Tak předně; nějaký handicap má vlastně každý. A za druhé: Ne každý handicap je na první pohled patrný. Některý se dokonce tváří, jako že je pro svého držitele výhodný.
V mém případě je tím handicapem píle - tedy vlastnost, která je doporučovaná a ceněná. Asi je skutečné výhodná, pokud má své meze.
Ale poslední dobou se stále častěji setkáváme se slovem workoholik. Zkrátka česky vorkoholík.
To je člověk, kterému se píle, tato chvályhodná vlastnost, proměnila v chorobu. Kdo to nepoznal na vlastní kůži, asi neuvěří. Já však jsem ten, kdo touží po odpočinku a má k němu všechny možnosti, ale přesto není schopen si ho dopřát. A vím o tom své. Jakmile začnu odpočívat, už se mi rojí hlavou myšlenky, starosti, už si ukládám povinnosti, které po mně nikdo nežádá - a je po odpočinku.

Mnoho let jsem toužil po dovolené. Po takové, kdy se ráno člověk probudí a neví, co vlastně bude dělat. Uvažuje - mám ještě chvíli ležet? Anebo vstanu a půjdu skočit do nějakého toho moře? A co takhle si něco přečíst? Nebo bloumat jen tak po krajině?
Odjel jsem tedy na Kypr, abych si tu vysněnou dovolenou dopřál. Hned první ráno jsem se probudil skoro v poledne a pak jsem šel k vodě. Lehl jsem si a koukal jsem se na oblohu. Ohromně mě to bavilo - pět minut.
Pak jsem lehce znervózněl. Skočil, tedy po pravdě řečeno vstoupil jsem do vody a chvíli jsem plaval. Pak jsem si na chvíli lehl a pak jsem si šel znovu zaplavat. To se opakovalo celkem čtyřikrát a já byl čím dál tím nervóznější.
Tak takhle tedy vypadá - ta má vysněná dovolená! K večeru jsem byl - ponejprv v životě - vzteklý.

Druhý den jsem ráno zašel do papírnictví koupit si sešit. Zalezl jsem si s ním a napsal jsem libreto hry Kytice. Nikdo je po mně nechtěl, nikomu jsem je neslíbil, jen jsem se potřeboval zbavit toho krutého jha klidu.
Pak jsem se vrátil domů, kde už na mne čekala spousta úkolů, můj pravidelný patnáctihodinový pracovní den mě uvedl do obvyklých kolejí, nastal shon, nerváky, problémy a já začal toužit, zoufale toužit po dovolené, kdy bych nic nedělal a jen hleděl na oblohu.
A přitom mi bylo jasné, že prožít takovou dovolenou bych mohl, ale nedokážu to.

(1997)

 OHLASY NA ČLÁNEK

Váš handicap, pane Suchý, je jistě nevýhodný a nemilý pro Vás, v žádném případě Vám ho nepřeju, ale sobecky dodávám, že je výhodný a milý pro nás diváky, posluchače, čtenáře…, nám ho přeju. Bývá někdy řádná „fuška“ i pouhé pasivní sledování Vaší tvorby, což není výčitka, ale velký dík, protože je to „fuška“ krásná. Tak se, prosím, z toho workoholismu neléčte. (To se mi to radí, když si v klidu sedím a poslouchám Vaše písničky!)
Děkuju a vše dobré přeju.
Mirka Havlová, 21.2.2007