Vladislav Drahoš, Plzeňák z Bánské Bystrice byl jedním z prvních seniorů, které oslovil projekt Pozitivních novin SENIOŘI K POČÍTAČŮM! Jeho písemnou reakci citoval Pavel Loužecký i ve vysílání České televize.
- 1 ► Vladislav Drahoš, 25.9.2006
K sedmdesátce mi syn daroval počítač s T602. Na 75. narozeniny to byl od něho mobil. A osmdesátku mi oslavil novou sestavou s bezdrátovým internetem. Škoda, že při této frekvenci narozeninových darů se zřejmě už nedočkám žádné další technické vymoženosti. Jsa dost konzervativní, sám bych se asi pro tyto věci nerozhodl. Nabývání čehokoliv totiž prosívám kriteriem: potřebuji to skutečně, využiji to?, nebo se mi to jenom líbí? Ale jak jsem poznal, internet není věc. Jeho využívání je - i pro nás staré - určitým způsobem života.
Vladislav Drahoš (*1925) Banská Bystrica
|
■ Jak se stane, že kluk z Plzně na stará kolena zakotví až pod Tatrami v Banské Bystrici? Ta kolena měla tehdy pouhých 25 jar. Stalo se, že jedna pěkná slovenská dívčina se hned po válce odvážila jít pracovat do Prahy. Jeden podstatně méně šarmantní Plzeňák tam byl zaměstnán v téže budově. Byla to Čs. tisková kancelář v Opletalově ulici. Nakonec z toho byla svatba. Možnost bydlení rozhodla, že budou žít u ní doma v Banské Bystrici. Najít si tam zaměstnání nebyl v roce 1950 ani pro Čecha až takový problém. ■ Jak jste tu dlouho, strašně dobře mluvíte i píšete česky? Od té doby stále. Ale místní podle řeči obvykle poznají, že nejsem tak docela jejich. České knihy a noviny jsou mým denním duševním chlebem. Když něco píšu, pro jistotu mám česká i slovenská Pravidla pravopisu stále po ruce. Podobnost obou jazyků je dost svádivá a ledacos se plete.
■ Jak to jde dohromady, důchodce a vlastně nejmodernější technická vymoženost internet? Klávesnice byla mou hračkou od dětství. Kufříkový psací stroj jsem si donesl i na vojnu. Udělal ze mě rotního písaře. Byla to dobrá zašívárna. Od gymnázia jsem udržoval hodně soukromé korespondence s tehdy dostupným světem. Ještě v penzi jsem překládal. Když jsem měl sedmdesát, syn usoudil, že by mi psaní mohl usnadnit. Tak mi daroval počítač s T602 a dobrou tiskárnu. ■ Co vlastní počítač, jak ho zvládáte a kde jste k němu vlastně přišel? K osmdesátce mě syn překvapil dalším počítačem a bezdrátovým připojením na internet. Manuál Windows 98 mě odradil tloušťkou i odborností. Nic pro mě. Držím se tedy metody pokus a omyl. Samozřejmě, že tak nemohu využívat všechno, čeho by mohl být schopný lépe vybavený počítač a poučenější uživatel. Ale to základní mi docela stačí. ■ Proč vás zaujal projekt Pozitivních novin Senioři k počítačům! a co si od něho představujete? Nápad, s kterým přišel pan Loužecký, je výborný. Přeji mu hodně zdaru. ■ Jaké máte, kromě internetu, ještě další koníčky? Vím o vás třeba, že jste znalec historie a kulturních památek. Pomáhá vám při tom znalost práce s internetem? Bývala to hlavně turistika, v létě pěšky, v zimě běžky. A také kolo. Mimo tradiční horské túry jsme s manželkou i s naším turistickým oddílem nejraději chodili na téměř neznámá a zdánlivě neatraktivní místa. Na roztroušené lazy, kopanice, chotáry i do odlehlých údolí malých říček. Zde i na moravském pomezí. Doma jsem hodně hodin strávil u zvětšováku. Pár stovek fotografií mi porůznu uveřejnili. K tomu, o čem v naší širší vlasti vím, mi pomohlo dost cestování a hlavně vlastivědná, historická a turistická literatura. Teď si internetem stále mnohé ověřuji a doplňuji. I když už je u mě s túrami konec, rád v duchu putuji třeba s www.bajkor.com, abych uvedl jeden z těch toulavých portálů. ■ No a také hodně čtete. Je na Slovensku přístup k české literatuře a časopisům? Kolik mě stálo předplatné jednoho českého deníku, za to mám teď na internetu výběr ze všech. České knihy i noviny a časopisy se v 86-tisícové Banské Bystrici běžně prodávají. Jsou poměrně slušně zastoupeny i mezi přírůstky veřejných knihoven. ■ Co by, podle vás, nejvíce pomohlo ke zvýšení počítačové gramotnosti seniorů? Ze strany státu, podnikatelů.... Nepodceňovat se. Nemyslet si, že to pro mě už není. Hlavní je rozhodnout se. Nebo, jako to bylo v mém případě, být potomstvem postaven před hotovou věc. Když si v úřadech a firmách pořizují lepší počítačové vybavení, umožnit seniorům, ale i mládeži, snadný přístup k tomu vyřazenému, které by jim ještě dobře sloužilo. 
■ Pokud se tato akce stane masovou a přinese nějaké konkrétní výsledky, jaké kategorii seniorů bude asi nejprospěšnější? Rozhodně těm mladším. Je rozdíl začínat s počítačem a netem v šedesáti nebo v osmdesáti. Když vidím, jak už školáci zmáknou pécéčko, byl bych docela rád, kdyby nějaký kluk ke mně občas zaskočil, abych se od něho něco přiučil. Tady v Banské Bystrici ale nevím o žádné akci, jak pomoci seniorům s počítačem, ani jak se k počítači vůbec dostat. Mimo internetové kavárny a knihovny ovšem. Pro čerstvé důchodce může být internet ideálním a užitečným vyplněním náhle získaného volného času. Nesmí ale člověka docela pohltit, třeba na úkor procházek a partnera.. Aby manželka nežárlila, že počítač se stal pro starého chlapa milenkou. ■ Myslíte, že by takováto akce mohla pomoci k vylepšení vztahů mezi Slováky a Čechy? Vztahy jsou někdy výborné a někdy nestojí, mírně řečeno, za nic. Na internetu asi není na vztahu našich národů co vylepšovat. Zvlášť, když zde nepřekáží jazyková bariéra. Internet je svou povahou mezinárodní. Šovinistu ani xenofoba ovšem nepředělá.http://www.rosinanta.estranky.cz/archiv/rok/2006/5
drahos@netmax.sk
foto z archívu Vladislava Drahoše
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 10. 2006.
