Josef Fousek: Mediální sen / Šaty dělají člověka?

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět

MEDIÁLNÍ SEN

Všichni zaměstnanci veřejnoprávních i komerčních televizí dali výpověď. Zhasly všechny obrazovky a po chvíli naskočil stálý obraz – Televizní vysílání skončeno.
V prvních chvílích zůstali diváci bez dechu. Nevěřili, že by mohla skončit neoddělitelná část duchovního života. Seděl jsem u té kouzelné bedýnky, ovladač v ruce, v papučích, s kávou... Co teď? Jak vyplním dlouhé večery? Kdo mně vysvětlí mezinárodní situaci? Kdo mne rozesměje? Už neuvidím duchaplné zasedání senátu a parlamentu. Už neuvidím havárie na dálnicích. Už neuvidím hokejová utkání... Mé oblíbené reklamy. Počasíčko...
Po několika dnech jsem zpozoroval změnu. Knihkupci se radovali. Lidé začali číst. Začali se více navštěvovat. Začaly podvečerní procházky v parcích. Sběrny vyřazených televizorů bohatly.
V příkopech okresních silnic ležely stovky bedýnek s obrazovkou. Známý podnikavec postavil v Lánech dvoupatrový dům z televizorů. Národ začal chodit do divadel, kaváren, kin.
Úspěšný podnikatel zakoupil Kavčí hory a z celého komplexu vytvořil bludiště voskových figur slavných osobností uměleckého a politického života. Nechyběly bary, bufety, posilovny i erotické šopy. Zásluhou rekvalifikace bývalých zaměstnanců nikdo neztratil práci.
Koncesionářské poplatky nikdo nezrušil. Byly poskytnuty ministerstvu zdravotnictví na nervová sanatoria. Určitá část občanů nezvládla ztrátu své každodenní radosti. Oční lékaři zaznamenali zlepšení zraku celé stárnoucí generace. Ubylo infarktů a mozkových mrtvic.
Sexuologové zjistili rapidní aktivitu sexuálních styků. Porodnost stoupla o 70 %. Některé vyspělé státy Evropy začaly naši zemi následovat.
– Probudil jsem se z hrůzného snu. Rychle jsem zapnul televizi. Vše bylo v pořádku. Na obrazovce se objevilo Peříčko. Oddychl jsem si. Slušný člověk může opět žít.

ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA?

Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka, kdo je nemá, ať od lidí pranic nečeká...
Tato píseň pánů Voskovce a Wericha nemá žádnou platnost v sauně a na nudistické pláži. Jinak platí stále. V každém režimu. Ačkoli nevěřím, že jakost šatů svědčí o jakosti člověka, jinak slova této písně ovlivňují mnohé.
Častokrát se pod slupkou cizokrajných vůní a elegantních šatů skrývá to, co je zcela jiné než prvotní dojem. Naopak v roztrhaných džínách, pod příkrovem nepořádných šatů se objeví krásná duše. Ona, ta krásná duše, si šaty nevybírá. V životě pomáhají druhým většinou ti, kteří mají nejméně. Pozlátko, reklama, první dojem. Do duše, do srdce, nikdy nebylo vidět.
Pro občana, který nikdy nevybočil z řady, nikdy se nevzbouřil, nikdy neměl vlastní názor, jsou makovice, které přerostou výše, odsouzeníhodné. Kdo má náušnici, vystříhanou lebku, dlouhé vlasy, copánek, jiný názor, je pro veřejnost nebezpečné individuum.
Píšou se udání, za dveřmi se křičí: „Já bych jim ukázal. Chce to klacek. Já bych jim dal tu metálovou muziku!“ Je to hořký rejstřík těch, kteří zapomněli na své mládí. Od těchto výkřiků je malý krok k diskuzím u výlohy, kde se skví pohřební parte.
„Co se nelíbí mně, nesmí se líbit jiným! Co mám rád já, to musí mít rádi všichni! Tohle bych zakázal!“
To neznamená, že v mladých šatech nemůže dlít duše malého uzurpátora. Nadávat, klnout všemu je začátek smutné cesty. Nezáleží na věku. Je to v toleranci.
Jazz? Pop? Dechovka? Každého věc! Nevěřím šatům. Soudím dle úst a činů. Dva moudří se dohodnou vždycky. Dva blbci nikdy, ale mohou mít společné cíle.


Ukázka z knihy  
FOUSKOVY FEJETONY,
kterou vydalo v roce 2006 nakladatelství
Jindřich Kraus - PRAGOLINE

Foto © Jitka Vykopalová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 12. 2008.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.