O Austrálii se nyní v českých sdělovacích prostředcích dozvídáme o lecčems, o krajině, o moři a žralocích, o původních obyvatelích, o sportu a dokonce i o australském způsobu vaření. Nikde jsem ale nenarazil na pojednání o psech. Snad proto, že mezi tzv. cestovateli, kteří od roku 1990 přicházejí do Austrálie na dva tři týdny a nasadili si čáku novinářů, se nenašli ti se zájmem o kynologii. Naštěstí, protože drtivá většina článků s australskou tématikou v českých mediích je nedostatečně informovaná a často se hemží chybami a nehoráznostmi. Mezi vačnatci a ptakořitními je pes dingo je jediný vyšší savec na pátém světadílu. Dostal se do země s původními obyvateli před 50 tisíci lety při migraci z indonéského archipelágu. Dingo nebyl pes lovecký či hlídací, ale zahřívací, původní obyvatelé tehdy neznali oděv a noci mohou být v Austrálii chladné. Evropští přistěhovalci za posledních dvě stě let přivezli koně, přežvýkavce, prasata, velbloudy králíky a jiná zvířata. Vyšlechtili dvě rasy australských psů, slouží při nahánění skotu a ovcí. Ale o tom psát nechci. Viktorie, kde žiji, je jedna z osmi australských administrativních oblastí. Ve srovnání s ostatními, je velmi malá s necelými 228 tisíci čtverečními kilometry, ale se čtyřmi a půl miliony obyvatel. V hlavním městě Melbourne žije většina viktoriánských obyvatel, tři a půl milionu. Zvířat v domácnostech je tam více než obyvatel, psů na milion. Vyprodukují sto tun exkrementů denně. Jen pro zajímavost dodávám, že fekální kapacita jedné krávy je 12 tun za rok. Koček je v Melbourne několik milionů, nejsou však všechny zapsány, takže jejich počet nelze určit, tak stejně jako králíků, morčat, fretek, krajt a jiných.  Každé melbournské předměstí má svou administrativní samosprávu a své předpisy na všechno možné včetně těch týkající se zvířat chovaných v městských domácnostech. Někde jsou velkorysí, v jedné domácnosti může být až 46 zvířat. Správa středu města, kde jsou samé mrakodrapy, neurčuje, kolik může mít občan zvířat, ta však nesmí rušit či ohrožovat . V mém předměstí platí na domácnost maximální počty: dva psi, dvě kočky, 12 kanárků, 12 slepic (jen jeden kohout) a 12 jiných ptáků různých druhů, dva králíci a čtyři jiní hlodavci. Nedávno za mnou přišly děti od sousedů, že mají nemocnou krysu. Někde platí přísný požadavek, že kočky musí být pod zámkem od osmi večer do šesti ráno, aby nemohly v noci lovit volně žijící ptáky a malé vačnatce. Předměstí s věžovými obytnými domy zakázaly chov koček úplně. To platí také v předměstích s četnými parky s vodními plochami, kočky podstatně snižovaly ptačí populace. Většina předměstí dovoluje dva psy na domácnost, musí být registrováni a roční poplatky zaplaceny, penzisté mají slevu. Všechny magistráty mají zaměstnance, kteří kontrolují známky připevněné na obojku psů a koček, zda majitel zaplatil roční poplatek. Jezdí na služebním kole nejen po ulicích, ale i v parcích, všímají si chování psů, zda jsou na vodítku. Jen v některých parcích mohou psi běhat volně, nesmí však působit výtržnosti a nesmí se vzdálit od psovoda na více než 50 metrů. Psovod musí mít při sobě vhodný sáček na sběr výkalů, pokud nemá sáček nebo nesebere exkrementy, pokuta 135 dolarů (to je kolem 2300 Kč) ho nemine. Na většinu pobřežních pláží nemají psi přístup, někde toto omezení platí jen v létě. Některé magistráty mají „přátelský“ přístup, za peníze vybrané na pokutách nechávají psy obojího pohlaví kastrovat, aplikují ušní „čipy“, financují výchovné přednášky pro majitele zvířat a výcvik poslušnosti jejich svěřenců. Před tím, než jsem si opatřil počítač s internetem a e-mailem, jsem chodil každý večer na poštu kolem lékárny, před kterou se jeden z mých psů pokaždé s oblibou vyprázdnil. Lékárník tam v danou dobu stával před dveřmi s koštětem v ruce, dosud nevím, zda je měl nachystané na mne nebo na Ferdu, hrubosrstého trpasličího jezevčíka. V našem předměstí si nedávno na jiném místě, nikoliv před lékárnou, vybral jakýsi jiný pes, zdůrazňuji, že tentokráte nikoliv můj, jako místo úlevy. Psovod, pokud nějaký byl, tyto psí tělesné potřeby ignoroval. Magistrátní úředník marně číhal na vychytralé a zlomyslné zvíře. Na autobusových zastávkách a všech možných vývěsných tabulích se objevil zatykač na neznámého provinilce, všechny domácnosti v okolí dostaly dopis od magistrátu, že takové nepřístojnosti se nebudou trpět a viník bude přísně potrestán. Totéž bylo uveřejněno v místním tisku a na webových stránkách. Prohřešilec nebyl nikdy ani odchycen, ani identifikován. Musel mít specifické nadání jak obelstít příslušně vyškoleného specialistu. |
