(1979)   Obrovský obraz malovaný duhou byl každý den a každá noc oči jsem vpíjel do tajemství jak dítě vjížděl do Vánoc na saních které táhnul Pán Bůh s oslíkem šedým bez zvonce s pubertou v tašce klopýtal jsem blátivou cestou k Berounce Tam ryby znaly kdo jsem odkud že pouštím je a nechytám měsíc se sklonil nad oblouky a radil mi Teď vejdi tam Do lesů v nichž jsou tajné skrýše klukovských snů a dívčí vzdech zlacená postel nenahradí to co ti skýtá vřes a mech   Já tenkrát neznal a ani nyní kdo upřímný je a kdo je had tak není divu že jsem padal a zklamán byl jsem kolikrát Vychován knihou Londonovou do strastí času sám jsem plul nevěřil v sebe bál se druhých ze slávy nic a štěstí půl Jediné poznav téměř cele že krása není v tom co je já nalézal jsem tiché písně uprostřed šera pokoje V iluzích po pás snad i více skutečnou zemi pod nohou o mořích snil jsem netušil jsem svou existenci ubohou   U stolu s hlavou podepřenou v zahradě kde byl vetchý dům čekala máma tátu z hospod a schovávala večer rum Lipový čaj si ohřívala zatím co já jsem hledal Jih krajinu čistou bez úřadů bez očí zlých a zkalených Táta mne hladil jako tenkrát když v nemocnici byl jsem sám až v čas kdy smrt ho zavolala pozdě jsem řekl Rád tě mám S kytarou která občas chrčí své básně lidem předkládám srdce mi bliká jako maják a dál věřím svým baladám   O krásné chrpě vprostřed louky dál sním ač chřadnu jako stvol úsvit je pro mne darem z nebe a s vínem ztrácím světobol Noviny nečtu v tvářích hledám doteky země poznání proč vlastně jsme tu v tomto světě opuštění a bezbranní Pro vnoučky hledám tisíc dárků dávat je lepší než-li brát trvá-li štěstí příliš dlouho začnu se chvět a trochu bát telefon zvoní nemám sílu zvednout a říci Kdo volá už dávno vím že křivé slovo každého snílka udolá   Pod maskou štěstí jiné tváře i ty co nejsou v lesku ramp s sebou si nosí tíseň obav jak v torně nůž co nosí tramp co o západě v polospánku vypráví řece iluze jen místo koní u kaňonu jak anděl jezdí na duze   Hlavou se motá klubko tišin kde ještěrka má příbytek trpaslík prchnul od fontány a z okna hledí do kytek kde psaní leží umáčené adresát Láska bez konce básníci hynou bez návratu odchází v mračna lehounce Skončila éra vřelých duší hulvát a vandal hrají prim nad ohněm hřeji zkřehlé ruce Kam asi -ptám se- stoupá dým…

(12.3. 1994)   Svět všechno asi vytvořil a není nových šancí pohřební šedé kapely zvou k poslednímu tanci svět plný velkých kecalů a exhibičních dršek nad městem velký prázdný kříž a opuštěný vršek I básní pramen vyčerpán jak ropa uhlí láska na lejně v žáru slunečním se peče sedmikráska A dík zběsilé rychlosti pro dálky není hranic pro víru hledám přístřeší a je mi z toho nanic   Noviny bulvár nahota a z úvodníků hrůza bez citu kráčí zástupy a ve smokingu lůza Na párty žvatlá pojídá kaviár šunku s vejci Támhle je mámo premiér šeptají tlustí strejci Od fára klíč a na Krétu za smysluplnou větu kam pozvala by na kávu svou zazobanou tetu Na co si hrají ptá se Jan z Koncilu jiskry vzletí činčila norek perzián jdou vzácným dámám k pleti a z umělců jsou kašpaři jak za císaře Tondy do hajzlu spláchnou pozlátko a lukrativní fondy Za prachy hubou v marastu se úcta smočí v louži a svědomí se utopí nad tůní havran krouží   Co bývalo to nechat plout jen nepatrně ale čas rány schová v archivu a smrt dá pravdě vale červená sáčka duše též a za vším tlustá čára Tohleto radši neříkej zas máma dítě kárá Na svinstvo prstem ukážeš a negaci ti vlepí ten který dříve seděl tam na stejném místě dřepí až všechno sobě rozkradou na moudré budou hráti a naslibují národu že jednou všechno vrátí Tak trochu pozdě naříkat Noe už z dálky patří z cinkotu klíčů ozvěna a lump se s lumpem bratří   Tak tomu bylo u Lipan a taktéž s Bílou horou klín klínem fígl vytlouká a pláče nad mrtvolou do metra schody vezou dav defilé smutných tváří jen Sedmnáctý listopad se ztratil v kalendáři Dědici srpu s kladivem dál chodí ve dne za pivem u hracích strojů tráví čas a místo kecek Adidas Už zestárly nám svazačky a žádná nejde za kačky na stěně Václav tichý splín Jim Beam a vůně špatných vín záchranka ječí do noci a amatérští proroci do duší sejí korozi a spoléhají na „lózy“   Den ze dne stíny potkávám co měli klíče našich pout já zklamán jsem a odcházím vyhledat malý věčný kout kde bagančata nedupou a fangle nevlají o dobrých lidech zdá se mi a nikdy o ráji Já z Prahy prchám do lesů kde strach a bázeň odvává jen srdce stále zůstává tam u svatého Václava             Probuzení - 1978

(1995)   Jeden soudruh co dřív bejval velký zvíře ve straně teď je slavnej podnikatel proto koukám naštvaně Čest práci mě tenkrát zdravil v ošumělém obleku teď mi kyne z Mercedesu to je lidi ke vzteku   Lenina měl na své klopě a teď mu tam sedí pták místo vodky pije whisky a já smažím bramborák Co mě nejvíc překvapilo odhodil srp s kladivem připadám si jako cvoček zírám jak vůl s údivem   Denně slyším jak tu lítaj‘ miliardy ve vzduchu Mám jako dřív stejné góvno a jsem pořád na suchu   Na letišti chlapy líbal on gavaril „Ribjáta“ mě snad lidi trefí Pepka teď chce vstoupit do „NATA“   O Marxovi Engelsovi vedl velké proslovy a teď lítá Jumbojetem na Kanárské ostrovy   Když jsem cinkal u Václava nebudu vám lidi lhát věřil jsem že Čechy změní Sedmnáctej listopad že tu bude spravedlnost pokora a morálka Lidi já jsem větší blbec nežli víla Amálka

(prosinec 1995)   Kdo po tobě kamenem ty po něm chlebem odpouštíme s úsměvem pod širým nebem Zapomeňme ústrků vzdejme lásce dík vůl si zvykne neví již zdali býval býk Mračna letí krajinou hvězdnou půlnocí v mauzoleu chladem tlí mrtví proroci Lhostejný dav přechází křižovatky zel mučedník se upálil výkřik oněměl   Nakrmený otvírá televizní chřtán do kaluží iluzí pozlacených bran Paňácové těšítek červů z panelů za obálky tancují v rytmu činelů Dámy zdobí činčily z ňader podhoubí manekýnám defilé kyčle vykloubí Dvořané si ťukají whiskou z Kentucky pan primátor polévkou krmí vandráky   Tichý šlágr pop-music brilantiny šmak dítě pláče ulétá papírový drak   Král je mrtev vivat král z Moskvy kaviár krycí jméno Debakl noční biliár Plagiáty hrdinů tíseň ve skrytu seriály chléb a hry vchází do bytu Tiché noci chrám je pln slzy dojetí ďábel klečí se svící v něžném objetí   Pozvedněte číše své v ohňostrojů jas opijte se střízliví den uplyne snáz Zapomeňte příštích dnů pusťte muziku nalaďte si rádia vládních komiků Optimisticky lze žít v rakvi s balzámem dvě rakvičky věnečky s koňským salámem do lihu se naloží mozky hovězí eso spodek svršek král Pravda vítězí   Zástup tichých otroků vlastní samoty střepy z brýlí růžových dává na ploty pozitivní úsměvy pozitivní krev v maringotce k hranici jede Český lev Přeplněné žebříky do rektálních jam trikolóru vybledlou na své hrudi mám generace ztracená strachem kojená Pozor Stůj Už nechoď dál Svítí červená…

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	PhDr. Ing. Zdeněk Hajný
	Jitka Molavcová
	Zdeněk Pošíval
	Stanislav Motl
	RNDr. Vladimír Vondráček
	Milan Lasica
	Karel Šíp
	Helena Štáchová

Další autoři »