Až na světě zhasne slunce   Až na světě zhasne slunce a hvězdy v moři utonou podívám se co je v dálce za neznámou oponou Půjdu světem ruce v kapsách do krajiny naděje snad mě láska co mi zbyde na mé pouti zahřeje   Až v ulicích zhasnou lampy a z oken zmizí žlutá zář naložím těch svých pár švestek plných smutku na trakař Něhu domov úsměv slzy vyprávění modřínů všechny děti opuštěné na své srdce přivinu   Až na světě zhasne láska a ze rtů zmizí Mám tě rád unaveným řeknu Sbohem a půjdu nocí pro kabát Po žebříku z lidských vzdechů na útěk se k slunci dám řeknu hvězdám že jsem nechtěl umřít mezi lidmi sám Až na světě zhasne láska a hvězdy v moři utonou podívám se co je v dálce za nebeskou oponou Po žebříku z lidských strastí na útěk se k slunci dám všechny slzy za kus lásky bláznům v nebi rozprodám…

Meditace o věčnosti   Až se změním v prach a nebudou mě bolet kosti duše má se bude toulat širým světem bez radosti Ono je totiž úplně jedno jestli mě neduh trápí či tělo kypí silou Mám duši stále bolavou a pořád podnapilou Takže mě těžko nějaký anděl rozesměje   Jsem už ten typ co smutno nosí v srdci a chodí bez naděje Snad k mému hrobu přiletí večer černá vrána a já si budu nalhávat že kvůli mně a ne proto že je uondána Ono je totiž úplně jedno co o mně řeknou lidé až smrt dá propozice budu mít srdce bez šatů a tělo bez ambice…

Ránem uzívaným   Ránem uzívaným do sídliště spěju nadávám na zimu jako pohan kleju jsem zvědav co najdu věci všelijaký do pytle dám krámy nikdy nevím jaký   Rolety jsou dole lidi ještě chrní na římse řvou vrabci z hladu klovou zrní otvírám kontejnér ruku v rukavici poklad zase hledám přímo na ulici Sako od smokingu prošlapaný botky zbytky od večeří roztrhaný fotky salám plný plísně od vermutu flaška pod hromadou tapet zachovalá taška   Krásnou klec jsem našel v ní je mrtvej ptáček na bidýlku visí rozšlápnutej vláček někdo na mě volá že dělám ostudu klidně šťourám klackem just nikam nepudu   Rozpůlená deska v ní rýhy jak vrásky nasazuju brejle a čtu Píseň lásky sídliště už vstává z oken slyším kašel v krabici dřevěný doutníka jsem našel   Usmálo se štěstí po mosazný klice zespoda jsem vytáh' doušek slivovice doutník voní príma lok mi ohřál tělo byl jsem jako mladík vše se krásou skvělo   Kukavůz přijíždí končí moje trasa sběrně cajky prodám prázdná je má kasa v bufetu pak zařvu Haló paní Ivo šoupněte mi rychle sekanou a pivo…

Píseň mosazné kliky   Na mně se ruce střídají jak včely na květu jsem stará klika mosazná bez vášně bez vznětu Jsem symbol který otvírá vždy někam za něčím jsem klidná nemám emocí při smutku nebrečím Na mně se ruce střídají studené i plné potu po výhře zdařilé i po bankrotu   Já dveře lidem otvírám do štěstí do psoty já pouštím lidem do bytu radosti trampoty Mě pošťák svírá s ostychem když mačká telegram s nevlídnou černou lemovkou a neví kudy kam Jsem vlastně sluha bez pánů a trochu filozof já nové cesty začínám i cesty na hřbitov   Na mně se ruce střídají pěstěné i plné vrásek ty ruce prosící stařen i krásek Já dveře lidem otvírám do slunce závějí na mně se ruce všech s nadějí zachvějí   Jsem stará klika mosazná mé srdce churaví to neustálé škrcení mě dávno nebaví Už aby slévač roztavil mé tělo trpící a třeba ze mne udělal jazzovou poklici Pak budu snídat synkopy a ragtime k večeři než čekat jako pitomá kdo vejde do dveří…

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Ladislav Gerendáš
	Helena Štáchová
	Jaroslav Vízner
	Milan Markovič
	Jiří Suchý
	Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
	Jitka Molavcová
	Vladimír Just

Další autoři »