Josef Fousek: Bez cenzury (2)

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět

Blues životní naděje

Když lásku straší samota
a osud život zamotá
Postávám v krámě U Rotta
A hledám skobu bez motta
Na půdě ji pak zatluču do škvíry někam do trámu
Jen místo sebe pověsím kilovou šišku salámu
Z vikýře vidím pastýře
jak pase hvězdy k nevíře
Chléb se sádlem má v papíře
a mlhu pije z talíře
Kolem něj tisíc beránků si chladí kožich ve vánku
A svatý Petr u stánku chce vidět moji občanku
To nebe plné poklidu a nekonečné přízně
mě zpátky na Zem vyhání
kde z nekonečné žízně
z okapu vodou dešťovou připíjím všední chvíli
Žít v klidu zcela bez strastí
je zkrátka nad mé síly
Když člověk steskem naříká
má koupit někde ratlíka
Ten šťastný je a před Bohy
si klidně čůrá na rohy
Za šanci chodit po světě na nebe hledět ze zdola
je skoba vhodná jedině pro blázna nebo pro vola
 
Když lásku straší samota
a osud život zamotá
očima tlačím Malý vůz
do kraje štěstí kde zní blues
bez andělů a chorálů
To blues co živí zpívají
pro živé někde v lokálu
Pro živé v začouzeném lokálu

Pilule do kebule
(1984)

Když se ráno probouzím jsem rád že jsem živý
v noci mívám vidiny slyším chorál tklivý
nevím ani proč to je nemám ani tuchy
pyžamo mám zpocené všude vidím duchy
Každá choroba dneska
je polízanice hezká
že prý od životní vervy
máme poškozené nervy
sny hrůzné chodí v noci
jsme vlastně všichni cvoci
 
Pilule do kebule když radost je na nule
ve snu mne bomby straší
pivo je stále dražší
počasí děsně šílí siréna v dálce kvílí
rozvodů všude kopy splín táhne do Evropy
Otvírám láhev piva beru si sedativa
všechny ty informace roubují deformace
srdce mi divně tiká vařím čaj od Pickwicka
po cimře chodí migréna jsem jako myška chycená
  
Všechny moderní státy
mají barbituráty
k bontonu všude patří
školení psychiatři
moderní počítače určí nám množství pláče
podchytí fanatiky z Asie z Ameriky
Lékař má smutek v hlase
na to jsou léky pasé
jste trochu blázen zdá se
moc myslet pane nemá se…

 

 

Potkávám v noci
(1967)

Potkávám v noci
rozcuchané stíny
činžáky skrývají
podezřelou tvář
před zimou sychravou
usednu v baru U Albíny
která má nad hlavou
šedivou zář
Podá mi vermut
s citronem a whiskou
jako jindy pozná
že mám smutný splín
ruku mi pohladí
v rádiu zavře píseň plytkou
blues začne zpívat
hlasem od angín
Smutek ti nesluší
smutek tě užírá
směju se ráda
mládí mi umírá
smutek je poslední
stanice do nebe
pojď mi dát pusu
chci ji jen od tebe

Zájem o člověka
(1966)

Já neudávám svoje bližní
já upozorním ze zájmu
že tamten pán si vodí ženské
ač bydlí jenom v podnájmu
Dělám to vlastně kvůli lidem
by ctnostní byli bez kazu
na scestí aby nezbloudili
a nesmýkli se ze srázu
Když odevzdám list bez podpisu
to přece není špatností
můj obsah na zlo upozorní
na črty špatných vlastností
Já neudávám svoje bližní
já poukáži ze zvyku
že onen žije nad poměry
a nehlídá si jazyku
Až zemru lidé ocení mne
nezlomí nad mým žitím hůl
klobouky smeknou u Motola
a tiše řeknou: To byl vůl…
 

 

© foto z archivu Josefa Fouska

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 03. 2005.