Publicistika – J+O Suchý

Ondřej Suchý: Kdo byla a kam zmizela Karen Ostrá

Moje žena o mně říká, že jsem mravenec. Nebráním se tomu označení. Opravdu dokážu za něčím jít s urputností mravence celá léta, navzdory tomu, že se výsledek většinou opakuje: rovná se nule. Nechám na čas celou záležitost takříkajíc „u ledu“, ale pak se znovu pustím do přerušeného pátrání.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (28) Jindřich Mošna

Legendární postava českého di­vadla, herec a komik JINDŘICH MOŠNA (1837—1911), ještě u psacího stroje nesedával. Sedával u psacího stolu a své sólové výstupy a kuplety psal inkous­tem a perem. Tiskem začaly vycházet v sedmdesátých letech 19. stole­tí. Kromě několika svazků výstupů a kupletů napsal tento přední herec pražského Národního divadla (byl jeho členem hned od otevření v roce 1883 až do své smrti) knihu svých pamětí „Jak jsem se měl na světě“.

Ondřej Suchý: Ztratil se nám Petr Adler? (2)

Vzpomínáš si, jak jsem ti jednou v záplavě mladického šílenství řekl, že bych možná někdy rád psal filmy pro lidi, a ty ses nestačil divit? Já ani nebudu odhadovat, před kolika lety to bylo. Co je komu do toho, kolik let už jsme na téhle zeměkouli zažili.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (23) Jan Werich

Setkání s JANEM WERICHEM (1905 – 1980), ať už zprostředkovaná filmem, gramofonovými deskami, rozhlasem či televizí (anebo ta osobní, která mi šťastná náhoda dopřála v posledních třech letech jeho života), všechny tyto chvíle způsobily, že jeho osobnost a dílo bylo, je a bude největším zážitkem v mém životě. Myslím si, že toto zjištění, které píšu v první osobě, by stejně tak mohlo podepsat tisíce dalších lidí.

Ondřej Suchý: Čím se Jiří Voskovec v Americe nejvíc trápil

Kolika lidem jsem záviděl, že se mohli setkat s Jiřím Voskovcem! Přesto jsem vděčný osudu, že jsem tohoto noblesního, nadmíru inteligentního a vtipného umělce mohl poznat trochu blíž alespoň prostřednictvím jeho neznámých dopisů, které jsem získal, a pak také díky tomu, co mi o něm pověděli pánové Josef Škvorecký, Jethro Spencer McIntosh (malíř, scenárista a herec českého původu) a konečně třeba i samotný Jan Werich či později Jára Kohout.

Ondřej Suchý: Karlu Gottovi k dnešním narozeninám

Milý pane Gotte! Dovolte mi, abych Vám v den Vašeho významného životního jubilea gratuloval tímto trochu zvláštním otevřeným dopisem. Zvláštní je tím, že si v něm můžete prohlédnout cosi, co jste už buď zapomněl, anebo dosud ani neviděl. Asi už si nebudete pamatovat, že jsem to byl zrovna já, koho za Vámi někdy začátkem roku 1963 poslal redaktor Jiří Černý z Mladého světa, aby Vám sdělil, že budete poprvé vyhlášen Zlatým slavíkem, a aby Vám při té příležitosti položil 21 otázek pro magazín Aktuality Mladého světa, který k vyhlášení výsledků II. ročníku této soutěže připravoval.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (21): Karel Effa

Komik Karel Effa, s nímž se tehdy mohli setkávat diváci v některém z představení skupiny Josefa Dvořáka na scéně divadla Semafor, měl opravdu na co vzpomínat. Jenom počet filmů, ve kterých hrál, překročil stovku! Na divadelních prknech pak měl možnost zahrát si po boku Vlasty Buriana, Oldřicha Nového, Jana Wericha a mnoha dalších legendárních herců a komiků.

Ondřej Suchý: Chantal Poullain - naše milá Šantalka

Přijela na Kokořínsko v době, kdy zkoušela v Národním divadle roli kněžny v Jiráskově Lucerně. Všechny nás okouzlila. A co všechno jsme se dozvěděli! Tady jsou některé zajímavosti z jejího života - třeba jste to dosud nikde nečetli… KDY SLYŠELA POPRVÉ O ČESKOSLOVENSKU: „Jako dítě jsem milovala kreslené filmy a ty, které se mně líbily nejvíc, byly právě z Československa.“

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (16) Arkadij Rajkin

V roce 1939 vzniklo Leningradské státní divadlo miniatur, jehož zakladatelem a uměleckým vedoucím byl herec a komik ARKADIJ RAJKIN (1911-1987). Představovat jej u nás bývalo kdysi zbytečné; vždyť právě v Československu dostal v padesátých le­tech přezdívku „muž mnoha tváří" (tak se ostatně také jmenoval film režiséra Zdeňka Podskalského, nato­čený při první Rajkinově návštěvě Československa v roce 1958, a stejný název nese i obrazová publikace, která o rok později vyšla rovněž u nás, v nakladatelství Orbis).

Jiří Suchý: Můj handicap

Tak předně; nějaký handicap má vlastně každý. A za druhé: ne každý handicap je na první pohled patrný. Některý se dokonce tváří, jako že je pro svého držitele výhodný. V mém případě je tím handicapem píle - tedy vlastnost, která je doporučovaná a ceněná. Asi je skutečné výhodná, pokud má své meze. Ale poslední dobou se stále častěji setkáváme se slovem workoholik.

Ondřej Suchý - Václav Židek: Neraď, nebyl jsi v Rusku a není ti šedesát!

Byla sobota, pozdní slunné odpoledne, psal se 10. květen 2003, a já seděl po dobré večeři a ještě lepším vychlazeném pivečku v muzeu zábavy Jaképak bylo pro mne milé překvapení, když mi byl pan Ondřej Suchý totiž velmi obdivuje ruské cirkusové klauny a z nich především Olega Popova; kdysi před lety si přečetl v novinách článek, že jeden Čech, žijící trvale v Německu, tvoří sochy tohoto slavného ruského klauna a že kopie těchto sošek jsou velmi prodávané.

Ondřej Suchý: Proč se Jaroslav Marvan nezastal Vlasty Buriana

Předesílám, že následující řádky v žádném případě nechtějí snižovat velikost hereckého umění Jaroslava Marvana! Byl mimořádně skvělým českým hercem. A i když prý nesnášel označení komik, pro mnohé – a pro mě zvlášť – jím byl, dokonce jedním z nejlepších! Nejsem jistě sám, kdo s ním má na videu řadu filmových komedií. Dodnes se s potěšením k mnohým vracím, i proto, že je komikem mého dětství (Dovolená s Andělem, Haškovy povídky, Anděl na horách, Hudba z Marsu).

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (10)

Zatímco ve škole kamarádi fandili hokejistům a závodníkům, já byl úplně jiného založení. Fascinovali mě komici. Začalo to vlastně už v Klatovech, když jsem ve svých čtyřech či pěti letech se chodil dívat do biografu na Laurela a Hardyho. Ti dva, a jejich hlouposti, mě rozesmávali, neboli přiváděli mě do stavu, v němž jsem se vždycky cítil nejlíp.

Ondřej Suchý: Odešel humorista-workoholik

Ve věku 77 let zemřel v pondělí 26. října 2009 v Thomayerově nemocnici spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík. Podobně jako po Jaroslavu Haškovi zbylo nám tu po něm neuvěřitelné množství humoristických povídek, her, skečů i románů. A podobně jako u Haška převýšilo jedno dílo všechno ostatní co napsal, totéž se přihodilo i Miloslavu Švandrlíkovi.