Prohlásí-li český politik, že je něco nemožné, pak ono nemožné se brzy stane realitou.
Mluví-li obsáhle o možné dohodě, je téměř jisté, že ona dohoda bude mít jepičí život. Stratégové politického vyjednávání jsou si dobře vědomi, že každý má svou cenu, ať je jeho škála nemožného či možného jakákoliv.
Rád bych poděkoval našim současným politikům, že  nás, voliče, zbavují jalové naivity a naše voličské iluze o korektnosti, zásadovosti a slušnosti se rozplývají jako pára nad předvolebním gulášem.

Nejsem pobouřen, rozhořčen ani zdrcen postojem a jednáním lidí, kteří se zaštiťují křesťanskými ideály, nic nového pod sluncem.
Máme dva premiéry, jednu dosluhující vládu a v dohledné době žádnou reálnou naději na smysluplnou a lidsky důstojnou formu politického vládnutí.
Že je to katastrofa, ostuda, nehoráznost? Ale kdepak, to nám jen osud dává jasně najevo,abychom se o své vlastní záležitosti začali starat sami.
Že obyčejný ubohý občan nemá praktický vliv na reálnou politiku!? Omyl, nemá vliv, neboť o žádný ve skutečnosti nestojí!
 
Svoboda, která je základem skutečné demokracie, vychází ze zodpovědnosti každého jednotlivce – známý a často zdůrazňovaný fakt. Zodpovědnost ale úzce souvisí s pracovitostí a vzdělaností, a zde je hlavní problém.
Naučili jsme se mnohé jen trpně přijímat, a ve stádu se cítíme dobře, neboť stádo nabízí svým příslušníkům iluzorní ochranu a pohodlí.

Občanská společnost boří stádové praktiky a od každého vyžaduje osobní účast a individuální aktivitu.

Dejme prostor naší politické elitě, aby předvedla svouškálu možně nemožného. Přemýšlejme o tom co říká, a pamatujme na to, co slibovala.

Osud naší země je v našich vlastních rukách, ne v temných zákoutích stranických sekretariátů, kde se vymýšlejí možné i nemožné cesty, jak získat co nejvíce moci.