- Je to už hezkých pár roků - člověk si ani nechce připustit, jak to uběhlo, kdy jsem v galerii tehdejší Mladé fronty“ ve Spálené ulici pocítil závrať nad vystavovaným obrazy. Zářily na nás průzračnými barvami a šířily kolem sebe jas nevídaný. Nebyl to jenom můj pocit, ale sdílel jej i můj kamarád, který slovy formuloval to, co jsme cítili oba: „To se mu to, panečku jinak maluje, když má přístup do jiných světů!“ Nebylo v tom nic zlehčujícího ani pichlavého, byl to jen česky svérázně vyslovený obdiv nad mistrovskými plátny, o nichž se nám až dosud tehdy nesnilo. Ten výrok nám pak sloužil určitou dobu jako připomenutí tohoto oslnivého setkání, kdy Nebesa se otevřela a dala nám trochu nahlédnout do těchto sfér a napověděla, že dále je ještě a ještě Něco.
-
- Většinou si nepamatuji názvy obrazů (podvědomě se jim spíše bráním s rizikem, že námět nepochopím, když název ignorovat budu), takže nedovedu již říci více o konkrétním obrazu, který mi na výstavce dominoval. Pocit z něj nosím podnes v Duši jako jedno z neopakovatelných setkání, jichž například v literatuře či hudbě či filosofii měl jsem také několik, podobně pozoruhodně „naaranžovaných“ v místě a v čase. Ale o těch nechci se rozepisovat a tříštit tím tuto miniaturní esej.
-
- Když jsme připravovali vernisáž k výstavce obrazů jiného autora než Mistra, o kterém toto jest psáno a jehož jméno zatím tajím - ale pozornější již ví stejně, koho se týká - fascinoval mne „Testament Mistra Wu“ pozoruhodně zprostředkovaný Miroslavem Míčkem, kde se o legendárním malíři jmenovaném v titulu knihy praví, že tak srostlý byl se svými obrazy, že jednoho dne vstoupil do krajiny jím namalované a již se odtud nevrátil. To je nesmírně krásně vyjádřeno, co Mistr štětce dokázat může a vzpomněl jsem si přitom na jas v galerii ve Spálené ulici a napadle mne paralela i vztažený k tamním obrazům výrok kamaráda - jak podivuhodně to souznělo v neslyšném, a přece dokonalém akordu.
-
Uplynula řada roků a pocítil jsem podobnou závrať znovu, když jsem prohlížel obrazy z Galerie „Cesty ke Světlu“ na internetu. V té době plně zaujat jsem byl osobností právě jubilujícího Mistra oboru jiného, Hanse Christiana Andersena. A tu propojily se mi dva jeho pozoruhodné texty - těžko je žánrově zařadit - s jediným obrazem Mistra, o němž je tento text. Zde nikdy nezapomenu název toho plátna - jmenuje se „Krajina vykoupení“. Opět neslyšný akord hudby sfér, působící až závratně. Oba texty - „Matčin příběh“ a „Zvon“ s „Krajinou vykoupení“ navždy pro mne propojeny zůstanou v nesmírné jednotě, hlubokým postižením toho nádherného „z temnoty nevědění ke světlu poznání“. -
- Nemám nejmenší ambice blíže rozebírat Mistrovy obrazy, ostatně k čemu jsou z hlediska diváka takové analytické postupy typu „co tím chtěl autor říci“ a „jakými prostředky toho dosahuje“. Z hudby i literatury vím, jak je to mnohdy násilná „analýza“, povětšinou činěná těmi, kdož nikdy nic nevytvořili a často kriticky si podají dílo, jaké by je ani ve snu nenapadlo, ba málem by radili, jak to měl autor udělat a v čem zůstal opusu dlužen. Ovšem o tom dílo autorské není. Opravdové umělecké dílo je zpravidla nezařaditelné do ustálených schémat a škatulek, mnohdy by je ani autor sám nedovedl přesně rozebrat a vysvětlit, proč to dělat tak a ono jinak, protože je především umělec a ne chladný technický konstruktér, i když znalost odpovídajících technik malby, slohu či kompozice je výhodou, ale neměla by být limitem a námětem samotným.
-
- Nicméně bych ale chtěl poděkovat Mistru netoliko štětce, barev a plátna za sám fakt, že nám, laikům, umožňuje výhledy do jiných sfér, ba světů, tu paralelních, tu fantaskních - záleží na nás, co si z nich vezmeme. Trochu jsem v pokušení napsat, že Mistr je možná více doma ve světech nám, laikům, běžně nepřístupných a pravidelně nás chodí navštěvovat zde na Zemi, a činí to s nonšalancí takovou, jako by zde žil bez odskoku Jinam, že ho za našince považujeme.
-
- Drahý Mistře, pane Zdeňku Hajný, přijměte tímto díky za to, že nám dáváte mnohem více, než si možná ve své tvůrčí skromnosti uvědomujete nebo připouštíte. Vaše obrazy nepotřebují vykladače, nejdou totiž popisovat běžnými slovy, ať chvály, ať analýzy, ať česky, latinsky, anglicky, esperantem. Je v nich nadčasový duch jako v egyptských nástěnných malbách nebo nejlepších dílech velikánů malby z historie lidstva - přičemž mnohdy nejlepšími obrazy historických Mistrů jsou ty, které nosili v hlavě a pouze realizovat je nedokázali. Vy tento limit nemáte. Díky!
|
