Motto (Jitka Dolejšová)

Obraz je příběh, obraz je báseň,
jen místo pera štětec v ruce tančí…
Obraz je otisk člověčí.
Co Kdosi viděl a neviděl, slyšel a neslyšel.
Co prožíval a jak žil.
Co hledal a nacházel, nebo nikdy nenašel.
Niterní pocity, pravdy a omyly.
Smutky, křivdy, pochybnosti.
Lásky, vášně, tajemství.
Sny a touhy.
To vše je schované v obraze.
To vše je obraz.

Můžete vstoupit bez klepání, nemusíte čekat na vyzvání – už teď jste vítáni…
Zastavte se na chvíli, uklidněte mysl a otevřete duši.
Vnímejte krásu obrazu a nechte jej na sebe působit.
Vtiskněte si obraz do srdce nebo jej vložte do přihrádky svých vědomostí.
Všímejte si celku i detailů a dívejte se dle libosti – nikdo vás nebude rušit. Tato galerie je pro Vás otevřena non-stop.

Přeji Vám příjemné zážitky při každém setkání s obrazem.

Jitka Dolejšová

Setkání s obrazem (8) Claude Monet

„Mým nejkrásnějším mistrovským dílem je moje zahrada.“ (Monet)

Promenáda (Dáma se slunečníkem; Paní Monetová se synem)

Moneta fascinuje způsob, jakým lze na plátně zachytit světlo a vánek. Jednoho letního dne se prostě mladá žena postavila na malou vyvýšeninu a tráva i květiny jí zakryly nohy. Jako by se tam vznášela, zrozená náhle pod slunečníkem, zářivá v nejjasnější chvíli dne. Šaty má plné barevných odstínů – od zlaté přes modrou až po nejjemnější růžovou. Barvy jsou zrovna tak v pohybu jako záhyby její sukně, točící se na pozadí třpytivých mraků. Monet to tak viděl a nabídl našim zrakům pohled vzhůru pestrobarevnou trávou plnou světel a stínů.

Stezka v Monetově zahradě

Monetova zahrada byla tvůrčím projektem, který malíři zabral polovinu života – v posledních letech se stal hlavním námětem jeho tvorby. Umělec stále projevoval zájem o světlo a zachycení jeho účinku. Zkoumal způsoby sladění přírodních tkání s tkáněmi, které vytváří olejomalba. Na svých obrazech využívá záměrně opozice základních barev ze škály teplých a studených, aby dosáhl optické rezonance.

Jezírko s lekníny

Ústředním motivem je samotné jezírko s lekníny, nad nímž se klene most v japonském stylu. Na detailu mostu je patrno, jak Monet pracoval se suchou barvou – do neředěné barvy namočeným štětcem maloval na plátno, na kterém už oschl bílý podklad. Výsledkem je bohatě strukturovaný vrstvený povrch, jenž přitahuje další světlo. Silný nános barvy takřka napodobuje hmotu mostu, jehož dynamická křivka se klene uprostřed beztvaré vegetace i průsvitných paprsků. Bujná vegetace a její světélkující zeleň se přímo tlačí ven z obrazu. Odstíny zelené, modré, růžové a nachové se vzájemně mísí, díky rytmu svislých tahů štětcem se však tento obraz listoví nerozpadá. Listy navazují jak na vertikály mostu, tak na okraje obrazu, a udržují tak vše pohromadě.

Vertikální rytmus je dovedně vyvážen vodorovnými tahy, jež odvážně míří přes celé plátno a zobrazují shluky leknínů, rozprostřených na hladině jezírka. Barevnými skvrnami jsou překryty odrazy i stíny na vodě – výsledkem je „ukotvení“ na rovné vodní hladině. Neustálý střet svislých a vodorovných tahů štětcem vytvořil na obraze napětí mezi dvourozměrnou abstrakcí a iluzí trojrozměrného obrazu.

Claude Monet (1840–1926)

Umělecký směr: impresionismus

Francouzský malíř, zakládajícím členem impresionistů, ale ve stylu i tematice si zachoval individuální postoj. Monet usiluje podat zrakový dojem, jakým působí výsek krajiny v určité situaci, dané roční i denní dobou, to se snaží vyjádřit světlými barevnými tóny, nanášenými ve větších či menších skvrnách ve shodě s tvary věcí.

Ve svých raných letech maloval zásadně v plenéru – začal i dokončil obraz venku před objektem. Často s tím bývaly veliké potíže – když bylo venku vlhko a větrno, musel stojan zatížit většími kameny a míchat barvy pod pláštěm. Když se změnilo světlo, nutilo ho to přizpůsobit světlu svoji malbu nebo začít znovu. Zahrada v Giverny mu poskytla malovat venku za pohodlnějších podmínek.

Časem se mu vlivem šedého zákalu výrazně zhoršoval zrak; v jeho tvorbě se tato choroba odrazila na silných nánosech barev a emotivním úsilí vypořádat se s hrozbou oslepnutí. Barevnost a svítivost jeho obrazů se zvýšila, skvrny zvětšily a kompozice se rozvolnila. V posledních letech svého života vytváří už jako téměř nevidomý stařec malířské vize působící jako velkolepé symfonie čistých barev.