Publicistika – J+O Suchý
Jiří Suchý: K pravdě a lásce se nelze než přihlásit
Jsem jeden z mnoha občanů, kteří se příliš v politice nevyznají a potřeboval bych, aby mi někdo vysvětlil odpor některých politiků k tomu známému sloganu „pravda a láska“. Měl jsem za to, že obě tato slova mají pozitivní význam a že každý slušný člověk bez rozdílu se k nim musí hlásit. A poslední dobou se setkávám s jakýmsi názorem, že jsou směšná, a že do politiky nepatří.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (5)
Paní Ivana Krčková, energická majitelka chovatelské stanice Nermin, projevuje trvalý zájem o to, jak je s jedním z jejích odchovanců nakládáno. Její přetrvávající zájem o osud štěněte Lupina, původním jménem Cardinál Nermin obdivujeme, ale zároveň nás i traumatizuje, to když si nejsme jisti, zda se Lupinova výchova ubírá správným směrem a jestli snad něco nezanedbáváme.
Ondřej Suchý: Film, který František Filipovský nikdy neviděl
Bylo mi šestnáct, divadlo Semafor mělo tehdy stále na repertoáru hru Člověk z půdy a já byl zamilovaný do Pavlíny Filipovské. Chodil jsem se na Pavlínu neustále koukat a tak jsem se poznal i s jejím tatínkem. Byl ke mně vstřícný a kamarádský, snad si i všiml, že jsem do jeho dcery zakoukaný, navíc jsem byl ještě stejně starý jako jeho syn Honza.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (9) - Antonín Nálevka
Zapomenutý herec Osvobozeného divadla, melancholický komik ANTONÍN NÁLEVKA (1893—1932). Zahrál si v devíti hrách V + W: Ve „Smoking revui“ hrál tři role — generála da Vegu, Artura Biliboje a Prvního šílence. V „Gorile Ex Machině“ dokonce role čtyři. A následovaly hry další — „... si pořádně zařádit“, „Líčení se odročuje“, „Ostrov Dynamit“, „Kostky jsou vrženy“ a „Caesar“, od jehož premiéry zbývalo Nálevkovi pouhých 36 dní života.
Ondřej Suchý: Jak mi Ella Šárková svěřila své paměti
Prý to způsobil režisér Národního divadla Karel Dostal, že se stala herečkou bez jakékoliv herecké průpravy a studií. Všiml si jí v lázních Sliač, kde byla s manželem na dovolené, a po návratu do Prahy na ni upozornil pány Voskovce a Wericha, kteří zrovna marně hledali dívku pro hlavní roli ve filmu Pudr a benzin. Ella – v té době zrovna krátce vdaná – byla velice temperamentní, hezká, okatá holka se smyslem pro humor a tak přišla ke své první filmové roli, ani nevěděla jak.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (36) Július Satinský
S Júliem Satinským jsem se setkal osobně tváří v tvář jen třikrát a pokaždé byl obklopen malou společností, v níž dominoval v roli Velkého vypravěče. Nestalo se mi mnohokrát v životě, že jsem se před někým smál jeho vyprávění tak, až mne z toho rozbolelo břicho; vybavuje se mi v tuto chvíli jen jeden dlouhý a překrásný večer u pana Wericha a pak mé poslední, neméně dlouhé setkání s panem Satinským na rozhlasovém festivalu Radio Prix Bohemia v Poděbradech. Věděl jsem tehdy, že tento skvělý herec a glosátor událostí nás obklopujících na tom není zdravotně dobře a že se musí šetřit, jenomže on byl toho večera k nezastavení.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (7) - Jaroslav Štercl
No a teď jak to vlastně začalo. To je na věci to nejinteresantnější. Tedy, abych tak řekl, tohle všechno zavinila tzv. sběrová loterie. Každý z nás totiž sbíral, sbírá nebo bude sbírat. Sbírat je totiž velmi ušlechtilý sport. Tak například: sbírají se poštovní známky, sbírají se cigarety, ve válce — poněvadž bylo málo bytového prostoru — sbíraly se jenom špačky, sbírají se autogramy známých osobností, sbírají se unavený po Silvestru.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (4)
„Ožral Osmana Laffitu!“ S těmi slovy vstoupila před nedávnem do mé pracovny moje žena Johana a smutně se na mě zadívala. Vím, že si po ránu, když vstane, pustí nějaké to televizní Dobré jitro nebo Snídani a že se dnes už ve všech televizích objevují mezi zprávami víceméně důležitými i zprávy bulvárního rázu. Proto jsem se naivně zeptal: „Laffitu někdo opil?
Ondřej Suchý: Jitka Molavcová = 60? Nemožné! (1/4)
Ale ano, možné to je. Ovšem pouze podle data narození na rodném listě: 17. 3. 1950. Také já mám v souvislosti s Jitkou malé výročí - čtyřicáté: Když jsem hledal ve svém archivu první článek, který jsem o ní napsal, našel jsem výstřižek z časopisu Sedmička z roku 1970. Zanedlouho jsem Jitce začal také psát písničky, kreslil její karikatury, s Oldřichem Dudkem jsme jí psali takříkajíc na tělo scénky v Malých televizních kabaretech, občas jsem se po jejím boku objevil i v roli moderátora, párkrát troufale i v roli zpěváka.
Jiří Suchý: Jedna vzpomínka z dětství - LUPINO LANE
Kolik mi tak mohlo být let? Pět? Tak nějak. Pět mi bylo, když jsem objevil dva báječné muže: Laurela a Hardyho. V sedmi jsem pak viděl ponejprv Charlie Chaplina - to jsem ještě netušil, že koukám na geniálního člověka - byla to pro mě sympaticky směšná figurka, něco jako Mickey Mouse.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (1) - Jindřich Plachta
NE VŠICHNI TI, s jejichž literární tvorbou se budete v našem cyklu KOMICI U PSACÍHO STROJE setkávat, u psacího stroje doopravdy sedávali. Mnozí se ani za literáty nepovažovali. Mnozí se stávali autory jen z nutnosti, z potřeby napsat text „na míru“ komické postavě, kterou na jevišti či pódiu vytvářeli.
Jiří Suchý: Můj handicap
Tak předně; nějaký handicap má vlastně každý. A za druhé: ne každý handicap je na první pohled patrný. Některý se dokonce tváří, jako že je pro svého držitele výhodný. V mém případě je tím handicapem píle - tedy vlastnost, která je doporučovaná a ceněná. Asi je skutečné výhodná, pokud má své meze. Ale poslední dobou se stále častěji setkáváme se slovem workoholik.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (28) Lilian Malkina Solomonovna
„Tobě přijede na natáčení jako host Lilian Malkina? Tak to jí musíš na závěr požádat, aby vám zahvízdala a zahrála na zapalovač Montiho Čardáš! To budete zírat! A neboj se jí o to říct, to ona ráda předvede!“, tohle mi radil kamarád Karel Spurný, vedoucí dramaturg ostravské televize, když jsem připravoval v roce 2005 další díl svého rozhlasového Nostalgického muzea zábavy. A radil mi dobře! Paní Malkina přijela, odpovídala na vše s úžasným vtipem a na závěr na mé přání opravdu zahvízdala a zahrála Čardáš na zapalovač!
Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (7)
Ingmar Bergman občas vystoupí v úvodu svého filmu před kameru a z plátna vysvětlí divákům, jak to myslel. Tak tohleto kdybych udělal já, nechci vidět, co by se stalo. Ode mne se čeká, že film bude sdělný sám od sebe. A při tom tak rád vysvětluju! Bergmana zkrátka jeho autorita opravňuje takřka k čemukoliv.