Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (6)

Rubrika: Publicistika – Fouskův svět

EMAN A KORNELIE, BOŽÍ LIDÉ  (6)

Šesté vyprávění
Potyčka - Reklamace - Předvolání 
 

Bolelo mě všechno, co může v noci bolet. Bolel mě celej člověk, jak říká v hospodě hajný Zajíček. Druhej den napadl sníh. Těšík k nám jít nechtěl, ale Kornelie má sílu. Je narozená ve Štíru a ty se nedaji. Dupla mu na nohu, chytla ho za límec a vedla Těšíka vesnicí jako jezevčíka. Když jsem se na to koukal z okna, musel jsem Kornelii obdivovat, i když jsem jí kolikrát měl pod krk. Vidělo to víc sousedů a všichni se smáli. Kornelie byla slavná a taky hrdá.
„To by byla starostka,“ křičel kočí Falousek, kterej byl známym rebelem a stěžovatelem. Těšíkovi to přáli všichni. Měl hodně peněz a německý auto na naftu. Také nosil džíny a náušničku v uchu, ačkoli už měl padesátku za sebou.
„Tak a dívejte se, kupče,“ postrčila Kornelie Édu Těšíka k nám do chodby. Ukázala na spoušť a řekla:
„To je práce tý vaší mašiny.“
„No a co? Koupili jste si ji vy. Já to neudělal!“ odpověděl cynicky Těšík.
Kornelie přihmouřila levý oko.
„Tak já vám něco řeknu, vážený vesnický a pokoutní podnikateli. Dal jste nám brak! Skákalo to jako pumlíč, až to sebou seklo.“
Těšík obhajoval svý zboží:
„Paní Rákosová, to skáče každá pračka. Ždímalo to!“
Kornelie si dala ruce v bok.
„Ždímalo? Skoro nás to zabilo!“
Nařídila mi:
„Připrav Emane káru! Trhovec si svůj šmejd odveze sebou!“
Naložili jsme pračku a Těšík musel za dozoru mé ženy tlačit káru do svý velkoprodejny. Psi štěkali jako posedlí. Šarlota Těšíková viděla z okna, jak má Kornelie kočíruje Těšíka a vyběhla z domu. Napřahovala na mou ženu a syčela:
„Ty lůzo, jak si dovoluješ týrat mého Édíčka.“
Kornelie pustila Těšíka a křičela:
„Kupcová bije zákazníky!“
Kdyby nezakročil kovář Landa, skončilo by to krveprolitím. Uvědomil jsem si, že takhle nějak vznikají občanský války. Lidem bylo líto, že rvačka přestala. V televizi zrovna nic nebylo a tak nadávali Landovi, že se plete do cizích sporů. Kornelii jsem musel podpírat. Byla kopnutá do šimpánu.
„Dej si tu pračku na kredenc,“ volala zpátky Kornelie. A pak ještě zakřičela:
„Ty globalizační globálníku!“
Policajt Kučírek nezasáhnul. Byl schovanej za rohem.
„Nemám rád zatýkání, „říkal druhý den u trafiky, „a ctím lidský práva a chartu lidskejch svobod.“
Třetí den nám přinesl pošťák Přenosil peníze za pračku.
„Vyhráli jsme,“ křičela radostně Kornelie, „pravda zvítězila!“
Chytla mě kolem pasu a roztočila mě. Nalila tři skleničky třešňovýho vína, který schovávala na přivítání Novýho roku. Expres, jak říkali pošťákovi Přenosilovi, dopil a položil sklenku.
„Tady máte ještě jeden dopis. Je to obsílka! Podepište mi to!“  Kornelie si vzala brýle, rozlepila obálku a četla:
„Předvolání k soudu. Věc - Napadení a omezování svobody obchodníka Edy Těšíka v důsledku reklamace.“
Kornelie mlčela a Expres nalil ještě tři sklenky.
Má žena zašeptala:
„Těšíková mě napadla. Mlátila mě. Každej to ví. Cvičí a posiluje. Franta Kulich o ní napsal - Cvičitelka aerobiku, místo mozku svaly v triku -. Kornelie byla smutná.
„Neboj se, „uklidňoval jsem ji, „vyhrajeme soud.“
„Nic nevyhrajeme,“ zašeptala Kornelie, „pane Přenosil, přečtěte to, tam dole, až u toho razítka.“
Expres četl: „Okresní soud v K... Za správnost JUDr. Vítek Těšík.“
„To je jeho brácha,“ zašeptala Kornelie.
Přenosil odjel od nás až večer. Víno jsme vypili a ještě několik zakalenejch piv. Druhý den jsme se dozvěděli, že Přenosila našli ležet pomláceného ve škarpě vedle kola v sousední vesnici Ratolůstky. Páchlo z něj třešňový víno a křičel na projíždějící auta:
„Pošťáci všech zemí, spojte se!“ Omrzlý uši si léčí dodnes a Čepeláková rozhlašuje, že se Přenosil dívá mrazivě.
Pokračování....

Další díly najdete ZDE

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Martin Velek, http://lestatvamp.deviantart.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 07. 2008.