Šesté vyprávění Potyčka - Reklamace - Předvolání
Bolelo mě všechno, co může v noci bolet. Bolel mě celej člověk, jak říká v hospodě hajný Zajíček. Druhej den napadl sníh. Těšík k nám jít nechtěl, ale Kornelie má sílu. Je narozená ve Štíru a ty se nedaji. Dupla mu na nohu, chytla ho za límec a vedla Těšíka vesnicí jako jezevčíka. Když jsem se na to koukal z okna, musel jsem Kornelii obdivovat, i když jsem jí kolikrát měl pod krk. Vidělo to víc sousedů a všichni se smáli. Kornelie byla slavná a taky hrdá. „To by byla starostka,“ křičel kočí Falousek, kterej byl známym rebelem a stěžovatelem. Těšíkovi to přáli všichni. Měl hodně peněz a německý auto na naftu. Také nosil džíny a náušničku v uchu, ačkoli už měl padesátku za sebou. „Tak a dívejte se, kupče,“ postrčila Kornelie Édu Těšíka k nám do chodby. Ukázala na spoušť a řekla: „To je práce tý vaší mašiny.“ „No a co? Koupili jste si ji vy. Já to neudělal!“ odpověděl cynicky Těšík. Kornelie přihmouřila levý oko. „Tak já vám něco řeknu, vážený vesnický a pokoutní podnikateli. Dal jste nám brak! Skákalo to jako pumlíč, až to sebou seklo.“ Těšík obhajoval svý zboží: „Paní Rákosová, to skáče každá pračka. Ždímalo to!“ Kornelie si dala ruce v bok. „Ždímalo? Skoro nás to zabilo!“ Nařídila mi: „Připrav Emane káru! Trhovec si svůj šmejd odveze sebou!“ Naložili jsme pračku a Těšík musel za dozoru mé ženy tlačit káru do svý velkoprodejny. Psi štěkali jako posedlí. Šarlota Těšíková viděla z okna, jak má Kornelie kočíruje Těšíka a vyběhla z domu. Napřahovala na mou ženu a syčela: „Ty lůzo, jak si dovoluješ týrat mého Édíčka.“ Kornelie pustila Těšíka a křičela: „Kupcová bije zákazníky!“ Kdyby nezakročil kovář Landa, skončilo by to krveprolitím. Uvědomil jsem si, že takhle nějak vznikají občanský války. Lidem bylo líto, že rvačka přestala. V televizi zrovna nic nebylo a tak nadávali Landovi, že se plete do cizích sporů. Kornelii jsem musel podpírat. Byla kopnutá do šimpánu. „Dej si tu pračku na kredenc,“ volala zpátky Kornelie. A pak ještě zakřičela: „Ty globalizační globálníku!“ Policajt Kučírek nezasáhnul. Byl schovanej za rohem. „Nemám rád zatýkání, „říkal druhý den u trafiky, „a ctím lidský práva a chartu lidskejch svobod.“ Třetí den nám přinesl pošťák Přenosil peníze za pračku. „Vyhráli jsme,“ křičela radostně Kornelie, „pravda zvítězila!“ Chytla mě kolem pasu a roztočila mě. Nalila tři skleničky třešňovýho vína, který schovávala na přivítání Novýho roku. Expres, jak říkali pošťákovi Přenosilovi, dopil a položil sklenku. „Tady máte ještě jeden dopis. Je to obsílka! Podepište mi to!“ Kornelie si vzala brýle, rozlepila obálku a četla: „Předvolání k soudu. Věc - Napadení a omezování svobody obchodníka Edy Těšíka v důsledku reklamace.“ Kornelie mlčela a Expres nalil ještě tři sklenky. Má žena zašeptala: „Těšíková mě napadla. Mlátila mě. Každej to ví. Cvičí a posiluje. Franta Kulich o ní napsal - Cvičitelka aerobiku, místo mozku svaly v triku -. Kornelie byla smutná. „Neboj se, „uklidňoval jsem ji, „vyhrajeme soud.“ „Nic nevyhrajeme,“ zašeptala Kornelie, „pane Přenosil, přečtěte to, tam dole, až u toho razítka.“ Expres četl: „Okresní soud v K... Za správnost JUDr. Vítek Těšík.“ „To je jeho brácha,“ zašeptala Kornelie. Přenosil odjel od nás až večer. Víno jsme vypili a ještě několik zakalenejch piv. Druhý den jsme se dozvěděli, že Přenosila našli ležet pomláceného ve škarpě vedle kola v sousední vesnici Ratolůstky. Páchlo z něj třešňový víno a křičel na projíždějící auta: „Pošťáci všech zemí, spojte se!“ Omrzlý uši si léčí dodnes a Čepeláková rozhlašuje, že se Přenosil dívá mrazivě. Pokračování....
Další díly najdete ZDE |