- KÁMOŠKA K POHLEDÁNÍ
-
- Hanka je zvláštní bytost. Taková neobvyklá osůbka sestavená z dílů dávnověku, vtipná ranařka, líný praktik, něžný barbar a milující matka, která vyráží za obživou jen když dojdou zásoby ve špajzu , což jako udržovatel rodinných tradic, bezbřehý milovník a záchrance čtyřnohých bytostí pak dělá s totálním nasazením.
Pomoc bližnímu, sbírání odhozených plastových flašek v lese, zachraňování pejsků a koček s následným vypipláním a předáním chlupatých „dětí“ adoptivním rodičům, kupování maringotek bezdomovcům a organizování neobvyklých akcí pro všechno živé je pro ni samozřejmostí, která znejišťuje lidi v nejbližším okolí, mě nevyjímaje, co žijeme v kalupu kariér a mylných iluzí, že honička je holt osud.
Když k nim přijdu na kafíčko, připadám si jak ve skanzenu pohody a zastaveného času. O můj klín se poperou tři pejsci, a nejen vítěze tajně odměňuji psími pochoutkami, když Hančí nekouká tak i koláčem.
Můj klín je dostatečně velký, a vešla by se mi tam i chytrá míšenka Šťopka, od které by se mohly všechny ženské učit jak se mazlit, i Bedřich, který je tady často v ozdravovně, ale většinou vyhrává fenka Hanička, která už nikdy nepřestane bojovat o blízkost a lásku. Má totiž co dohánět, protože pět let nedobrovolně žila a rodila v kůlně bez oken jen „peníze“.
Nikdy nezapomenu na výraz, který jsem viděla v psích očích, když ji její zachránkyně poprvé schovala v náruči. ….Pětiletá labradorka Asta, pro kterou už neměli její dřívější páníčci místo v novém domově, mi leží u jedné nohy a k druhé se po kloubkách předních pacek dokolíbá chromá fenka, kterou někdo „odložil“ neobvyklým způsobem…prostě ji vyhodil z okna. - Jako vždy pietně zavzpomínáme na všechny nám blízké lidi i zvířata, co už nejsou mezi námi, a já si zas a znovu uvědomím, že jestli má něco smysl, pak pomáhat, kde je třeba, být co nejčastěji ve společnosti lidí, kteří o pozitivních způsobech života nemluví, ale kteří ho žijí...
|
Byla jsem asi v polovině parčíku před veterinární klinikou, když proti mně přicházela rozesmátá dvojice, zřejmě dědeček a vnučka a kolem poskakoval veselý psík evidentně nezatížený faktem, že není z rodu královského. Když přišli blíž, zjistila jsem, že má pejsek cosi v mordě a každý pokus malé holčičky předmět mu sebrat skončil ve prospěch čtyřnohého čerta. 
