…“

Bolest nepřestávala, Kristýna trpěla při chůzi, při sezení, budila se v noci.

Uplynul dlouhý týden.

Když jí synova přítelkyně, nemocniční zdravotní sestra, nabídla odbornou pomoc, to už Kristýna nejenže neodmítla, ale přímo uvítala.

Pozvaný neurolog, kapacita ve svém oboru, ji pořádně vyšetřil – a vyzpovídal. Obětavá synova partnerka měla zrovna službu na téže ambulanci a byla připravena podat pomocnou ruku či povzbuzující slovo. Nebylo tedy divu, že Kristýna nepřiznala pravou příčinu své bolesti – studem a hanbou by se propadla, kdyby měla sdělit pravdu. A tak k uším neurologa putovala historka o namožených zádech a zvedání matrace. Lékařova tvář vyjadřovala určité pochyby, protože skřípnutý nerv poblíž pravé kyčle a hnutá bederní páteř pravděpodobně neodpovídala popisované příčině, ale pak se jako profesionál plně soustředil na zmírnění obtíží. Následoval obstřik a léky, po dvou dnech pak infuze a doporučení na rehabilitaci.

Léčba zabrala, bolest téměř ustoupila, a tak se Kristýna začala poohlížet po vhodném cvičení. S písemným doporučením neurologa se vypravila do rehabilitačního střediska poblíž svého pracoviště.

Na dotaz přijímající sestry znovu uvedla, „jak se jí to stalo“ – a byla poslána k praktickému lékaři, který prý musí vypsat žádanku.

Po dvou hodinách čekání konečně přišla Kristýna na řadu. Starší lékařka se, jak jinak, nejprve zeptala, jak Kristýna k úrazu přišla. Ta už se ani nezačervenala. Příhodu uměla zpaměti. Od lékařky si odnášela dvě žádanky (ať si na rehabilitaci vyberou tu správnou) a stvrzenku o zaplacení regulačního poplatku.

Slečna na recepci rehabilitačního střediska ji však nepotěšila – ještě prý musí vyhledat nějakého rehabilitačního lékaře, který rozepíše, „co a jak s ní mají cvičit“.

Ve společnosti sympatického svalnatého doktora se Kristýna cítila příjemně. Ne však natolik, aby se mu svěřila s pravou příčinou svých problémů. Proto už po bůhvíkolikáté popsala osudové zvedání matrace - a pak si užívala při protahování svalů, narovnávání páteře a jemného prokřupávání kloubů. Cvičení prospělo tělu, nevinná lež duši.

V místě bydliště Kristýna objevila specializované rehabilitační centrum. Odhodlaně se tam na druhý den vypravila. U přijímacího pohovoru rutinně zopakovala matracovou příhodu a konečně v ruce vítězoslavně třímala časový rozpis magnetoterapie a fyzioterapie.

Mladá fyzioterapeutka v bílém plášti se představila jako Bc. Nováková. Kristýna se s úsměvem posadila na tvrdou židli v blahém očekávání věcí příštích.

„Jak se vám to stalo, paní?“

Hluboký povzdech a automaticky odvyprávěná historka o zvedání matrace.

Jenomže bakalářka v bílém se nedala jen tak odbýt:

„Jaká matrace? Jak těžká, jak velká? Z jakého materiálu? Zdravotní? Jaký mechanismus zvedání? Rošt? Jaký, z čeho? Zvedání z boku či ze strany postele?“

Kristýna se začala potit a někde uvnitř pocítila narůstající netrpělivost a vztek. Místo cvičení tady vypráví báchorky, které jsou úplně nanic. A to už uplynula dobrá čtvrthodina. Neměla by se tahle zvědavá odbornice raději zaměřit na skutečnou rehabilitaci?

„Paní, teď mi přesně předvedete, jak jste tu matraci zvedla, jaké pohyby jste při tom dělala…“

Kristýnu popadla strašlivá chuť se smát. V hlavě se jí uhnízdila masochistická představa, jak vybalí na dotěrnou terapeutku pravou příčinu svých bolavých zad. Už se viděla, jak na naškrobeném prostěradle vyšetřovacího lehátka přesně provádí pohyby, které předcházely tomu důležitému mezníku v jejím životě.

Nakonec ale nenašla dostatek odvahy a jako kašpárek předváděla v ordinaci pantomimu při pomyslném uklízení peřin do útrob úložného prostoru manželské postele. Jednou, dvakrát, třikrát. Bc. Nováková bušila do počítače a psala si podrobnosti.

Na samotné cvičení zbylo sotva deset minut. Cvičení ve spodním prádle, které bylo trapným vykřičníkem za Kristýniným tragikomickým vystoupením.

Už zítra půjde Kristýna na druhou rehabilitaci. Má plán – jestli se jí ještě někdo zeptá, co bylo příčinou zablokovaných zad, na celé kolo zařve to úderné slovo, tak podobné anglické a německé číslovce šest.

A konečně bude mít KLID…

Zpráva z tisku

Dnes v odpoledních novinách došlo v ordinaci pražského rehabilitačního centra k napadení fyzioterapeutky zuřivou klientkou. Nepříčetná pacientka, oděná pouze do spodního prádla, stále něco nesrozumitelně vykřikovala a hystericky se smála. Rozrušenou ženu záchranáři odvezli do psychiatrické léčebny na pozorování. Fyzioterapeutka bude asi týden v pracovní neschopnosti.

Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Radek Jílek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 03. 2012.