| Miloslav Švandrlík | VZPOMÍNKA NA NERU | | 
| - Můj tatínek sice na dobrodruha nevypadal, ale lze doložit, že jím opravdu byl. Před rokem 1936 jsme bydleli v malé michelské garsonce, do které jsme se vešli jen s velkými potížemi. Přesto tatínek usoudil, že místa máme dost, a kdoví odkud přinesl do rodiny štěně vlčáka. Byla to fena a jmenovala se Nera. Proč, to nám tatínek nikdy nevysvětlil, ale vzhledem k jeho zálibě v historii a okouzlení starým Římem mám jisté podezření.
- Nera byla zvíře velice neposedné a každým pohybem brnkala mamince na nervy. V jednom kuse štěkala, skákala na stůl a okusovala kdeco. Proto s ní musel tatínek chodit na dlouhé procházky, přičemž nevýslovně trpěl. Nera mu okamžitě utekla a on ji hledal po celé Michli a okolí. Našel ji téměř vždy u Botiče, kde honila potkany. Stával se z ní lovec a predátor. Kolik potkanů ulovila, není však nikde dokladováno.
Pak se však stala nehoda, ba přímo tragedie! Když už Neru nebavilo okusovat postel a nohy u stolu, pustila se do nádobí! V nestřeženém okamžiku sežrala hliníkovou lžíci – a to ji neudělalo dobře. Popisovat její útrapy snad není třeba. Přesto Nera přežila, ale nezvyklá lahůdka zanechala stopy na jejím vzhledu. Ze ztepilého a vznosného zvířete se stal hubeňour k pohledání. Žádný chrt nebyl štíhlejší a téměř nikdo nevěřil, že jde skutečně o vlčáka. - ► CELÝ ČLÁNEK
| | Renata Šindelářová | Rozhovor s Jiřím Grygarem | | 
| - Když se mi prvně dostala do rukou naučná kniha "Vesmír", měla jsem v plánu si jen prohlédnout obrázky. U prvních dvou obrázků jsem si přečetla popisek, u třetího už jsem začala bloumat i v okolním textu, a tak to pokračovalo dál, až jsem nakonec knihu přečetla celou. Jedním ze spoluautorů této knihy je Jiří Grygar, proslulý český astronom. Své věhlasné renomé si plně zaslouží, protože se tak aktivně podílí na vzdělání nás všech, že není možné, abychom prožili svůj život a nenarazili přitom na žádnou Grygarovu stopu.
- Tento činorodý vědec v sobě ukrývá tolik potenciálu, že kromě vědeckého bádání také přispívá do denního tisku a časopisů, přednáší, vystupuje v rozhlase i televizi a zasedá v občanských sdruženích, podporujících vzdělanost. Kromě odborných vědeckých článků píše také knihy, z nichž nejznámější jsou např. "Vesmír", "Okna vesmíru dokořán" nebo "Vesmír, jaký je". Kromě toho se však Jiří Grygar podílí i na jiných projektech, např. na tvorbě naučných CD-ROMů "ASTRO 2001 – Báječný vesmír" a "Jak vesmír funguje?" či populárně vědeckých televizních seriálů.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Ondřej Suchý | ZITA KABÁTOVÁ, jedna z hvězd mého života | | 
| - Když jsem si loni na podzim přečetl v novinách o úrazu, který pádem utrpěla Zita Kabátová a ocitla se tak koncem října v nemocnici, začaly se mi honit hlavou myšlenky o mém více než dvacetiletém přátelství s touto hvězdou.
Tehdy jsem se zrovna chystal psát další článek do seriálu HVĚZDY MÉHO ŽIVOTA (vychází v časopise SENIOR REVUE) a tak jsem nemohl jinak, než psát o ní. Kromě přátelství s Ljubou Hermanovou a Hanou Vítovou (dnes k nim musím jmenovat ještě Soňu Červenou a Stellu Májovou), jsem krásné přátelství našel také u paní Zity.
Poznali jsme se v době, kdy jsem každý týden ve Svobodném Slově otiskoval kreslené vtipy s myší tématikou. Měla je ráda a tak mě od počátku začala oslovovat Myšáčku. Dokonce se naučila kreslit myši podle těch mých!
Paní Zita – což se neví – byla totiž kdysi zručnou malířkou porcelánu! Chodila dokonce do kursů, kde se před válkou učilo na porcelán malovat.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Ladislav Gerendáš | O divácích a trémě | | 
| - Často se nás lidé ptají, zda máme na jevišti trému. Odpověď není jednoduchá... Máme. Intenzita trémy je totiž závislá na velikosti zatížení umělce, na stupni jeho připravenosti k výkonu, na jeho momentálním zdravotním stavu i na míře nebezpečí požáru příslušného kulturního zařízení.
- Zamysleme se však nad tím, co to ta tréma vlastně je. Myslím, že je to náhlá inventura v sebevědomí umělce vyvolaná jistotou, že jsou v sále diváci. V takové chvíli lidské tělo brání umělci ve výkonu, a umělec je proto za překonávání tohoto nepříjemného stavu honorován. A dlužno říci, že dobře honorován. Škoda jen, že není lépe placen.
Otázkou je, proč je přesto umělců tak mnoho, a proč si vlastně všichni komplikují život tou nepříjemnou vibrací. Tady je pro změnu odpověď velmi jednoduchá: To nikdo neví.
Ví se ale, jak trémě spolehlivě čelit. I když má chvění tělem velice příznivý vliv na uvolnění svalstva a prokrvení pokožky. Zkrátka, jedinou a spolehlivou prevencí proti trémě je důsledné, pečlivé a okamžité ukončení umělecké činnosti. - ► CELÝ ČLÁNEK
| | Blanka Kubešová | VLTAVĚNKA | | 
| - Vltava se pod ním třpytila jako had, jako obrovské čtverce bílých a modrých zástěr a kapesníků, které zjara dávají ženy vybělit na sluníčko.
- Doktor Loudal, redaktor v nejlepších letech, si sedl do trávy a zapnul diktafon. Zamýšlel si nadiktovat do záznamníku atmosféru okamžiku. Ze zkušenosti věděl, že v redakci to pak už nikdy není ono, ale kapesnímu příbuznému diktafonu zas jednou chyběly baterie. Ušklíbl se, vytáhl bloček a prohledal kapsy. Nic! Zkusil to znovu, přece se znal. Nějakou tužtičku, špačka, který nikdy nezklamal, měl vždycky. Výjimka potvrzovala pravidlo, pokrčil rameny a rozhodl se ještě jednou si to tu všechno projít a zevrubně prohlédnout, protože jestli tohle nebyla příležitost...!
- Loudal, kterému však jeho kolegové říkali milosrdně Loudálek, potěšeně luskl prsty. Už řadu let se honil za vším, co mělo jen trochu vzrušující příchuť. Skutečné události, o kterých se pak nejen psalo, ale i hovořilo po celé Praze, mu přesto obyčejně vyfoukli pod nosem šťastnější kolegové.
- -- Ale bylo to o fous, bránil se. Tentokrát cítil v prstech, že by z toho mohlo něco být. Konečně - proč ne? Ta povltavská figurka v gumácích jen tak naboso zůstávala tady pod Ždáňskou horou živou legendou i po smrti.
| -
- Jiří Vlastník: Poznámka pod čarou
- Ne, nemám pana Loužeckého rád. Nabídl mi psát mé favority v době, kdy už je v Pozitivních novinách tolik zajímavých a kvalitních článků, že zhostit se odpovědně tohoto úkolu by představovalo týden usilovného studia. A kam bych přišel! Potřebuji vyrazit na sběr hřibů, potěšit novopečenou vnučku chrastítkem a mými moudrými slovy, ve volných chvílích pak napsat pár článků pro různá periodika, které na mě netrpělivě loudí. Vybral jsem tak rychle pár prací, které mě oslovily i jinak, než jen svou literární úrovní. A je docela možné, že je v PN spousta daleko lepších….
- M. Švandrlík – Vzpomínka na Neru
- V šedesátých letech jsem každou sobotu sedával se svým přítelem Jaromírem u rádia, poslouchali jsme zahraniční hitparády a hltali tu novou muziku. K dalším sobotním rituálům patřila hra na kytaru, s odpuštěním, zpěv a četba nového „Švandrlíka“ v Dikobrazu, kdy jsme se přesvědčili, že se lze skutečně smíchy za břicho popadat. Usmíval jsem se i po neskutečně mnoha letech, když jsem párkrát seděl u Mistra v jeho útulném domku. Spolupráci s panem Švandrlíkem považuji za snad největší úspěch PN, neboť s ním vešel Humor, jehož je spisovatel živou definicí. A kterého nám tu jinak, po odchodu mnoha jeho kolegů, zbylo jako šafránu, čímž myslím málo…
R.Šindelářová – Rozhovor s Jiřím Grygarem - Renata Šindelářová si povídala s Jiřím Grygarem, perfektně na rozhovor připravená a skvěle ho posléze zpracovala. Udělala mi radost, neboť přivedla do PN osobnost, jaké v našich mediích zoufale chybějí. Mám rád matematiku, v ní a dalších exaktních vědách je daleko více romantiky a poesie, než v záplavě pseudoduchovních blábolů o kosmických vlivech a moudrech vyčtených z kávové sedliny. A jasného myšlení je naší společnosti třeba jako soli. Krom toho je doktor Grygar mou velkou nadějí – doufám, že mi včas sdělí, bude-li se vesmír stále rozpínat, či je díky obřím černým dírám ve středu galaxií celkové množství jeho hmoty nadkritické a vesmír se jednoho dne zhroutí. Abych si mohl naplánovat, do jakých věcí se pustit a do kterých už ne….
O.Suchý – Zita Kabátová, jedna z hvězd mého života - Je mi žinantní chválit práci Ondřeje Suchého. Bylo by to, jako bych tvrdil, že cejn umí dobře plavat. Ještě aby psal mizerně! Jen fanatici zlatého věku kinematografie znají ten pocit, když si člověk čte třeba o takovém Strejkovi. Vybral jsem pojednání o paní Zitě Kabátové. Seděl jsem s ní při kávě asi třikrát a pokaždé mi svou vitalitou vyrazila dech. Byla častým tématem hovoru, když jsem chodíval k Raoulovi Schránilovi a jeho paní Věře. Tyto hvězdy jaksi patří do jiného vesmíru, na jiné nebe. My takoví nebudeme, sotva i kdy pochopíme, kde se vzala jejich vyrovnanost, moudrost a elegance ducha. Nikdo jiný neudělal víc práce ve snaze najít to jejich poselství, než Ondřej Suchý. Ano, nejde jen o zachycení historických dat a bylo by dobré ho i nadále v PN tisknout…..
L.Gerendáš – O divácích a trémě - Vida, v Pozitivních novinách se právě objevila nová tvář. Usměvavá a s knírem. Jistý Ladislav Gerendáš přispěl vědeckou studií o významu trémy v životě umělce. Svou sofistikovanou hloubkou a erudicí mě neobyčejně zaujala a okamžitě jsem autora zařadil mezi své oblíbence. Jen tak dále, doufám, že nebylo řečeno poslední slovo. Vzpomínám si na něj, kdy v době bojů o zachování názvu bývalého šemanovického kulturního centra Nostalgie, vystoupil neohroženě s podobně fundovaným příspěvkem. Drtivá většina přítomných ignorantů se ovšem smála…
B.Kubešová - Vltavěnka - Pozitivní noviny nabízejí prostor pro začínající Balzaky i literární dílka osobností z jiných profesí. Krom toho si tu našlo své přechodné či trvalé bydliště pár skutečných literátů. V čele s naší nevšední krajankou Blankou Kubešovou. K jejím stylově vybroušeným a hlavně obsahově plným a pestrým pracím není co dodávat a je obtížné dát té které přednost. Mohou být dobrým vzorem těm, kteří s propisovačkou či klávesnicí v ruce teprve začínají.
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
