Jan Řehounek: Zázračná kvítka (1) Kostival

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Po celé jaro a v průběhu léta můžeme na vlhčích loukách, březích řek a potoků nebo lužních lesích, od nížin až do vyšších horských poloh, nacházet nápadnou rostlinu z čeledi brutnákovitých, rozvětvenou, asi šedesát centimetrů až metr vysokou, s ochlupenými stonky a listy a drobnými kalíškovitými květy. Okvětní lístky má fialové, modrofialové, červenofialové, růžové či bílé. Je to kostival lékařský (Symphytum officinale).

Lidově se tato bylina nazývá též černé koření, černý kořen, kořen liberzonský, lupen sladký, sladký kořen, medunice, stříbrník, kobylí mléko, lupen sladký, svalník, kobylí mláto, trudovatník, trudovník, chropáč, oslí ucho, volský jazyk, celníkový kořen, mudronice, valikost, koštičival, koščeval, kostisrost či kostihoj.

Kostihoj lekársky je ostatně jeho slovenský název.

Již ve dvanáctém století byl u nás využíván jaké léčivá rostlina. Obsahuje hlavně třísloviny, slizové látky, silice a alkaloidy, vápník, draslík, fosfor, allantoin a cholin. Sbírá se především kořen, někdy i list. Vzhledem k obsahu alkaloidů, které při delším vnitřním užívání mohou poškozovat játra, se používá především zevně, a to ve formě masti nebo obkladů, především na zlomeniny, pohmožděniny, odstranění krevních podlitin, případně při zánětu žil. Protizánětlivé působení je dáno přítomností látky zvané kyselina rozmarýnová.

Ve středověku se užívaly listy při otevřených zraněních, sečných a bodných ranách. Říkalo se, že je rostlinou rytířů - cholin a allantoin v listech obsažený podporují tvorbu červených krvinek, které jsou nutné po nadměrné ztrátě krve. Při zlomeninách kostí se kořeny nastrouhaly a použily stejným způsobem jako dnes sádra. Do kaše z kořenů se namočilo plátno, končetina se jím obalila a ještě se navrch naplácala další vrstva kaše. Obvaz ztvrdl, končetinu zafixoval a obsahem léčivých látek zlomeninu vyhojil.

„Tinktura z kořene kostivalu má obdivuhodnou moc proti revmatismu a otoku kloubů,“ říká známá rakouská léčitelka Maria Treben ve své knize Zdraví z boží lékárny.

Její tinkuru si může vyrobit každý velmi jednoduše: čtyři kořeny z kostivalu macerujeme dva týdny v půllitru lihu či čisté kořalky za oknem na slunci. Na bolavé klouby či unavené svaly působí toto mazání lépe než drahé farmaceutické prostředky nabízené televizními reklamami.

Kostival by měli zařadit do svého jídelníčku především vegetariáni, neboť obsahuje značné množství vitamínu B12, který se jinak v potravinách neživočišného původu nevyskytuje. Jeho listy můžeme upravovat tepelně jako přílohu.

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 07. 2012.