Pavel Pávek: Dlouhé čekání na dlouhonohou blondýnu s dlouhými vlasy

Rubrika: Publicistika – Postřehy

Ze zápisníku zoufalého kuchtíka (16)

Kuchtík, proti všem svým zásadám, na dnešní večer zaměnil staré dobré džíny za kalhoty, podle svého názoru značně pitvorné, po delším uvažování odložil i klasickou kostkovanou košili a nasoukal tělo do téměř značkového trika s nápisem Adidas, za které u Vietnamce utratil hříšné dvě stovky. Investice zatím nelitoval, neb usoudil, že při dobývání dlouhovlasé a dlouhonohé blondýny, která slíbila navštívit jeho budoár, nemůže v žádném případě vypadat jako přízemní škudlil bez rozletu a špetky fantazie.
Nejen, že nelitoval částky vydané za slušivé roucho, dokonce se i odhodlal k zametení podlahy a utření prachu. Usoudil také, že i nabídnutá krmě musí být hodna úrovně člověka, pro kterého je pobyt v té nejvyšší společnosti běžný jako pro kačera hladina rybníka na návsi. Dámu svého srdce neobloudí pouze šarmem a břitkým intelektem, ale i předkrmem v podobě tajemného balíčku a poctivým steakem jako hlavním chodem. Nápojový lístek bude také zásadně odlišný od tradičního. Lahvovou desítku toho večera zastoupí aperitiv namixovaný ze Šumavského bylinného vína s trochou vodky a bublinkami z pravé sodovky, podávat se bude i pravé šedivé Moselské, pocházející z vinic v parku Grébovka, dlouhonohá blondýna bude jistě ohromena pravdivým ročníkem 2001, o kterém každý znalec ví, že byl mimořádně obšťastněn slunečním paprsky.

Kuchtík se, pln lákavých představ, neprodleně vrhá do tvůrčího procesu. Uchopí hrstku piniových oříšků, nasekaných mandlí a opraží na sucho. Udusí na másle přibližně čtyřicet deka plátků navinulých jablek, nechá je zkaramelizovat, polije trochou Calvadosu nebo spíše té již otevřené vodky a pomocí zapálené zápalky flambuje. Oříšky i jablka nechá stát stranu a čekat, až nastane jejich pravá chvíle. Než přijde, smíchá v misce opražené oříšky, udušená jablka, přidá trochu rozinek a pár nasekaných sušených meruněk, osolí, opepří a rozdělí na čtyři stejné části.
Na čtyři vhodné plátky nakrájí rozválené listové těsto, položí připravenou náplň a opatrně vytvaruje balíčky. Potře je žloutkem, pokryje plátkem tvrdého sýra a ve vymaštěném pekáčku vsune do trouby vyhřáté na 200 stupňů. Peče slabou půlhodinu a balíčky na míšeňské talíře upraví na kouscích udušeného a posoleného pórku.
Vizionářským zrakem již vidí, jak se dlouhovlasé blondýně slastí podlamují kolena a jen tak tak, že již po předkrmu neklesne do jeho svalnaté náruče. To však zatím nemůže, protože mistr šéfkuchař ještě připraví pepřový steak s červenou omáčkou.

Omáčku vytvoří že čtvrtlitříku suchého červeného vína. Nalije ho do kastrolku a pomalu vaří, až tekutiny zbudou přibližně čtyři lžíce. Vloží kousek čerstvého másla, opatrně rozpouští a čeká, až vše přiměřeně zhoustne. Chuťově doladí jen solí a pepřem. Dva steaky, ukrojené z hovězí panenky, vážící těsně pod dvacet dekagramů, osolí, obalí v hrubě utlučeném pepři, měl by převažovat zelený, a každou porci zvlášť po obvodu pozorně ovine motouzem.
Pokud možno dříve na nic nepoužitým. Na, pochopitelně že litinové, pánvi se již rozpálil olej, kuchtík do něj vloží připravené steaky a na každé straně maximálně pět minut opéká. Podle požadavků na propečení může čas i změnit. Po dohotovení nezapomene odstranit motouz, klade na zahřáté talíře, polévá omáčkou a obkládá opečenými bramborami.
Nápoje čekají v ledničce, kuchtík v novém tričku….

Nastalo pozdní odpoledne následujícího dne. V nedaleké hospůdce poetického jména Pod Václavkou se již scházeli účastníci pravidelních týdenních srazů, parta kamarádů, kteří to spolu táhnou životem od dávných dětských let. Dorazil i kuchtík. Mlčky usedl ke stálému stolu, zasmušile, více než okolní dění, sledoval křídy bělejší pěnu bez objednávání podaného Smíchovského. Parta dlouho nevydržela, zprvu jen tak naznačující dotazy na minulý večer získávaly na důraze. Kuchtík dlouho, předlouho odolával, pak náhle dopil pivo a rázně reagoval na poslední otázku, jaká že ta slečna, co k němu šla na návštěvu, byla.
„Jaká, pánové? Co vám budu líčit. Gentleman si užije a mlčí. No, ale… Že jste to vy a že jste kamarádí… Blbá. Docela blbá, protože nepřišla.“ Zasmušilá tvář se ale okamžitě rozjasnila: „Ale na druhou stranu; já se vám tak nacpal, že ještě dneska nemůžu ani slyšet o jídle… A kdyby teď přišla a po kolenou lezla… Tůhle. Příště zase všechno raději zblajznu sám 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Aleš Pachner

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 04. 2008.