Danuše Markovová: Vědecká sběratelská analýza

Rubrika: Literatura

I. Primární příčiny sběratelství

Sběratelskou posedlost si v sobě neseme už od pradávna. Nejpravděpodobnějším impulsem prvotního sběratelského počinu byl obyčejný hlad. Od nepaměti se v nás ozývá v pravidelných intervalech, na rozdíl od hladu po vědění, který přichází historicky mnohem později, v intervalech nepravidelných. Obyčejné kručení v břiše totiž mělo natolik královské účinky, že naši praprapředkové sbírali vše, co stálo za kus žvance – kořínky počínaje a roztodivnými plody končeje. Ty se staly neutuchajícím zdrojem následné sběratelské vášně, která se v lidech vzedmula a přetrvává do dnešních dnů, třebaže postupem času mění své zvyklosti i záměry.

II. Přechod do vyššího sběratelského stadia a jeho důsledky pro lidstvo

Ocitáme se ve fázi, kdy počáteční sběratelské cíle míří také jiným směrem než pouze k žaludku. Právě nyní jsme se dostali k historicky zlomovému bodu, který sbírání posouvá do vyššího stadia druhotně sběratelských choutek. Našinec už nesbírá pouze to, co stojí za kus žvance, ale především to, co stojí za kus řeči. Tento klíčový okamžik má za následek, že se lidstvo svými sběratelskými lahůdkami může také od této chvíle chlubit! A právě ona nelichotivá lidská vlastnost se stává hnacím motorem celé sběratelské vášně a žene jedince do spárů chamtivosti, marnivosti i dalších nezáviděníhodných lidských projevů, jež by se za jiných okolností nemohly tak výrazně zviditelnit. Proč nemít tři auta, když soused má jen dvě? Ale bylo by velmi nepřístojné tvrdit, že sběratelská mánie má na člověka pouze negativní dopady, neboť takový sběratel může nashromáždit mimo jiné i nádherné pocity – kupříkladu sounáležitost s ostatními sběratelskými přáteli nebo nové zkušenosti při vyměňování sběratelských trofejí. Nemohu nevzpomenout na svůj osobní triumfální prožitek svého prvního sběratelského počinu, když se mi podařilo svého času vyměnit docela fádní černobílou pohlednici Prahy za pohlednici Pierra Brice, coby představitele Vinnetoua, ke kterému jsem tehdy vzhlížela s velkým obdivem.

III. Sběratelské trofeje a jeho společenský dopad

Sběratelské cíle byly v historii natolik pestré a různorodé, že není možné je v této obecné rovině cele obsáhnout. Protože sbírat lze prakticky všechno, co nám vytane na mysli nebo cvrnkne do nosu. Vzpomeňme na tradici pohádkového příběhu Popelky, známou takřka po celém světě, která díky třem kouzelným oříškům nabude nejen prince, nýbrž i celkové společenské prestiže, včetně hmotného uspokojení. Ačkoli už bylo výše vysvětleno, že shromažďování předmětů spíše škodí než prospívá lidstvu, tak u tohoto ojedinělého příkladu je možno do jisté míry udělat výjimku, neboť se nejedná o přímé shromažďování hmotných statků, nýbrž o primární sběr (viz bod I.), a ten teprve až následně kouzelnou proměnou přechází do stadia sekundárního – hmotného. Mějme stále na paměti, že zrající zárodek sběratelské posedlosti je v nás hluboce historicky zakořeněný a vyrůstá spolu s touhami, které mohou dosáhnout až megalomanských rozměrů. A opět poukazuji na příklad Popelky, že kromě již zmiňovaných společenských výhod i statků, získala ještě navíc pohádkový zámek, doposud v žádných pramenech neuváděný, ale logicky z příběhu vyplývající.

IV. Závěrem

Co dodat závěrem? Snad pouze to, že každý z nás má v sobě zakódovánu určitou formu sběratelství. Někdo sbírá hmotné statky, jiný zase krásné prožitky, které nemusí s nikým nutně vyměňovat, nýbrž je vyprávět dále…

Foto: novosibirsk.olx.ru

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 08. 2012.