| Petr Hromádko | Neobyčejné uvítání | | 
| - Má sestra je jen o rok mladší než já, a to znamená, že neměla v životě jen jednoho přítele. K vybraným způsobům však stále ještě patří, že se přítel představí rodičům, případně sourozencům. Sestra již léta nežije s rodiči, ani ve stejném městě. Seznámila se s posledním přítelem ve velkém městě, vůbec to netajila, a naopak naznačovala brzký příjezd jich obou k rodičům.
- Mojí mamce, která má zajímavé nápady, bleskla hlavou myšlenka, jak tohoto přítele přivítat trochu jinak, než bývá jinde zvykem. Zdálo se jí příliš všední, když přijedou oba, představují se, podávají si ruce, jemně vtipkují a tak dále a tak dále…
Rodily se myšlenky a obrazy, jak nezvykle přivítat nového človíčka k rodinnému krbu. Převlíknout se do ošoupaných starých věcí, které se v domě určitě někde najdou. Staré kšandy, zmijovka, ošuntělé tepláky, otrhaný šátek nebo stará spona do vlasů – to je jen část věcí, které moji rodiče sháněli. Má přítelkyně hledala i u svých rodičů, a potřebné staré harampádí našla. - ► CELÝ ČLÁNEK
| | Pavel Loužecký | Už se zase kochám … | | 
| - "Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore…!?“
Tahle známá věta z ještě známějšího filmu se pro mě stává den za dnem stále více přitažlivější a návodnou. - Jak tak s postupujícími roky lehce ztrácím svoji workoholickou jiskru a s hrůzou připočítávám křížky na svém kontě, uvědomuji si každý den, jak je ten mrcha život vlastně nespravedlivý.
- Než člověk získá nějakou praxi a základní zkušenosti, uběhne dvacet let ... ani nemrkne.
- Než vychová jedno – dvě – tři děti, uběhne dvacet – třicet – čtyřicet let ... ani nemrkne.
- Než se dostane do stádia, kdy je schopen bez problémů zajistit rodinu a nastolit slušný životní standard, uběhne deset - dvacet – třicet let ... ani nemrkne.
- A já jsem - při tom všem - právě s hrůzou zjistil, že jsem si vlastně zatím nic moc neužil: jen samé učení, práce, starosti, problémy, každodenní koloběh nezbytných úkonů ….
- A KDE JE VLASTNĚ TEN SKVĚLÝ A BOHATÝ ŽIVOT ???
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Vlastimil Marek | Rozmazlení kluci | | 
| - Lásku a hranice, to potřebují děti, a hlavně kluci, ze všeho nejvíce... Neustále potvrzovanou emoční stabilitu (dnes jsi sice rozbil sousedům mičudou okno, a já tě za to musím potrestat tím, že ti dám o cenu zaskleného okna míň na kapesném, ale jsi náš syn a máme tě moc rádi) pak nenaruší sem tam nějaký ten trest.
- Psychologové a učitelé velmi dobře z praxe vědí, že přílišný „liberalismus“ škodí. Rozmazlené dítě se pak nudí a z nudy klidně rozbíjí své hračky.
- Zkusím uvést některé hlavní příčiny tohoto pro nás všechny neblahého stavu (pozornému a informovanému čtenáři snad souvislosti a důsledky dojdou).
- Všechno to začíná u porodu. Chlapečci, porození císařským řezem nebo traumatickým porodem (psychika rodičky bývá v běžné porodnici narušována řadou vlastně zbytečných věcí, jevů a událostí, porod se zastaví, a nastoupí vítěz, lékař-muž, a píchá a operuje). Nejsou-li první vteřiny, minuty a hodiny v bezpečí na bříšku maminky, stále se vyvíjející mozek je negativně, na celý život, ovlivněn stresovými hormony. Není-li si ani v dospělosti, natož v pubertě, jist sám sebou, musí si „jistotu“ vlastní identity dodávat a neustále ověřovat členstvím v partě, ve straně, pitím alkoholu, braním drog, nebo, v té nejběžnější formě, popíráním všeho, co vyznávají jeho rodiče. Začne rozbíjet hračky.
► CELÝ ČLÁNEK
| | POUTNÍK | Zasvěcení | | 
| - Petr vyšel z banky, vlastně se z ní vypotácel. Alespoň uvnitř se snažil vypadat vyrovnaně a jako vždy nad věcí. Konfrontace se skutečností byla zdrcující. Na kontě není ani koruna! Opakoval si v duchu pořád dokola, neschopen tento fakt plně pochopit. Jeho společník a v této chvíli i pravděpodobně bývalý přítel, je neznámo kde, a s ním zmizely i všechny firemní peníze.
Že má Milan, spolumajitel firmy, problémy, už nějakou dobu tušil, ale na varovné signály z okolí nereagoval. Ve víru obchodních jednání s hlavou plnou velkolepých plánů neměl čas ani chuť o tom přemýšlet. Podrážděnost a roztěkanost Milana přičítal starostem se zařizováním nového sídla společnosti, které jim mělo otevřít cestu do světa velkého obchodu. Výborná poloha ve středu města, plno krásných a luxusně zařízených kanceláří, zajímaví zahraniční obchodní partneři. Najednou je všechno pryč; a kdyby byly pryč jen nádherné vize skvělé budoucnosti, skutečnost byla mnohem horší. - Jak jen budu splácet úvěry v bance a jak vrátím peníze lidem, kteří nám důvěřovali a půjčili nám své úspory?! Přemítal, a v hlavě se mu roztočil na nejvyšší obrátky kolotoč hrůzy - banka, exekutoři, věřitelé, policie ... a co proboha řekne doma!?
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Jana Stuchlíková | Pramínek (nikoli vlasů) | | 
| - Mám jeden malý pramínek, který mi vyvěrá tam někde uvnitř a voda z té studánky je nejen čistá a hladivá, ale i kouzelná a nebojím se říci, že je živá. Dává mi totiž sílu, když jí mám zapotřebí, byť je to jen letmá vzpomínka.
- Moji babičku, dokud žila, jsem měla velmi ráda a cítila jsem k ní veliké porozumění. Snad proto, že jsem po ní zdědila některé geny a tím pádem i vlastnosti (podotýkám, že ne jen dobré). Moje vzpomínky na ni mají rozsah okolo třiceti let a ubírají se různými cestičkami.
- Vzpomínám na její rohlík s máslem, jehož chuť byla pro můj dětský jazýček jedinečná a žádný jiný rohlík s máslem mi nechutnal tak dobře.
- Vzpomínám na kakao na zdi, když jsem ji rozčilovala nimráním se v jídle a ona se mě snažila „přimět“, abych tu snídani konečně dojedla. To bylo v první třídě.
- Vzpomínám na její kytičku „obyčejných“ kytek ze zahrádky u plotu, kterou mi přinesla k narozeninám.
- Vzpomínám na chvíle v mém maturitním dni, kdy mi přišla uvařit rajskou polívku, abych „aspoň něco snědla“.
- Vzpomínám, jak v mých dalších studentských letech nezapomínala ve zkouškovém období na svoji „přímluvu tam nahoře“.
| -
- Jaroslav Volf: Poznámka pod čarou
- Pozitivní noviny průběžně zvětšují svůj fond příspěvků, a tak je opravdu z čeho vybírat, pestrost je velká a nabídka bohatá. Nicméně postupně se mi zformovala určitá základní sestava autorů, jejichž příspěvky čtu přednostně - a zpravidla jsou vždy jen dalším příjemným setkáním i překvapením, ať námětem nebo pohledem či literárním zpracováním. Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem - a tak se omlouvám ostatním autorům, že budu preferovat toto „své národní mužstvo“ (ve skutečnosti ale He or She, abych nepopudil...). Činím tak v pořadí abecedním podle příjmení autorů.
-
- Petr Hromádko: Neobyčejné uvítání...
- Nikdy by mě nenapadlo, že variace na „Takovou normální rodinku“ se odehraje někde ve skutečnosti. Článek je ukázněn, stručný a nabitý divokým humorem, vitální srandou, a Petrovi patří dík za to, že se o ni nádherně půvabně podělil se čtenáři PN.
-
- Pavel Loužecký: Už se zase kochám...
- Některé výroky z populárních filmů se stanou součástí běžné mluvy a nosným způsobem předávají určité poselství dále. Slovo „kochám“ nepatří běžně do moderní češtiny, v polštině má význam ještě jednoznačnější „miluji“, a Pavlu Loužeckému se podařilo přenést tuto paralelu do každodenního vnímání, a vlastně nenásilně podstrčit čtenářům určitý návod na „pozitivno“ v každém z nás. Právě z pohledu každého z nás na svět i dění kolem sebe, se formuje tvář tohoto světa i obsah dění kolem nás, včetně toho našeho. A toto nejsou jen slova, ale hluboké poznání určitých zákonitostí bytí, jimž by se člověk neměl bránit.
-
- Vlastimil Marek: Rozmazlení kluci
- Každý příspěvek Vlastimila Marka je nádherným kamínkem do mozaiky, kterou podává svým pohledem na opomíjená nebo špatně chápaní témata. Jeho smírný a úsměvný tón sdělení odzbrojuje v přímosti až dětské - a myslím že si s ním jistě notuje i pan profesor Švejcar ve sférách mimo náš svět. Veliký dík za témata i odvahu se jim věnovat.
-
- Poutník: Zasvěcení
- Každý příspěvek Poutníka je mi malým svátkem, krása je i v nepravidelnosti a někdy velmi dlouhé odmlce - o to větší je radost z opětovného setkání. Zasvěcení je nádherně srozumitelné a nadčasové sdělení o více vrstvách, aby si každý mohl vybrat, co chce nebo na co je disponovaný. Přečtěte si Zasvěcení (a nejen je) pozorně a vybírejte z bohatství Poutníkem nabídnutého - nebude litovat, kdo učiní tak se srdcem otevřeným.
-
- Jana Stuchlíková: Pramínek (nikoli vlasů)
- Tento rozsahem zdánlivě drobný příspěvek je mi trvalkou na hvězdném nebi Pozitivních novin. Obsahuje něco, co se nedá jen literárně vymyslet, ten pramínek je čirý, bublá a klokotá po kamenech v podobě potůčku, a je to voda živá. Navíc krásná vzpomínka bez běžných vzpomínkových klišé, literárně vybroušená samým až srdcem.
-
- Do pětice Favoritů se mi nevešel obdivovaný aTeo, nejen se svojí tvorbou grafickou (nad níž se člověk často pobaveně směje a zároveň ho mrazí), ale též literární, kde překvapuje ještě více nečekaně, za oboje mu patří dík.
- Jaroslav Volf
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
