Josef Fousek: Souboj generací / Místo v čítance / Jed v krvi – xenofobie
Rubrika: Publicistika – Fouskův svět
| SOUBOJ GENERACÍ |
MÍSTO V ČÍTANCE Dostat se do čítanek! Sen mnohých tvůrců jakéhokoli zaměření! „Ty budeš jednou v čítankách!“ Je to jakési předčasné zakonzervování pro pomníky a mauzolea. Dítka sedí ve škole, myslí na hamburgry, na počítačové hry, na výlet s dědečkem, na jízdu na kole, a učitelka nutí deklamovat žáky verše nějakého vousatého pána, který zemřel před dvě stě dvaceti léty. Ó jaký to byl ušlechtilý člověk! A nikdo neví, ani paní „úča“, že ten básník býval flamendr, výtržník a proutník. K těmto prohřeškům jsme shovívaví. Vždyť si hříšným životem ničili svá těla a jejich výtvory těší sta miliony lidiček. Mně vadí více, když vidím pomníky maršálů, führerů, generalissimů, diktátorů a jiných ctitelů strachu a popravčích kár. Ti by měli mít svá místa na krchovech a před hradbou, aby nerušili klid těch, které zahubili v touze po slávě a moci. Jestli bych chtěl být v čítankách? Ne! Ona ta přítomnost v učebnicích je podmíněna nejen dílem, ale i epitafem. A já si říkám: „Až podlehnu zcela chmurnu, na leasing si vezmu urnu!“ Mně bude docela stačit, když jednou vnoučata budou číst: „Josef Fousek, člověk z ulice, se kupodivu přes svůj nevyrovnaný život dožil devadesáti devíti let, a odešel – nikdo neví kam!“ A jaká čítanka nás čeká TAM? To nikdo neví! |
| JED V KRVI - XENOFOBIE Netřídím lidi jako neživé věci do regálu duševní knihovny. Chtěl bych věřit, že „Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“. Nevadí mi, že jsem nazýván Don Quijotem. Jak vůbec rozpoznat, kdo je zlý a kdo je špatný? Nic není nestálejšího než HOMO SAPIENS. Chameleón je proti nám charakter a hyena domácí hafánek. Nenávist ke všemu cizímu, co se objeví v okolí. Vzpomínám na Melbourne, Toronto, Chicago. Mumraj oděvů, módy, jazyků a temperamentů. V barech jsem seděl vedle bílých, žlutých, snědých, pili jsme stejnou whisky a poslouchali stejné blues. „Lidé, kteří jsou slušní, se dorozumí všude na světě a nemusí umět ani slovo!“ Proč se tvoří ten jed v krvi, který bortí mosty vzájemnosti? Je v každém z nás. Nejde věřit všem, kteří se usmívají a hladí naši sebelásku. Po všeobjímající naivní lásce k lidstvu netoužím. Je nepravdivé a falešné populistické rčení: „Mám rád všechny lidi!“ Já ne! Ale to neznamená, že jim přeji zkázu a zmar. Mám rád jen ty, kteří druhým neubližují a neničí jejich životy. Nemám rád ty, kteří místo života velebí Smrt! Už dávno vím, že moudrých je jako šafránu. Proč? Nedávno jsem si chtěl přisednout v jedné hospůdce ke stolu pro osm hostů. Jeden z mužů, už sedících, mě zastavil: „Hele, sedněte si jinám, tady je to jen pro místní!“ |
Ukázka z knihy FOUSKOVY FEJETONY, kterou vydalo v roce 2006 nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE |
Foto © z webových stránek Josefa Fouska
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 11. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Ivan Kraus |
 |
Jiří Menzel |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Rudolf Křesťan |