Kristýna Loužecká: Třináctý herecký workshop pro mládež v Hrubšicích

Rubrika: Publicistika

„Divadlo žije!“ To jsou velmi pravdivá slova, která si můžete vyzkoušet na vlastní kůži v malebném zámečku na Jižní Moravě, kousek od Ivančic jménem Hrubšice. Vděčíme za to paní Mgr. Jessice Horváthové, která je pořadatelkou tohoto hereckého workshopu pro mládež. Letos se již po třinácté podařilo vynikajícím lektorům a účastníkům dát dohromady další (dokonce dvě) představení. První část, poezii, realizovanou inspirativním režisérem panem Jaroslavem Víznerem a druhou část, divadelní hru, pod vedením grandiózní osobnosti paní Evy Reiterové-Synkové.

Určitě mi dáte zapravdu, že napsat kvalitní poezii není vůbec jednoduché. Napsat báseň nebo ji interpretovat, to jsou dvě různé věci. A k interpretaci je životně důležité uvědomit si smysl slov, která jsou geniálně poskládaná na papíře od velkého mistra básníka. Většinou nemají jenom jeden význam – musíte si vytvořit na daný text vlastní názor, s nímž později pracujete a zdokonalujete ho. Těchto významů může být víc, nebo mohou být skryté a pak záleží na vás, zda-li se shodnete na společné vizi společně s panem režisérem... :-)

Celých čtrnáct dní pak účastníci workshopu v Hrubšicích pátrají po ještě správnějších názorech a významech a snaží se propracovávat svůj přednes před obecenstvem. K tomu také dopomáhá hlasová pomoc – takzvaná hlasovka, kterou v Hrubšicích vyučuje paní Hana Krtičková. Bez ní by někteří z nás nebyli tam, kde jsou teď. :-)

A nakonec divadlo samotné. Těm, kteří ještě v ničem nehráli budu jen těžko popisovat ten nepopsatelný pocit... Skloubit vše dohromady – tělo hlas a emoce je pro začínajícího herce velmi náročné, ale dá se to zvládnout, když budete mít dobré vedení – což v Hrubšicích určitě mít budete: balet: Dáša Veselinovičová, jóga: Josef Vajnar, step: Pavel Bartůněk, hlasovka: Hana Krtičková, zpěv: Luboš Krtička, pantomima: Jiří Stanislav, výtvarka: Yvonna Hanáková a Daniela Loužecká, akrobacie: Vojtěch Moravec, pekrusy: Markéta Lesse. A samozřejmě by se to neobešlo bez asistentů Jana a Jakuba Vozábových a také vynikající kuchyně Josefa a Ivy Vozábovýchi. Všem patří velký dík!

Letos jsme hráli Sen noci svatojánské od Williama Shakespeara a poezii francouzského básníka Préverta. Na účastnících workshopu je obdivuhodná jedna věc – celý den od rána do večera pracují o sto šest, budíček je v sedm hodin a program končí kolem desáté nebo jedenácté a další den znovu vstávají v sedm hodin ráno. To je a asi zůstane pro mne záhadou, jak to dokáží všichni do jednoho zvládnout. Parta lidí je to skvělá, nikdy se s nimi nenudíte a každým dnem se znáte víc a víc. Každý den je to nová vlna energie, smíchu, radosti a optimismu. Musím proto poděkovat svému geniálnímu tatínkovi, který vlastně „zavinil“ to, že jsem jela do Hrubšic. :-)

Ano… občas ani nejde vyjádřit to, co cítíme. Můj velmi silný zážitek, na který asi nezapomenu a stal se mým pohonem do dalších let mého života, se nedá dost dobře vylíčit. Prostě stačí správná atmosféra jedné divadelní zkoušky a divadlo vás popadne, vtáhne do svého světa, kde jsou úplně jiná pravidla a zákonitosti a kde jenom žasnete. Tajíte dech, chce se vám najednou brečet a smát dohromady, uvědomíte si, jak je život krátký a že ho musíme prožívat každý den naplno, jinak ztrácí smysl. Žijete jenom pro těch pár minut slávy, kdy stojíte na jevišti v záři reflektorů a díváte se do tváře diváků, kterým chcete ukázat, co ve vás je.

Divadlo vás rychle pohltí a potom opět vyvrhne do ponurého všedního světa, který znáte tak dobře i s jeho ošklivostmi, ale jakmile si po premiéře uvědomíte, že jste dohráli, chcete se zase vrátit do divadelního světa. A poté už nezbývá nic jiného, než se stát hercem…

A ještě poznámka na okraj – letošní 13. ročník proběhl poprvé pod záštitou obecně prospěšné společnosti Euforie Europe :-) 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 08. 2013.