Když před rokem můj táta uveřejnil v Pozitivních novinách článek o Workshopu v Hrubšicích, ještě jsem z toho článku netušila, co mě příští rok čeká...

Kristýna Loužecká (13 let) jako Beraldina v Molièrově hře Zdravý nemocný.

11. Workshop v Hrubšicích byl pro mě životní zkušeností. Dva týdny jsme se učili jak správně mluvit, zpívat, pohybovat se a provádět celou řadu zajímavých aktivit. Pochopila jsem, jak je důležité, že už z pouhého pohledu člověk vyzařuje svou duševní pohodu i fyzickou energii. Takoví lidé jsou výjimeční. A právě tady jsme této zásadě porozumněli.

Každý den byl stanoven program, který byl vyvěšen na vchodových dveřích. Po ránu byla rozcvička, snídaně, různé aktivity, pak oběd, další činnosti a nakonec večeře. Obvykle byl po večeři ještě další program, který končil kolem desáté/jedenácté hodiny. Večerka byla o půlnoci.

Poslední den Workshopu se konalo představení, které se skládalo ze dvou částí: první částí byla poezie (letos Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem), kterou vedl režisér Jaroslav Vízner. Druhou částí bylo divadelní představení Zdravý nemocný od Molièra, kterou režírovala Eva Reiterová Synková.

Na Workshopu se vyučoval step, který vedl Pavel Bartůněk, poezie – Jaroslav Vízner, tanec – Dáša Veselinovičová, hudba a zpěv – Luboš Krtička, herectví –  Eva Reiterová Synková, pantomima – Jiří Stanislav, hlasovka – Hana Krtičková, jóga – Josef Vajnar, sebeobrana – Pavel Moravec, výtvarná průprava – Yvonna Hanáková a perkusy – Markéta Fialová – Lesse a Klára Lesse. Jak to celý týden vypadalo můžete vidět na následujícím rozvrhu (klikněte na něj, aby se vám zvětšil):

Naučili jsme se základní kroky, pár sestav, které jsme použili při představení. Ve stepu jde hlavně o správné přenesení váhy z nohy na nohu. Musíte mít rytmus, ale to nejdůležitější: musí vás to bavit! :-)

Artikulace, komunikace s diváky, city, to všechno sem patří. Pokud u sebe naleznete uvolnění, a pochopíte, že váš názor je velice důležitý, máte vyhráno. Lektoři vám vyjdou vstříc a dostanou z vás i to, o čem jste dosud netušili. Do života vám vnesou něco, co je k nezaplacení, a to je mluva.

Tanec: Dáša Veselinovičová

Tanec neboli balet. Protáhnout tělo a to pořádně! Malé pérování, velké pérování, charleston, námořníček, valčík a mnoho dalšího nám dalo s Dášou zabrat. Také choreografie na představení je velice zásadní. Ale smích tady také měl své místo. :-)

Nacvičovali jsme písničky na představení. Projevit se, cítit hudbu a zpívat otevřeně, to je něco úžasného. A právě tomu jsme se věnovali.

Hodiny k nezaplacení. :-) Herecké hry, které jsme si vyzkoušeli, byly zábavné, projevili jsme se u nich a sblížili. Poslední týden se již nacvičovala divadelní hra a na zkouškách jsme se nasmáli.

Příroda je kouzelná. Vnímat vzduch, slyšet šumění vody a lesů, vidět tu dokonalou souhru života s přírodou je skvostné. Až se tomu naučíte, pochopíte, že u pantomimy je důležité nejenom naznačovat jaké, a kde věci jsou, ale představit si, že tam jsou. Toto umění je nesmírně složité, ale jenom nahlédnou do světa mimů, byl zážitek. :-)

Výdrž dechu, změna hlasu, rozeznění hlavy, krku a hrudníku, tohle všechno a ještě mnohem víc nás Hanka naučila. :-) Hlasivky jsou hrozně důležité a musíme je šetřit, ale také je správně používat. Tón hlasu každého z nás je unikátní a jedinečný. Mohou být podobné hlasy, ale žádný není stejný. Toho je potřeba si všímat a vážit.

Pozdrav slunce, protistresové cvičení a uvolnění je v józe zásadní. Nejde o to, jak vypadá zevnějšek, ale jak se cítí vnitřek u tohoto cvičení. Upozornění: pokud by se vám při tom chtělo spát, tak to zabírá. :-)

Účastníci Workshopu před začátkem další lekce.

Umět se bránit je v této době velice důležité. Ale asi nejlepší rada je: když to jen trochu jde, utéct! K tomu jsme se dozvěděli nejzákladnější obranné útoky, které, doufám, že nebudeme nikdy potřebovat. Hlavní je být pořád ve střehu a vybouchnout. Ne se bát, ale naštvat se. Jenom tak neztratíte hlavu v tak vážné situaci.

Ve výtvarné průpravě jsme se soustředili hlavně na vyrábění plakátů na představení. Dělali jsme návrhy na Zdravý nemocný, vybarvovali, kreslili, stříhali a lepili plakáty a letáky. Bylo to velmi tvůrčí a zajímavé.

Muzikoterapie, na které jsme se snažili vnímat rytmus. Vystřídali jsme spoustu nástrojů a hráli, dokud nás to neomrzelo. :-) V téhle hodině bylo nemožné se nudit. :-)

Účastníci Workshopu těsně pořed začátkem závěrečného vystoupení.

V sobotu 6. srpna 2011 se konalo závěrečné představení. Řešily se kostýmy, rekvizity, scéna, byla generálka a všechno se nacvičovalo. Příprava nádvoří vrcholila, rodiče frekventantů se sjížděli a čekali na výkony jejich ratolestí, které se již nemohly dočkat a byly jako na jehlách. Konečně se všichni ukázali v tom nejlepším světle reflektorů a velký aplaus byl na světě. Rodiče byly pyšní, fotoaparáty cvakaly jako na běžícím pásu a videokamery natáčely o sto šest.

Kostýmy se vracejí, všichni se balí a loučí se s lektory a kamarády. Nikomu se vůbec nechce odjet. Všem připadá ten rok, za který se sem vrátí, nesmírně dlouhý. Nakonec se slzy smutku, že workshop končí, projeví a je to moc dojemné. Slzy se setřou, ale vzpomínky zůstanou.

PS: Chtěla bych za všechny účastníky letošního WORKSHOPU velmi poděkovat Jessice Horváthové a všem lektorům, že pro nás připravili báječných čtrnáct dní v Hrubšicích.

Více než 70 fotografií z Hrubšic najdete ZDE.

Foto a video © rodina Loužeckých