Publicistika – J+O Suchý

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (18)

Když mi byly čtyři roky, nechtěl jsem být ničím jiným, než francouzským legionářem, tak mi učarovala bleděmodrá barva jejich uniforem a ty barety. Později jsem chtěl být pilotem na dvojplošníku a pak chemikem a potom čímkoliv u kresleného filmu. Moje poslední touha byla stát se komikem. Jako byl George Formby, Lupino Lane, Laurel a Hardy nebo Voskovec a Werich. A vlastně jsem se jím stal, byť mně všichni okolo říkají jinak - básník, zpěvák, herec...

Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (5)

Výrazný talent Jitky Molavcové se projevoval na divadle hlavně tím, že ať si vzala na sebe jakýkoliv kostým, ihned se proměnila. Neboli: ihned udělala něco, co jsem, až do jejího příchodu, považoval v Semaforu za přísně zakázané. Stanislavského metoda převtělování mi neseděla...

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (17)

Když mi byly čtyři roky, nechtěl jsem být ničím jiným, než francouzským legionářem, tak mi učarovala bleděmodrá barva jejich uniforem a ty barety. Později jsem chtěl být pilotem na dvojplošníku a pak chemikem a potom čímkoliv u kresleného filmu. Moje poslední touha byla stát se komikem. Jako byl George Formby, Lupino Lane, Laurel a Hardy nebo Voskovec a Werich.

Ondřej Suchý: Na Silvestra s Jiřím Sovákem

Před pětatřiceti lety jsem měl v tehdejším humoristickém časopise Dikobraz seriálek OTÁZKA PRO… A ta otázka začínala pokaždé slovy KTERAK LZE… Blížil se konec roku 1974 a tak jsem se obrátil na Jiřího Sováka, zda by mi neodpověděl na otázku Kterak lze trávit Silvestra? Pan Sovák mě příjemně překvapil, protože souhlasil. A hned mi nadiktoval své rady pro blížící se silvestrovskou oslavu. Takže: Kterak lze trávit Silvestra, pane Sováku?

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (16)

Po čase jsme se s Jiřím Šlitrem dohodli, že si každý z nás přichystá svůj osobní program - opět nás k tomu vedla snaha hrát méně často. Byli jsme sice dvojice, ale řekli jsme si, že ten druhý bude vždycky přítomen v pořadu toho druhého - svou prací. Ve Šlitrově programu to bude mé libreto a mé texty, v mém zas Šlitrova hudba. A navíc, jak se známe, budeme si ze sebe vzájemně utahovat, takže ten druhý tam bude jaksi figurovat v různých narážkách a drobných invektivkách.

Ondřej Suchý: Haló, haló, milí radioposluchači!

Vzpomněl jsem si na to na poslední chvíli, což se mi v mém věku stává čím dál častěji, ale vzpomněl jsem si - což je stále ještě dobré, ne? Napadlo mě informovat prostřednictvím Pozitivních novin ty z vás, kteří občas poslouchají v Českém rozhlase 2-Praha některý z mých nedělních pořadů (Padesátník a Nostalgické muzeum zábavy - vždy od 15.05 hodin), co jsem spáchal do vysílání příštích dnů a týdnů.

Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (3/3)

Mám v knihovně několik vědeckých studií na téma humor a dlužno říct, neznám nic méně zábavného. Jsou to studie potřebné, třídí a pojmenovávají a vlastně nejsou pro mne o nic nudnější, než je třeba učebnice aritmetiky, která ostatně taky není napsána proto, aby se při ní čtenář válel smíchy. Ale studie, o kterých tu píšu, působí, právě díky souvislosti s tak zábavnou věcí, jako je humor, nudněji než cokoliv jiného.

Ondřej Suchý: Když byl František Nepil skautíkem

Rád si listuji ve starých časopisech. Je tam mnohem víc příjemnějšího na čtení, než dnes – spousta zpráv a článků k příjemnému údivu, někdy k pousmání, někdy i k poučení. Tuhle jsem sáhl po jednom ročníku JUNÁKA, týdeníku junácké mládeže, ročník 29, tedy rok 1947. A když jsem zalistoval v čísle 43, nevěřil jsem svým očím: On tu byl celostránkový článek od Františka Nepila!

Jiří Suchý: Od pravěku k založení Semaforu (IV. a V.)

Když jsem si vymyslel tenhle titulek, měl jsem skutečně v úmyslu dopracovat se v těchto úvahách pěkně postupně od pravěku až k současnosti, která je pro mou osobu neodmyslitelně poznamenána divadlem Semafor. Představoval jsem si to jako práci systematickou, ne na přeskáčku. A tak jestliže dneska náhle zabrousím do žhavého současna, děje se tak proti mé vůli a z daleko prostších důvodů, než si možná představujete.

Ondřej Suchý: Smutný příběh Jany Werichové

V nejmenovaném týdeníku vyšel 7. prosince 2006 můj pohled na nedlouhý život a dílo Jany Werichové, herečky a překladatelky. Vyšel pod jiným titulkem, doplněn pasážemi, které dodatečně dopsal někdo jiný, patrně ve snaze udělat můj článek „senzačnější“.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (13)

No a pak přišla Sekta. První propadák na prknech Semaforu. Premiéra se konala 11. března 1965 a sice v půl jedenácté večer. A já tu dnes, po třiceti letech, na ni napíšu kritiku: Co se to děje? Semafor je divadlo, které jsme se naučili důvěrně znát. Známe jeho písničky, jeho humor, jeho poetiku, jeho protagonisty - to všechno nenajdeme v představení, které nese název Sekta. Všechno je tu jinak.

Ondřej Suchý: Druhý dar z nebes – korespondence pánů V + W

Jinými slovy: Druhý díl Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha je na světě! Pokračování úžasného čtení, které vydalo nakladatelství AKROPOLIS společně s Nadací Jana a Medy Mládkových. Obdiv patří panu prof. Matějkovi, který celý obří projekt edičně připravoval, a pak samozřejmě těm dvěma velikánům, kteří svými dopisy vytvořili další obdivuhodné literární dílo.

Jiří Suchý: Za našich mladejch let

Každá generace postupně dochází k onomu známému „Za našich mladejch let to bývalo lepší než dnes“. Když jsem byl mlád, smál jsem se těmhle názorům tatíků, a teď, když už jsem méně mlád, přistihávám se občas, že si myslím totéž.

Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým (1/2)

Význam slova LAMPENFIEBER nemusím lidem znalých němčiny vysvětlovat – v překladu to znamená TRÉMA. Je zajímavé, že něco podobného je i ve švédštině – RAMPFEBER. Doslovně přeloženo „horečka z divadelních reflektorů a světel pódia“. Ale proč tím vlastně začínám náš rozhovor s panem Jiřím Suchým? Došel jsem totiž k závěru, že obě slova, jak v němčině, tak i ve švédštině, mají hluboké kořeny vzniku někde u divadla.