Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Psal o životě přírody
Rubrika: Publicistika – O slavných lidech
K roku 85. výročí úmrtí Josefa Thomayera
V druhé polovině devatenáctého století přibývalo pokusů přiblížit čtenářstvu život v přírodě beletristickou formou, včlenit ho do krásné literatury. Zůstávalo však víceméně u naučných pojednání, jejichž autoři nedosáhli umělecké licence. To dokázal až trhanovský rodák Josef Thomayer (*23. 3. 1853).
Nemohlo být pouze hrou náhody, že základní kámen české přírodní prózy položil spisovatel z Podčeslolesí. Vždyť v tomto hraničním pásu Čech následovala Thomayera i dvojice přírodních prozaiků Jan Vrba a Jack Flor, přičemž přírodní tematiku a tematiku člověka v přírodě neobešli ani další autoři regionu, ať už byl jejich přínos literatuře jakýkoliv. Všichni měli společné jedno – prostředí Českého lesa a podhůří Šumavy, pro něž bylo typické niterné sepjetí člověka s přírodou (podmíněné i existenčními důvody), formovalo lidské osobnosti a odráželo se v jejich vnitřním světě.
Už první Thomayerovy črty zaujaly tematickou novostí, svěžestí pohledu a poměrně jistou stylistikou. Ještě dnes dávají tušit, že zhruba dvacetiletý student si byl zřejmě dobře vědom svého osobitého vkladu literatuře. Dýchá z nich přesvědčivý záměr získat čtenáře pro nevšední nazírání na život v přírodě, tím spíše na ten zdánlivě nenápadný a nezajímavý. Thomayer provází čtenáře krajinou kolem Trhanova, usiluje o zintenzivnění jejich smyslových vjemů a dociluje sugestivního dojmu jejich osobní účasti v prostředí. V takových črtách netají ani své vlastní pocitové stavy (Život na našich rybnících: „I ti okounci pohrávají si na výsluní ve vodě tak volně, že skorem touha pojme po takovém prostém, rozkošném životě.“). V některých dalších črtách se zase objevuje nadhled vypravěče, jakoby inspirovaný právě přírodou (V lukách: „… příroda nevázala se na malichernosti člověka.“).
Vzdor tomu, že od doby, kdy se čtenářstvo setkalo s Thomayerovými přírodními prózami poprvé, uplynulo více než jedno a čtvrt století, jsou to dílka stále komunikativní. Jednak neztratily příliš na čtivosti a ve světle nynějších ekologických problémů naopak roste jejich aktuálnost, jednak v nich není sebeméně povrchnosti. Vedle dokonalé znalosti látky to byla právě poctivá opravdovost, která pečetila Thomayerovu pozici v české literatuře.
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 03. 2012.
Další články autora
- Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Rudolf Mayer a Domažlicko
- Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Vladimír Stibor – Kalvárie po básnicku
- Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Vzpomínka na Choda z nejzasloužilejších
- Jan Míka - Miroslav Vejlupek: Seriál není umění, ale je umění ho napsat
- Miroslav Vejlupek: Balada o servírce Hance (5/5)
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Milan Markovič |
![]() |
Milan Lasica |
![]() |
Ivo Šmoldas |
![]() |
Ondřej Suchý |
![]() |
Karel Šíp |
![]() |
Vladimír Just |
![]() |
Jitka Molavcová |
![]() |
Josef Fousek |