- Vidět, slyšet, pochopit…?
- (Slovo k dětem, které dospívají…)
-
- Tak jak je to? Prázdniny mají za sebou už polovinu – nebo: Prázdniny mají za sebou teprve polovinu? A třeba není ani tak důležité, jak to vidíte napsané – nebo jak to uslyšíte vyslovené – ale jak jste to pochopili. Někdo jako povzdech, že „už se to krátí“ – někdo jako otázku: A co nás tedy ještě čeká? - někdo jako výzvu: Nebloumat, nevzdychat, vzhůru za dalšími zážitky! Že vy to chápete jinak? Nejspíš je to tak – protože každý na svět koukáte svýma očima, nasloucháte mu svýma ušima – ale hlavně: vnímáte ho celou svou osobností. Vším, co se vám až do této chvíle podařilo poznat, pochopit, co buduje váš zájem o svět kolem a čím jste vy pro tenhle svět.
 -
- Pro ten svět jste většinou zkrátka děti. Děvčata a kluci, kteří z toho vyrostou. Jejich názory, jejich vidění světa někdy dospělí vnímají jako něco, co se nutně musí změnit, protože z dětí se stanete velkými lidmi s velkými povinnostmi . A já si přece myslím, že my, dospělí, bychom měli mnohem víc dát na to, jak svět kolem sebe vidíte vy. Protože vy, děvčata a kluci, máte jednu ohromnou výhodu proti dospělým. Většinou totiž daleko častěji říkáte pravdu. Protože jsem sama už hodně dlouho dospělá, musím přiznat, že nevím už docela přesně proč. Jestli proto, že ji rychleji poznáte, protože vaše cesta k ní nevede tolika oklikami, jako cesty nás, dospělých – nebo proto, že ji pro svůj život daleko víc potřebujete a chcete.Ať už je to jakkoli, teď, v téhle „teprve nebo už“ druhé polovině prázdnin, máte docela dobrou příležitost hledat, uvidět, uslyšet, fotografií zachytit nebo slovem vyslovit pravdu, kterou uvidíte v tom, jak spolu žijí lidé a zvířata.
 Teď, o prázdninách, to vůbec nemusí být jen psi a kočky, rozjeli jste se do lesů, do hor, k sladkovodním i mořským vodám, do zahrad, polí, vesnic, stanových táborů, kempů – prostě tam, kde nežijí jen lidé, ale také zvířata. S lidmi, kteří jim rozumějí – nebo také ne. Kteří o ně umějí dobře pečovat, protože vědí, že zvířata stejně jako oni cítí, vnímají bolest, žízeň, hlad, nepohodu, ale taky radost; že jsou to živé bytosti, které jsme my, lidé, k sobě připoutali. Třeba proto, že nám přinášejí užitek, nebo prostě proto, že jsou zajímavá, krásná , hravá, umějí se chovat jako kamarádi, je s nimi legrace a vůbec nic vám nenakazují a vůbec jim nevadí, že máte špinavé boty, nebo jste si někde roztrhli kalhoty… -
- Lidi žijí se zvířaty různě. Ti, kteří jim rozumějí, protože rozumět chtějí, nikdy nezanedbají péči o ně a tak společně žijí k vzájemné radosti a prospěchu. Ať už jsou to zvířata domácí, ti naši psí nebo kočičí kamarádi, andulky nebo
 kanáři, ale třeba i králíci a morčata a fretky, a taky zvířata hospodářská – krávy, koně, prasátka i ty ukdákané slepice a kachny, husy, krůty, holubi a vůbec všelijaká havěť na dvorech, v zahradách, na farmách, ale i včely nebo zvířata kožešinová, chovaná proto, aby z nich člověk nakonec oblékl jejich kůži a srst, protože si myslí, že je to hezké a že mu to sluší. To ovšem jak kdo…Ale jsou tu také zvířata volně žijící, která se prohánějí po lesích a loukách, žijí ve vodách tekoucích, bystrých i stojatých, žije se jim dobře nebo hůř. To podle toho, jak se chová člověk k přírodě kolem nich a jak respektuje její zákony, které má příroda pro všechny své děti, zvířata nevyjímaje – jen člověk jich někdy vůbec nedbá, není přírodě jen jejím ochráncem a pěstitelem, ale taky ničitelem a kořistníkem . Koho třeba zajímá, že taková ukdákaná slepice, která věčně někde na dvorku u babičky hrabe a popelí se a protahuje křídla a pak pěkně v kurníku hřaduje na bidýlku a snáší vajíčka a vyvádí kuřátka a zobe v zelené trávě a vyhřívá se na sluníčku – že právě tahle slepice, která vůbec není hloupá, jak to snad vypadá! – žije taky v obrovských halách velkochovů, kde má pro sebe prostor velký jako vaše kreslící čtvrtka formátu A4. Že kuřata, která jste zvyklí vídat v supermarketech jen jako balíček masa, prožijí svých čtyřicet dní života namačkána jedno na druhé, nikdy neuvidí slunce, nikdy nepoznají zelenou trávu, nikdy si neprotáhnou křídla, jen zobat musejí a rychle růst, tak rychle, že se nakonec ani na vlastních nohách neunesou a třeba ani nezvednou k pítkům s vodou, protože se už nedokážou postavit…Kdo tohle ví, když si kupuje „kuře v balíčku“ ?  Řeknete si - obyčejná slepice, tak co?? ….Já myslím, že si to neřeknete. Nejen proto, že jste třeba pozorovali, jak z malého žlutého chomáčku, kuřátka, které pípá za slepičí maminou a je drobounké a zatím jen hezké a něžné, vyroste veselé nohaté kuře, které užívá sluníčka a zelené trávy a protahuje se a popelí kdy chce, protože je zkrátka živé! Není to věc, nebo „produkt“, který je tu jenom proto, abychom ho nakonec snědli. Ano, je tu TAKÉ proto. Ale to přece neznamená, že než nám, lidem, přinese užitek svým masem, abychom mohli dobře a zdravě jíst, že všechno, co předchází tomu kuřátku na pekáči, nebude život, ale jen živoření a trápení. I neúcta člověka k životu jiné živé bytosti. - A přece – žijeme tady společně. Lidé i zvířata na téhle modré planetě Zemi. Žijeme tady společně je také heslo Nadace a Institutu na ochranu zvířat, která spolu s Českým rozhlasem Praha a Pozitivními novinami – ve kterých si právě čtete – vyhlásily soutěž pro šikovné kluky a holky, kteří tak mají příležitost zachytit fotoaparátem, nebo prostě jen psaným slovem, svůj pohled na život zvířat s lidmi. Zkuste to – dívejte se kolem sebe, poslouchejte, snažte se pochopit – a hlavně říci obrazem nebo slovem pravdu o tom, co vidíte, cítíte, chápete a chcete sdělit jiným lidem.
- A jak jsem řekla – já věřím tomu, že jste to právě vy, kteří stojíte o to poznávat pravdu, a také ji říkat. Jakkoli, ale se vší upřímností. Ať je ta pravda krásná a potěšující – nebo opačná. Protože tím, že ji řeknete – a jak ji řeknete – máte velkou šanci, že dospělí, kteří rozhodují daleko více o tom, jaký bude náš další společný život za zemi, pochopí, že mohou-li říkat pravdu o světě kolem sebe děti, dospělí to už opravdu musejí!
-
- Mediální partneři
 
|
-
ŽIJEME TADY SPOLEČNĚ! -
- Fotografická a literární soutěž pro mladé ochránce a kamarády zvířat ve věku 10 – 15 let.
-
- Nadace a Institut na ochranu zvířat vyhlašují spolu se svými mediálními partnery – Redakcí vysílání pro děti a mládež Českého rozhlasu 2 Praha a internetovými Pozitivními novinami - na prázdninový měsíc srpen pro všechny děvčata a kluky ve věku 10 – 15 let fotografickou a literární soutěž s tématem hesla nadace: ŽIJEME TADY SPOLEČNĚ! – lidé i zvířata na jedné planetě Zemi.
 -
- Děvčata a kluci, kteří máte rádi zvířata a leccos o nich už víte, nebo se dozvědět chcete!
-
- Máte možnost podívat se kolem sebe očima fotografa nebo literáta a uvidět, jak žijí zvířata spolu s lidmi, jak se k sobě chovají, rozumějí si nebo ne, co dělají lidé pro zvířata a zvířata pro lidi. A co je možná ještě člověk dlužen zvířatům – živým bytostem, které k sobě připoutal pro jejich užitek, krásu nebo prostě jen pro radost ze společného soužití.
-
- Staňte se cílevědomými lovci snímků či zážitků v životě zvířat, či situací, které zvíře prožívá v kontaktu s člověkem. Je na vás, zda se vydáte na své lovy beze zbraní s fotoaparátem, nebo nám svůj zážitek napíšete literární formou. Může to být povídka, fejeton, reportáž, úvaha a třeba i verše – je jen na Vás, co zvolíte.
-
- Fotografie, které nám zašlete, neomezujeme ani množstvím ani formátem.
- Stejně tak vaše literární práce nejsou omezeny délkou textů nebo jejich formou.
- Prázdniny jsou časem volnosti a tak ani naší soutěži nechceme navléknout úzký kabátek.
-
 - Rozhodně však přidáme dobrou radu: Není vůbec rozhodující, kolik fotografií do soutěže zašlete, nebo jak dlouhý bude text vašeho literárního příspěvku.
- Není důležité „vyrobit balvan“, ale co nejvýstižněji a upřímně vyslovit myšlenku, která Vás zaujme – fotografií nebo textem.
- Ani v nejmenším se nebudeme zlobit, když vám dospělí poradí s kvalitou fotografie nebo formou textu. Ale pozor! Poradí, poučí - nikoli udělají za Vás!
-
- Vaše fotografie i texty budou posuzovat odborníci a rozhodně budou nejvýše cenit vaši pozorovací schopnost a upřímné zaujetí pro téma.
-
- Svoje příspěvky do soutěže posílejte do 3. září 2006 na adresu:
- Český rozhlas - DOMINO,
Vinohradská 12, 120 99 Praha 2. -
- Rozhodující bude razítko pošty na obálce – a pak už jen to, co v té obálce od vás, děvčata a kluci, najdeme!
-
- Na obálku můžete připsat heslo soutěže: ŽIJEME TADY SPOLEČNĚ!
-
- Výsledky soutěže budou vyhlášeny na Světový den zvířat - 4.října 2006.
- Místo i hodinu konání se včas dozvíte v rozhlasovém DOMINU a také na webových stránkách: www.rozhlas.cz/praha, www.ochranazvirat.cz a www.pozitivni-noviny.cz
-
- Na výherce fotografické i literární soutěže čekají ceny, které určitě potěší jak fotografující, tak píšící. A vůbec není vyloučeno, že se jako fotografové nebo literáti stanete spoluautory knížky, kterou Nadace na ochranu zvířat připravuje pod názvem Víš, kdo jsem?
- A že tuhle otázku klademe jménem zvířat člověku, který s nimi žije na naší modré planetě – to jste určitě už všichni uhodli!
-
- Přejeme vám krásné prázdniny, plné zážitků s lidmi i zvířaty!
|
