| Vlastimil Marek | Pozitivní filtr | | 
| - Jak se tak všeobecně a po celém světě nezvladatelně rozmáhá vulgární negativismus a s ním související nárůst agrese a násilí (a co se divíme, průměrný školák v USA, ale domnívám se, že podobné je tomu i u nás, uvidí, než vyjde školu, 20 000 mrtvol a 80 000 realisticky zobrazených násilných činů), stále naléhavěji vyvstává potřeba nějak se aktivně bránit.
Proti sluníčku se bráníme opalovacími krémy a slunečními brýlemi s patřičným UV filtrem. Navrhuji (budoucím výrobcům) něco podobného v oblasti médií – pozitivní filtr. - PF, tedy pozitivní filtr, by například pro čtenáře novin a časopisů a pro diváky televize měl formu jakýchsi (třeba růžových) brýlí.
- Pozitivní filtry, vybavené příslušnými velmi malými a velmi výkonnými počítači (a možností si z internetu nějakým super vyhledávačem ve zlomku vteřiny stáhnout potřebné informace), by mohly pracovat na podobném principu. Technologie již existují, jen je třeba je propojit.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Pavel Loužecký | Co mám rád | | 
| - Zkusili jste se už někdy docela jednoduše zamyslet nad tím, co a proč máte rádi? Na tuhle zdánlivě prostou otázku je až překvapivě těžké odpovědět, máme-li to provést pravdivě a od srdce. Já jsem si to zkusil už před pěknou řádkou let, a když jsem nyní na tento text narazil ve svém literárním šuplíku, byl jsem mile překvapen, že toho nemusím ani po tak dlouhé době příliš měnit.
- Byť jsou to poznámky víceméně osobní, byl bych potěšen, kdyby vás inspirovaly k malému zastavení se …
- Člověk by si měl čas od času uvědomovat hodnoty, na kterých je postaven jeho život. Měl by si možná - třeba i jen sám pro sebe - sestavit jakýsi pomyslný žebříček životních hodnot, a to nejen toho, co MÁ RÁD.
Myslím, že právě takovýto žebříček o člověku hodně vypovídá, a nestydí-li se ho publikovat, pak právě on může řadě přátel a duší spřízněných pomoci nahlédnout tam, kde má většina lidí pomyslnou závoru se značkou ZÁKAZ VJEZDU. - A protože můj „zákaz vjezdu“ je někde úplně jinde, mohu vám nyní nabídnout malou sondu do toho, co mám opravdu rád já.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Petra Haasová | Autosalon | | 
| - Pomalu se blížil konec týdne a jaro si zběsile hrálo na léto. Vidina dvou krásných, teplých, prosluněných dní ve mně vyvolala takovou chuť po přírodě, že jsem byla rozhodnuta nazout botasky, popadnout batoh a mého přítele, a celý víkend objevovat krásy Povltaví. Trošku jsem se spletla.
- V pátek odpoledne, právě když jsem začala snaživě obalovat asi dvě kila řízků, abychom na tom čerstvém vzduchu neumřeli hlady, se rozletěly dveře, a vzápětí jsem se od svého nadšením rozčepýřeného přítele dozvěděla úžasnou novinku. Jedeme se podívat na báječnou výstavu aut - do Brna. Ne, že bych v tu chvíli nebyla schopna oponovat a sdělit mu pár prostých faktů, jako třeba to, že je třeba také udělat něco pro zdraví a protrénovat tělo i ducha na čerstvém vzduchu, ale nedostala jsem se ke slovu.
- A tak se stalo, že jsme v překrásném sobotním ránu, zatímco sluníčko sálalo jako na Mallorce, ujížděli po brněnské dálnici s vidinou dne stráveného mezi stovkami čtyřkolých zázraků a tisícovkami autonadšenců. V autě bylo mírně dusno, přestože klimatizace v naší hráškové oktávii fungovala naprosto perfektně. Rozhodla jsem se totiž, na protest proti nekompromisní změně mých víkendových plánů, že se obleču letně a pokud možno velmi sexy.
► CELÝ ČLÁNEK
| | POUTNÍK | Setkání | | 
| - Byla sobota ráno, Honza se pomalu probouzel. Kolik může být asi hodin, napadlo ho. Otočil se na bok, aby viděl budík na stole. Bylo za deset minut šest. Zkoumavě se zadíval směrem k oknu ve snaze odhadnou vývoj sobotního počasí. Mezerou mezi závěsy do pokoje pronikal ostře ohraničený sluneční paprsek, který vypadal jako končetina světelné bytosti, zvědavě ohmatávající svět lidí.
Honza byl vzhůru. Vstávat se mu ale ještě nechtělo. Ležel na zádech a dál pozoroval světelnou domovní prohlídku. V duši měl příjemné prázdno, všude zatím vládl klid. Máma s tátou i mladší sestra spali. Honzu dnes čekala oslava jednadvacátých narozenin a nejen jich. Všechny zkoušky letního semestru měl hotové a s nimi i další ročník vysoké školy. Příští týden zajede předat kolej, zařídí pár drobností na fakultě a prázdniny mohou začít. Pohoda, liboval si v duchu.
Při této příjemné rekapitulaci zvládnutého se mimoděk zahleděl na obraz, visící na protější stěně pokoje. Z velké černobílé svatební fotografie se na něj usmívala babička s dědou. Babičku neznal, zemřela dřív, než se narodil, ale dědu Františka si dobře pamatoval.
► CELÝ ČLÁNEK | | Alois Burský | Co to je štěstí ...? | | 
| - Štěstí? Co je to štěstí? Muška jenom zlatá...
Takto je popisováno štěstí v jednom starém českém filmu. Já se však domnívám, že mám štěstí, že jsem vlastně šťastný člověk.
Jako první bod štěstí bych uvedl, že netrpím žádnou těžkou nemocí, která by vyžadovala nepřetržitou péči jiných osob. Schválně neříkám, že jsem zdráv; zdraví lidé víceméně neexistují, obzvlášť ve vyšším věku. Ale pokud člověk dokáže sám sebe obsloužit, je to vlastně dobré.
Dalším bodem štěstí je, že mám kde bydlet, mám si co obléct, mám se čeho najíst. Jelikož jsem celý život pracoval, dostávám nyní důchod. A jelikož jsem celý život pobíral plat pod celostátním průměrem, tak zákonitě mám i důchod pod celostátním průměrem. Samozřejmě, že bych dokázal utratit více peněz, ale mám všechno, co je k životu nutné, a navíc si mohu koupit i nějakou tu věc jen tak ze záliby. Nemohu sice jezdit na dovolenou k moři, ale bez toho se dá žít.
Mám taky štěstí se svým bydlením. Bydlím v tichém místě, kde mne neotravuje ani hluk dopravy, ani hluk diskoték nebo opilců při návratu z hospody. Nedovedu si dost dobře představit, že bych bydlel na takovém místě.
| -
- Milan Dubský: Poznámka pod čarou
- Měl jsem kamaráda, přítele Vaška Holého. Byl novinářem. Psal povídky, malé rozhlasové hry a zabýval se také intenzivně tím, že chtěl dokázat reálnost řešení kvadratury kruhu. Napsal na toto téma hodně úvah a studií. My, jeho kolegové, jsme mu oponovali a někdy jsme jej, v souvislosti s tímto problémem, považovali za podivína.
Nad mým příspěvkem pro rubriku „Favorité“ v PN jsem stál také před řešením jakési kvadratury kruhu. Dosud se má za to, že nemá řešení. Myslím si, že jednou to někdo vyřeší.. Já jsem si musel také poradit. Některé problémy a úkoly mohou mít více řešení. Z toho jsem vyšel. Moji favorité jsou jednou z více možností. Jiní hodnotitelé mají jiné varianty. Ale to si neprotiřečí. Hodnotím množinu nádherných příspěvků ze svého hlediska, podle svých pocitů, osobních přístupů, zkušeností a hlavně, jak mě ty které příspěvky oslovily. Tím každý z hodnotitelů přišel s řešením této specifické kvadratury kruhu. Přesto, když jsem seděl nad těžkou volbou výběru, měl jsem pocit miny, která se bojí, že na ní někdo šlápne. -
- Vlastimil Marek: Pozitivní filtr
- Přál bych mnoha lidem krásné chvíle pohody při čtení článků a textů tohoto autora. Není to nedosažitelné. Stačí číst Pozitivní noviny. Tak mě napadlo, že by se jednou nejlepší příspěvky mohly vydat i knižně. Pokud tak učiní další a další čtenáři, bude se, ovšemže pomalu, ztrácet to negativní kolem nás a v nás.
-
- Pavel Loužecký: Co mám rád
- Souznění, souhlas s tím co autor vyjádřil. Stejný náhled. S tím, co P.Loužecký cítí, jak myslí a jedná, se plně ztotožňuji.
-
- Petra Haasová: Autosalon
- Při čtení příspěvků této autorky, kterou řadím vedle českých spisovatelek, které jsou známější, na minimálně stejnou úroveň, se cítím opravdu pohodově. Má krásný bohatý a současný jazyk, smysl pro nuance, jemné zápletky a lahodný odlehčený styl psaní s humorným nábojem. Těším se na její knihu, kterou snad brzy vydá. Ale díky Pozitivním novinám se můžeme my, jejich čtenáři, těšit z její tvorby už nyní.
-
- Poutník: Setkání
- Autor tohoto zamyšlení, které je nádherné, ale nejen tento jeho příspěvek, se nám skrývá pod výše uvedeným pseudonymem. Má k tomu zřejmě své dobré důvody. Podle jeho tvorby jej považuji za dobrého, citlivého a vzdělaného člověka. Rád bych jej poznal i osobně. Ale i z jeho tvorby jej také poznáváme. V tomto zamyšlení zachytil, ztvárnil a zviditelnil něco, co při spěchu našeho života někdy nevnímáme. Je to něco velmi jemného, nehmotného, a přesto skutečného. Je to cenné a jedinečné. A vyvěrá to z lásky. Láska má mnoho podob, tváří. A jednu z nich autor zachytil. Je to cítit a lze to vnímat z těch slov, vět a řádků.
-
- Alois Borský: Co to je štěstí…?
- Štěstí nemá jednotnou definici. Štěstí vnímá každý jinak. Proto je těžko dosažitelné a polapitelné. Většina lidí žije pod průměrem šťastných, protože většina se zákonitě vždy nachází pod průměrem. Autor popsal šťastného člověka, který žije, jako většina z nás, pod průměrem šťastných. A přesto jsou opravdu a skutečně šťastni. Hodnota jeho příspěvku spočívá v tom, že se dotýká pojmu, který zahrnuje všechny v tom smyslu, že by chtěli být šťastnými. Každý z nás může být šťastný, ale nikoliv trvale. Jsou to chvíle a období, které netrvají a ani nemohou být stálé. Neznám a možná ani neexistuje člověk, který by nechtěl být šťastný. Ale ne všichni umí nezávidět, pomáhat potřebným, usilovat o spravedlnost, nejsou sobečtí atd. A to pan Burský naťukává. Dík mu za to.
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
