Milan Dubský: Praha - město Čechů, Evropanů i světoobčanů

Rubrika: Publicistika – Historie

Karel TRINKEWITZ: Hradčanské náměstíKaždé město i obec se rodily a vznikaly pozvolna. Každé jinak. A každé si získalo také jinou proslulost a vcházelo ve známost podle toho, jakým vlivem působilo na okolí. Tomu odpovídají také jeho dějiny.
 
Praha patří k velmi starým městům Evropy. Je starší než Metuzalém, a tomu bylo 999 let. Mnich Widukind se o tomto městě zmiňuje již v X.století ve své kronice, a taktéž Ibrahim Ibn Jakub, vyslanec cordóbského chalífa a arabský kupec, jej popsal ve své kronice z 10.století jako město vystavěné z kamene a vápna na řece Vltavě.
Česká kněžna Libuše o něm řekla ve své věštbě, že pražský hrad se pověstí nebe dotkne. A poslala své posly v 9.století na místo, kde vltavské vlny přes mělčinu zvonily. Tam nalezli člověka, an práh domu tesal. Anžto u nízkého prahu se i velcí pánové skláněti musí,  nazvala proto tuto obec a hrad její Prahou. Později pak, od století desátého, měla Praha hrady dva. Druhý nese jméno Vyšehrad.
 
Karel TRINKEWITZ:  Čertovka
500 let před naším letopočtem skončila etnická anonymita obyvatel střední Evropy poznáním, že zde žili Keltové. Všechna pozdější etnika a zrodivší se národy mají tudíž společné předky. Jsme tedy ve střední Evropě vzdálení příbuzní, ať jsme Švýcary, Čechy, Bavory, Francouzy, Italy či občany dalších národností.
A nijak to povětšině času nikomu nevadilo v soužití, až na dějinné excesy, kterých se nejen v Evropě, ale i ve světě urodilo mnoho. Ale tím se zabývat v souvislosti s Prahou nebudeme.
 
Ti, kdož jsou na návštěvě Prahy, nemusí vědět všechno z faktů o a kolem Prahy. Každé velké město má nějaký průmysl, školy - od mateřinek po vysoké. Kolik že má mostů přes Vltavu, kolik divadel, kolik nádraží, kin atd., to jsou fakta známá a lze je najít ve faktografických příručkách a knihách.
U Prahy nelze ovšem opomenout, že zde je univerzita, nejstarší ve střední Evropě, kterou založil Karel IV. v roce 1348, král český a německý a císař římský. Je druhou nejstarší univerzitou v Evropě hned po bolognské /1119/.
 
Vyjdeme-li z přívlastků, jimiž byla Praha nadána – Praha zlatá, stověžatá, Praha všech architektonických slohů od starého Říma, gotiku, renesanci, baroko, modernismus, konstruktivismus a další., Praha Mozartova, protože byla tomuto hudebnímu velikánovi obzvláště milá, Praha Kafkova, podle známého českého a později světového židovského spisovatele, který uměl výborně česky, ale psal německy – těch charakteristik je mnoho. Každá se vztahuje k něčemu významnému. V toku událostí a dějů, jež se udály a dějí, a tak vznikají dějiny, se i ty největší události v perspektivě minulého stávají malými a přehlednými. To neznamená, že nebyly významné, a že by měly být umenšovány, nebo nahrazovány jinými.
 
Karel TRINKEWITZ: Husův pomník na Staroměstském náměstíI těm z Čechů, Moravanů a Slezanů, kdož se v tomto městě nenarodili, připadá Praha jako město rodné: Pro její krásu a sepětí jejích obyvatel s její historií, s jejím nepřetržitým zrodem, pro organickou prorostlost  citů a rozumu všech jejích obyvatel i těch, kdož tu nežijí stále. Jako symbol společného díla stovek generací a miliónů rukou, které ji stavěly a staví, bořily a zkrášlovaly, lidí, kteří ji opouštěli a opět se do ní vraceli. Ani její nepřátelé se jí nikdy nezmocnili zcela. Byť ji znásilňovali, okupovali, přesto ji nezískali a ani nemohli, protože neporozuměli její duši, nepochopili jejího ducha a nevycítili její atmosféru – což ji spojuje nejen s jejím vlastním obyvatelstvem, ale i s lidem, žijícím v celé krajině Čechů.

A proč ji milují a navštěvují cizinci? Pro její syntézu všeho, co tvoří krásu, malebnost, výstavnost, atmosféru. To všechno mají i jiná města. Všechny velké metropole, a nejen ony, jsou svým způsobem krásné. Ale Praha má řadu věcí navíc.
Je velkým muzeem tvůrců. Přehledně a názorně jsou zde k vidění a studiu všechny architektonické slohy a styly od starého Říma až po novodobý konstruktivismus. Bohužel ji poznamenal také styl a sloh nepříliš hezký – tržní, globalistický, ze skla a oceli, kde chybí fantazie a všechno se podobá jednoduché krychli nebo kvádrům, protože ducha a fantazii znásilňovaly peníze pojišťoven, bank, nadnárodních firem a mezinárodních molochů, jimž nezáleží na kráse, ale pouze na zisku. Zisku pro krásu Prahy nulového, ne-li záporného. Zde čeká Praha na nové tvůrce, kteří jí budou dávat další krásu ve skutečných kulturních hodnotách.
 
Karel TRINKEWITZ: Karlův mostKrása, kultura a urbanistika Prahy byla tvořena a cizelována nejen umem, talentem, vzdělaností a rozumem vlastního lidu, národem Čechů, ale i v úzké spolupráci a propojení s výjimečnými osobnostmi, umělci, vědci, řemeslníky, učenci i pedagogy dalších národů po celá staletí.
Král český a německý a císař římský Karel IV., a nejen on z českých panovníků, zval do země tyto nadané lidi. Vedle toho zcela dobrovolně přicházely a procházely tisíce a milióny lidí všech národů a ras, vyznání a kultur za poznáním.
Mnoho jich tu zanechalo své potomky, anebo oni sami zde natrvalo zůstali v zalíbení v toto město, kraj, mravy i sličnost děv a žen, pohostinnost a jiné dobré vlastnosti lidu zdejšího. Napomáhala tomu zeměpisná poloha jako přirozená, výhodná, užitečná, plodná a příjemná  křižovatka cest ze západu na východ, z jihu na sever a naopak.
 
Praha je  prahem našich návštěv a povznášejících pobytů. Před prahem se při vstupu každý, kdo vstupuje do určitého prostoru, ať je to dům, byt, domov, či výstavní síň, sklání. Malý i velký, chudý i bohatý. Praha – dostala jméno od tohoto slova.
Proto se Ti klaníme, aniž bychom museli. Lidé obyčejní i urození, měšťané i vesničané, krajané i lidé zvenčí i z předaleka. Lidé rodu prostého i královského. Přivítej je všechny a rozprostři před nimi svoji krásu, pohostinnost, urozenost, nevšednost, svůj majestát, který neponižuje, svoji usměvavou a vlídnou tvář a uklidňující atmosféru, aby se  k Tobě a do Tvé náruče vždy rádi znovu vraceli.
 
Milan Dubský - narozen 1929 v Netolicích.
Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze. Pracoval jako redaktor Mladé fronty, v Čs. Rozhlase, v Československé obchodní komoře. V době normalizace jako popelář, závozník, dělník na stavbě a v JZD. Stále však neopouští práci novináře, publicisty, překladatele a textaře. Je autorem řady básní, próz, statí a textů k písním.

grafika © Karel TRINKEWITZ

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 06. 2006.