- Bylo mu šestnáct a učil se nástrojařem. Psal se rok šedesátý osmý, rok, který mohl být i pro něho zajímavý z hlediska historie národa. Osud ale rozhodl jinak. Ve starých lázních při hodině tělocviku skočil do vody a sám už nevyplaval. Tři zlomené obratle provázel zmatek, strach a vtíravý pocit beznaděje. Dnes už se panika domáhá pozornosti u Milana Pitlouna marně.
- Je to zvláštní pocit, když nasloucháte odsouzenci k doživotní tělesné nemohoucnosti, který se nepřestane usmívat ani při vzpomínkách na bolestnou minulost. Jeho věcný popis prvních dvou let v nemocnici, kde se učil nezoufat a vnímat svět z horizontální polohy, daleko od mámy a od svých snů o kariéře námořníka, mi bránil v dalších otázkách.
Povzbudil mě slovy, ať nejsem smutná, že jsou na tom lidi hůř… Čas mu přihrál další špitály bez valné rehabilitace, dvacet proleženin až na kost a zkracující se šlachy na končetinách. To vše zvládalo tehdy jeho třicet devět kilo vážící tělo jen za pomoci vůle. Zubožené je přepravovaly sanitky sem a tam po rozbitých cestách od tanků našich „osvoboditelů “ a bolest se stupňovala. Tehdy dostal první opiáty a pak se objevila závislost. Mohl si vybrat, s čím bojovat…
Konečně přišly Kladruby, šest měsíců drastického, ale nutného cvičení. Na záchranu funkčnosti rukou i nohou už bylo pozdě. Přesto se dostavil i první pocit štěstí, když mohl po letech „sedět“ v kině na vypůjčeném vozíku. Potom si ho máma vzala domů, půjčovala mu své ruce i nohy kdykoliv potřeboval. Zůstali sami, po smrti nevlastního otce úplná rodina přestala existovat a pořád víc chyběla chlapská síla.
- Deset let „nevyšel“ Milan z prvního patra domku a dodnes nenávidí postel. Když se s maminkou přestěhovali do bezbariérového bytu, dočkal se i vytouženého elektrického vozíku a začal objevovat svět. Dnes už má čtvrtý vozík a po osobní zkušenosti se bojí jediné věci - aby se neporouchal dřív, než mu vznikne nárok na nový. Pak přišel verdikt - pro zachování života je nutná amputace pravé nohy… Stalo se, a on ví, že může být i hůř. Když to říkal, díval se mi do očí a stále se usmíval.
- Na otázku, co ho drží v rovině optimismu, mi odpověděl, že PRÁCE. Léta o ni usiloval, ale trvalo dlouho, než potkal svou náhodu. Byla v podobě Jirky Sedláčka, zakladatele libereckého sdružení
- Výsledky sedmnácti státních kontrol i finančního úřadu svědčí o tom, že přispěvatelé a sponzoři dobré věci mohou klidně spát. To je slušný základ k důvěře v projekt, který žije svým životem navzdory existujícím překážkám. Faktem ale je, že i díky empatii, laskavosti a příspěvkům od zmíněných dárců.
- Milan se omluvil, že musí naše setkání zkrátit, kvůli cestě do lékárny mamince pro léky. Venku sněžilo a fučel nefalšovaný únorový vichr… Bezbariérový autobus už odjel.
| CHRÁNĚNÁ DÍLNA OÁZA NADĚJE - STÁHNĚTE SI LETÁK | - ČLOVĚČINY UNIVERSIUM v Koloseu, kde prý v chráněné dílně gastronomie vaří a dokonce je možné obědy dostávat až do domu. Vypravili jsme se na „ochutnávku“ vybaveni matnou vzpomínkou na úroveň závodních kuchyní , ale konfrontace dopadla nad očekávání ve prospěch nabízené služb
 y. Bašta to byla náramná a po týdenním hodnocení jsme došli k názoru, že chceme pokračovat i když budeme všichni fit. Stačí vystrčit kastrůlky za dveře a těšit se na dobře vypadající jídlo domácí chutě a za víc než slušnou cenu, která existuje už jen ve vzpomínkách pamětníků. Děkuji tímto za návrat k hodnotám, děkuji za to, že jsme mohli potkat tolik příjemných NEJ a skrze příležitost o které ví tak málo lidí. A protože se domnívám se, že si tato informace rozhodně zaslouží posun na ose času tak předávám štafetový kolík spokojenosti všem, kteří podobné řešení hledají. C -
- Život je cesta a jít po ní není vždy snadné. Bezva, když se někdy podaří stopnout souputníka, který toho času nejede za záchranou vlastního života, umí naslouchat a pomůže zrovna vám…..Patříte-li k lidem, kteří mají oblíbené místo či člověka od kterého můžete čerpat vědomosti, odvahu i inspiraci, pak máte štěstí, které se zásadně projeví jen v nejtěžších chvílích života.
- Chci se podělit o realitu, která mi pomohla nejen vyřešit složitou životní situaci, ale i najít most mezi tady a teď a preventivním pohledem do budoucnosti mojí generace.
- Máme s mužem dlouhodobě v péči invalidní matku a toho času i nemocnou dceru. Situace se přiostřila a museli jsem si vybrat, buď zůstat doma a doufat v zázraky, nebo najít vhodnou osobu, která pomůže s vařením, abychom mohli získali čas na „práci“ i posloužit svým nejbližším. Dostali jsme typ na Mezinárodní centrum
-
- www.universium.cz
| LIBERECKÉ CENTRUM UNIVERSIUM - STÁHNĚTE SI INFORMAC |
Czech Handicap. Po jejich úspěšné spolupráci s pořádáním zájezdů pro handicapované slovo dalo slovo a Milanovy cesty na vozíku našly cíl v klubu v Oblačné ulici, kde mohl být po dlouhé době užitečný. Dnes je jedním z 58 handicapovaných, kteří našli svou příležitost v chráněných dílnách pod záštitou libereckého Mezinárodního centra Universum o.p.s. Milanova vůle dostala příležitost k seberealizaci v oblasti bezbariérové dopravy, kde se stal vedoucím dispečerem. Dohlíží na stoprocentní využití bezbariérových mikrobusů, přijímá objednávky na přepravu imobilních spoluobčanů, vede o činnosti úseku dopravy evidenci, zvládá práci na počítači. Do péče přibyl úseku bezbariérové dopravy zbrusu nový FIAT Ducato, královský dar konta bariérY 77, určený potřebným na Liberecku, kterých i tady zoufale přibývá. |
