Publicistika – Co je psáno...
Renata Šindelářová: …a řekl básník: Poezie je pro mě pořád tajemstvím
A tak jo, přiznám se rovnou. Jméno PETR KUKAL jsem poprvé zaznamenala teprve nedávno ve spojitosti s knížkou fejetonů „O počítačích převážně nevážně“, které je Petr autorem. Přirozeně jsem se domnívala, že Petr Kukal je pravou rukou spisovatel a levou „ajťák“. Obráceně nikoliv, neboť tak kreativního ajťáka, plného humoru, jeden nepotká. Zahájila jsem detektivní pátraní.
Ivan Rössler: Co nepřejete Voskovcovi?
Jiřího Voskovce jsem slyšel už jen z desek (a viděl ve filmu). Ale byl jsem na jeho malé oslavě. Bylo to v roce 1965, kdy se oslavovaly v Divadle hudby v Praze šedesátiny Jiřího Voskovce. Byla tam řada přátel a bývalých spolupracovníků oslavence a to byla příležitost k malé anketě: CO NEPŘEJETE JIŘÍMU VOSKOVCOVI K NAROZENINÁM? Josef Tesárek - bývalý člen orchestru Osvobozeného divadla: "Nepřál bych mu, aby ho postihla nějaká nepříjemnost, která by mu znemožnila další tvůrčí činnost."
Adéla Muchová: Karol versus Jan Pavel II. aneb O filmu jen dobře?
Bohužel, nebo bohudík, jsem před dvěma lety viděla „konkurenční“ kousek z italsko-polsko-francouzsko-německo-kanadské dílny, Karol: A Man Who Became Pope (Karol: Muž, který se stal papežem) v režii Giacoma Battiata (2005), a tak jsem se nevyhnula nutnému srovnávání. Oba filmy vznikaly před a po papežově smrti, měly tedy k dispozici shodné informace a životní osudy hlavní postavy.
Ladislav Štaidl - Jan Krůta: Kytara přes palubu
Váš táta býval velký podnikatel. Přes noc jste po osmačtyřicátém o všechno přišli. Nezbláznil se, necítil se pokořený? Můj táta v onom roce seknul na stranických pohovorech s legitimací a celý život pak dělal podřadnou práci pod vedením idiotů, kteří s tou legitimací nepráskli. Muselo to být opravdu špatný... Těžko si to představit. Ale zatrpklý nikdy nebyl. Nedávno mi Petr Hapka ukázal nádhernou věc, co našel někde v antikvariátu.
Miroslav Sígl: Štefánik a Československo
Knížek o Milanu Rastislavu Štefánikovi (*21. 7. 1880 †4. 5. 1919) nebylo u nás nikdy dost. Přitom neodmyslitelně a odjakživa patřil do trojice k T. G. Masarykovi a Edvardu Benešovi; jeho úloha při vzniku návrhu státoprávního uspořádání Československa je s nimi zcela srovnatelná. Byl výjimečný, nesmírně inteligentní, citlivý a předvídavý člověk, voják – osobnost, jakou Slovensko nikdy nemělo.
Vladimír Just: Nádherná, cenná a objevná kniha se zbytečnými chybami
Po přečtení dopisů už těžko bude někdo moci fabulovat o údajném „salonním komunismu“ V+W, o jejich názorovém levičáctví, o tom, že druhá emigrace Jiřího Voskovce byla motivována rodinnými problémy a nebyla opětovnou emigrací před nastupujícím totalitarismem – stejně tak jako se bude hůře popírat bytostně kritický, satirický a opoziční ráz Werichova ABC z let 1955 – 1960 (což všechno někteří postmarxisté činili ještě v roce 2000 v recenzích na mou knížku o Werichově ABC).
Dobromila Lebrová: Aleš Hrdlička, lékař, antropolog
V r. 1888 onemocněl velmi vážně břišním tyfem, zápalem plic a pohrudnice. Pozoroval práci svého ošetřujícího lékaře - dr. Rosenbluetha, který byl dříve rabínem, a projevoval o jeho práci takový zájem, že mu Rosenblueth navrhl, aby z továrny odešel a začal lékařskou kariéru. Lékař ho sám podporoval - uvádí se, že ho i zaměstnal - a připravoval ho ke vstupu na univerzitu, kam se už v r. 1889 dal Hrdlička zapsat.
Josef Krám: Políbila ji múza
Po komensku názorně, o koho tehdy šlo: Ten Jiří Ohrenstein měl dva bratry - známe je pod pseudonymy jako Otu Ornesta a Zdeňka Ornesta. Ale raději pomalu a popořadě. Ota, vlastním jménem Ota Ohrenstein (1913-2002), dramaturg a překladatel, emigroval na jaře 1939 do Anglie, kde působil mj. s Pavlem Tigridem v BBC, a 1950-1972 byl ředitelem Městských divadel pražských.
Miroslav Sígl: Americký prezident Barack Obama a Tomáš Garrigue Masaryk
Jsem spolu s mnoha českými demokraty a ctiteli těchto Masarykových idejí též hluboce přesvědčen o tom, že dnešní americký prezident, do jehož rukou byla vložena nesmírná důvěra nejen jeho vlastní země, ale také ostatních kontinentů a celého světa, se dokáže z vlastní vůle a podle svého rozhodnutí poklonit památce našeho prvního prezidenta, ať již před jeho pomníkem na Pražském hradě anebo u jeho hrobu v Lánech, kde odpočívá spolu se svou ženou a dalšími členy Masarykova rodu.
Jitka Vykopalová: Vladimír Půhoný - Ženská těla
Na 4. března 2010 připadá připomenutí druhého výročí úmrtí významné osobnosti světového věhlasu z oblasti moderní divadelní scénografie a malířského umění, profesora Vladimíra Půhoného. Ve Stockholmu proběhla 4.- 25. února 2010 výstava části obrazů z posledního období tvorby tohoto významného umělce s názvem ”Ženská těla”. Vernisáže se osobně zúčastnil český velvyslanec Jan Kára a další diplomaté z české ambasády ve Stockholmu. Výstava vzbudila velkou pozornost mezi širokou veřejností, byl jí věnován prostor v médiích a byla hojně navštěvovaná.
Faustovské obsese Josefa Váchala
„Dnes Velký pátek a po obědě jsem proklínal a zlořečíl Nazaretskému: asi proto, že vše přelidněno a že nelze tomu, kdo chud žíti svým šťastným životem o samotě, obklopen krásou Přírody. Proklínám též národ, v němž darebáci dostali se k veslům, že jsem odstaven a bez kusu zahrady a vlastního domku, kde bych bez ohledu na ostatní dvounožce nerušen své práci žíti mohl.
Bludný Holanďan v La Manchi nezabloudil
V případě výtečného barytonisty Richarda Haana, známého nejen naší, ale i světové operní veřejnosti, tomu tak skutečně je. O tom hovoří kniha Jiřího Levého o uměleckých a sportovních osudech uznávaného operního pěvce. Kniha o překonání kanálu La Manche není na našem knižním trhu první, a vybízí proto alespoň k dílčímu srovnání.
Marta Urbanová: Jindřich Prucha
Pod Železnými horami, nedaleko Běstviny stojí dva domky, č.65 a 93, kde se říká na Župandě. Ve starším domě č.93 dával štětcem na plátna svůj pohled na okolní krajinu malíř Jindřich Prucha. Ale v těchto chalupách nestávala jeho rodná kolébka. Jindřich se narodil 19.9.1886 v Uherském Hradišti. Jeho otec, četnický strážmistr byl v r.1894 přeložen do Čáslavi.
Dáša Cortésová: Jaký byl Fred Frohberg (11)
Fred Frohberg byl vysoký, velmi pohledný muž s krásnýma modrýma očima a s velmi hezkým barytonem. Navíc uměl perfektně anglicky, takže bez problému interpretoval černošské spirituály a americké swingovky. Otec dělával pravidelně v NDR televizní programy, kde vystupovali společně. Frohberg zase dost často navštěvoval bývalé Československo.