Stál jsi tam ve strnulém zahledění

a rukou zaťatou v pěst kolemjdoucím hrozil.

K tvým nohám na kamenné dláždění

poklekal nejeden soudruh, co dovedně slzy ronil.

 

Pohádky tvé byly plné děsů a strašidel

co Evropou halasně obcházejí,

zbavil jsi lidské chování člověčích pravidel,

ve jménu šťastných zítřků, které prý s tebou přicházejí.

 

Časy se ale mění, Vladimíre Iljiči!

Ne, že bychom snad měli málo nových bubáků,

i svět se dál potácí v těžce chaotické křeči

a nepostrádáme ani dostatečné množství hlupáků.

 

Na místě tvém dnes supermarket stojí,

z místních málokdo vzpomene na tě.

Rozdané rány čas pomalu hojí,

sám život ti natrhl gatě.

Demokracie = věc soukromá?

Když se na stránkách PN objevil projekt „Demokracie = věc veřejná?“, byl jsem velmi zvědav na reakce čtenářské veřejnosti a přiznám se, že byť jsem od přírody bytostný optimista se silně idealistickými sklony, nepřekvapilo mě, když tato iniciativa nevzbudila přílišnou pozornost a neobjevily se zástupy ochotných a zapálených zastánců informační demokracie.
Svým způsobem je to zvláštní, neboť nepochybuji o tom, že v současné době si mnohý občan tohoto státu klade ne zrovna jednoduchou otázku: Žijeme opravdu v demokratické společnosti? Tak proč ona vlažnost a přezíravý nezájem?
Naše současná demokracie balancuje na hraně všeobecné konzumní libovůle, do které tu a tam probleskují diktátorské sklony jednotlivců, zájmových skupin i celých politických stran. Demokracie se u nás rodí pomalu se vším, co k opravdovému porodu patří. Bolest a slzy nevyjímaje. Na jedné straně můžeme svobodně volit, cestovat i vyjadřovat své názory. Na straně druhé jsme systematicky a cíleně poškozováni státem bez reálné možnosti obrany – špatná politická rozhodnutí, systémové chyby v oblasti školství, zdravotnictví i sociálních služeb.... Skutečnou demokracii chápu jako vyvíjející se systém pozitivních hodnot, který se utváří na základě pozitivního vývoje osobnosti každého jednotlivce. Takováto demokracie zákonitě vychází ze svobodného, rovnoprávného a snadného přístupu k informacím, které uceleným, pravdivým a srozumitelným způsobem odrážejí všechny oblasti života společnosti. Všeobecná informovanost je tak nezbytným předpokladem rozvoje demokracie v každé společnosti. Volný tok pravdivých informací oživuje organismus společnosti stejně jako okysličená krev organismus každého z nás.
 

Být ale dostatečně a kvalitně informován má i svá úskalí. Především bych měl být schopen jako jednotlivec s informacemi pracovat a rozumět jim. Očekává se ode mne určitá míra všeobecné vzdělanosti, která musí zcela zákonitě s přibývajícím množstvím informací růst.  Odlišit podstatné od nepodstatného a vytvořit si vlastní názor na základě získaných informací, není vždy jednoduchá a zábavná činnost.

Jsme připraveni na soustavné celoživotní vzdělávání se? Jsme ochotni kromě vlastní svobody respektovat i svobodu ostatních? Jsme připraveni na zodpovědnost, kterou s sebou svoboda a demokracie přináší?

V každé společnosti existuje vždy určitá skupina jedinců, kteří se budou přijímání nových informací bránit. Budou si nahlas stěžovat na špatnou dostupnost pravdivých a srozumitelných informací jen proto, aby žádné nedostávali. Na strach a bezradnost z přemíry informací lze dnes narazit na každém kroku. Oba tyto duševní stavy jsou často maskovány planým kritizováním všech a všeho nebo přezíravým odstupem – „to a to mi nesdělujte, mně se to rozhodně netýká!“.

Mám jeden vlastní zážitek, který si myslím, že je pro dnešní dobu charakteristický. Jedna má známá mě požádala o přečtení jisté knihy, kterou ona nebyla schopna z časových důvodů přečíst. Chtěla znát můj názor na její kvalitu, aby věděla, co si má o této knize myslet.

Nechť každý sám zaloví ve svém vlastním svědomí, kdy se z pohodlnosti zachoval podobně a místo vlastní námahy sáhl po hotovém názoru někoho jiného.
 

Jsou určité věci, které musíme udělat sami a nelze je přenášet na ostatní. Představa, že nám někdo demokracii nařídí zákonem, ústavou nebo přikázáním je nejenom nereálná, ale bojím se, že i nebezpečná. Nenarodí-li se demokracie v naší vlastní duši, nenarodí se ani ve společnosti ve které žijeme, proto je demokracie věcí v prvé řadě soukromou.    

DISKUSE NA TÉMA ...

Milý Vydavateli,
doufám, že jsem Vás nezaskočil svým pojetím demokracie. Demokracie může vzniknout pouze v moudré společnosti a předpokladem moudrosti je vzdělanost. Umět pracovat s informacemi je dovednost, kterou se každý z nás musí naučit. Nemyslím si, že by dnes bylo málo informací nebo, že by byly špatně dostupné. My s nimi zatím neumíme a velmi často ani nechceme pracovat. Platí to stejně tak pro řadového občana jako pro vrcholného politika. Přidáme-li ke vzdělanosti, pravdivost, toleranci, respekt ke svobodě, zodpovědnost a pokoru před životem, demokracie je na světě. Nádherná idea že? Ale jednou to tak stejně dopadne, ať si kdo chce, co chce, říká. Otázka zní, jak dlouho bude trvat to jednou. Poutník

Milý Poutníku,
nemějte obavy, mě jen tak něco nezaskočí. Téma DEMOKRACIE je tak obrovské a obtížně uchopitelné, že se neuzavírám do žádných myšlenkových schémat, tím méně do vymezujících se komentářů kohokoliv, médii počínaje.
Tvrdím jediné: když nezačnu já (a potažmo každý z nás) HLAVNĚ U SEBE, tak se nestane nikdy nic. Všechno jsou to pak jen vzletná slova po potěchu oka, ale skutek utek. Proto si troufám tvrdit i to, že ten, kdo nikdy nevstoupil do politiky (na jakékoli úrovni), nemá morální právo jí kritizovat (pozor na zaměňování pojmů "vyjadřovat se" a "kritizovat").
Ale to jsou všechno jen slovní hrátky. Mě opravdu zajímá jen to, co kdo pro DEMOKRACII udělal, dělá či udělati hodlá. Jen podle toho jsem ochoten lidi oceňovat a dělit.  Vydavatel

Milý Vydavateli,
naprosto souhlasím s Vaším názorem, že demokracie musí vycházet z konkrétní každodenní činnosti. Mám vlastní zkušenost s připomínkováním některých zákonů, které se týkají sociální oblasti a zapojil jsem se v našem regionu do komunitního plánování v oblasti sociálních služeb. Možností jak podporovat rozvoj demokracie žádoucím směrem je řada, chce to především chtít. Ve svém příspěvku jsem se snažil reagoval na Vaši představu informační demokracie. Mě spojení dvou pojmů - demokracie a informační - zní asi tak jako dobré dobro. Demokracie bez informací je pro mě stejně nepředstavitelná, jako plná a pravdivá informovanost bez demokracie. Každá skutečná demokracie musí být již ze své podstaty demokracií informační. A souhlasím též s Vámi, že velmi často jsou úvahy o demokracii pouze hrou se slovy. Poutník

&   OTEVŘENÁ STRANA REAKCÍ  ČTENÁŘŮ NA  ČLÁNEK  

ZÁKLADNÍ  INFORMAČNÍ  MATERIÁL  určený k vašim připomínkám