Kristýna Loužecká: Divadelní soubor Slunečnice uvádí hru F. R. Čecha Dívčí válka

Rubrika: Publicistika

Hned na začátku bych chtěla vyjádřit svou upřímnou pokoru a úctu všem žijícím i zesnulým režisérům, protože jejich řemeslo je velmi složitá ale zároveň tak úžasně nabíjející činnost, kterou je potřeba pěstovat. A pro mne se naskytla příležitost si ji vyzkoušet.

Jak se jenom může pubescent ocitnout v pozici režiséra? To je asi první otázka, kterou si položíte na samém začátku tohoto povídání. Existuje na ni velmi jednoduchá odpověď, která se dá shrnout do jedné věty: „Já to prostě CHCI zkusit!“ A pokud vám nechybí notná dávka vytrvalosti a pevné nervy, může se vám to podařit stejně, jako se to podařilo mně :-)

Ze začátku jsem si myslela, že roli režiséra přenechám své úžasné mamince Daniele Loužecké, protože tento popud vlastně vzniknul od ní. Ve svém mládí se chtěla pustit na divadelní dráhu, ale nakonec si to rozmyslela a dodnes si to tak trochu vyčítá. Jednou se mi o tom zmínila a já ten rodící se nápad v mé hlavě už nepustila. Výtvarnou scénu a kostýmy si vzala na starost moje maminka a režisérství přenechala mně. A jsem jí za to neskonale vděčná.

Ani vám tu nebudu převypravovat ta úskalí, která skýtá režisérova židle, ikdyž dobře polstrovaná. :-) Shánět ochotné mladé žáky, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost dorazit včas na zkoušky a umět texty, dá hodně zabrat. A tak se – po měsíci nejistě vypadajícího se pokusu o vytvoření divadelního představení – dala do hromady výborná parta mladých lidí, kteří si chtěli vyzkoušet herectví. Mohlo se začít.

Zkoušky v pondělí a pátek (střídavě v divadélku naší školy a výtvarné třídy mé vzaly) za své. Kousek po kousku jsme se plahočili k cíli. Zbývaly nám asi dva týdny do plánované premiéry a před námi byl ještě pořádný kus práce. Organizace, udržení pozornosti a práce s textem a hlasem, to všechno bylo opravdu náročné. A čas běžel. Nervozita stoupala a zkoušky nabývaly stále zajímavějšího rázu. Tu se něco poupravilo, támhle přišel skvělý nápad na úpravu scény a konečný výsledek? Posuďte sami.

Videoreportáž TV Praha 5

Videozáznam premiéry

Tento chvilkový nápad dal vzniknout něčemu, čemu neumělec asi těžko porozumí. Pokud jste si divadelní hru užili, a alespoň se jedenkráte usmáli, nebo se dokonce popadali za břicho, byl náš smysl práce vykonán a já vám tímto za celý soubor děkuji. Protože herci jsou tu pro vás, aby vás bavili. Zapamatujte si jedno naprosto pravdivé přísloví a to: DIVADLO ŽIJE!

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 08. 2013.