| Když si někdy koupíme pohlednice od malířů kreslícících ústy či nohama (často o Vánocích), většinou si nedokážeme představit, jak tento náš nákup vlastně prospěje. Koupili jsme pohlednici a na malou chvilku se blažíme pocitem, že jsme byli trošku užiteční. Pak ale přehodíme nákup z pravé ruky do levé a naše myšlenky se okamžitě soustředí na další cíle: nakoupit, uklidit, zařídit, postavit... I nákup pohlednice se pravděpodobně stal jen splněným bodem na seznamu povinností.
Jsme nejspíš příliš zahlceni svými seznamy, a proto se jen málokdy zastavíme a rozhlédneme kolem sebe, abychom se nadechli života. Abychom si uvědomili kouzlo každého jednotlivého okamžiku, krásu jednoduchosti vonící nádhernými vůněmi, ty jednotlivé esence štěstí, které dokáží ochromit naše smysly. Zbytečně hledáme dokonalost. Samozřejmě, že druzí jsou krásnější, bohatší či zdravější. Každému z nás něco chybí. Někomu víc, někomu méně. Ale proto si nemusíme kazit ten vlastní požitek života. Proto nemusíme vzdávat svou víru, přestat vnímat krásu kolem sebe. Podobně jako právě lidé, kteří malují vánoční pohlednice. Neumíme si je představit. Neznáme je a i kdybychom je znali, snad bychom je ani nevnímali, přes všechen ten usazený prach starostí na našich brýlích. Ale jsou tady, aby nám ukázali hezčí budoucnost světa, aby nás vytáhli z naší letargie a ukázali nám naše postižení dusivým spěchem, naši slepotu. Měli bychom objevit jejich poselství a nechat se jimi inspirovat.
Právě jedním z takových lidí je Arnulf Erich Stegmann, který v roce 1956 založil a pak se na třicet let stal prezidentem organizace “Sdružení malířů malujících ústy a nohama”. Arnulfův příběh začal velmi smutnou příhodou v roce 1914, kdy dvouletý chlapeček onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na horní končetiny. Už odmalička se tedy Arnulf učil zacházet s tužkou v ústech. A podařilo se mu to. Nejenže se naučil psát, ale učitelé v něm objevili malířský talent. Začal pracovat s olejem, akvarelem, dřevem a kamenem a později si splnil své přání studovat grafickou školu. Postupně v sobě objevoval kromě malířského i obchodní a organizační talent, který uplatil při založení vlastního nakladatelství a později organizace Sdružení.
Základní myšlenka "Sdružení malířů malujících ústy a nohama" je pomoci postiženým malířům vést normální život ve společnosti tak, aby postižení lidé nemuseli být odkázáni na milodary. Pomoci postiženým malířům nalézt sebevědomí a sebeuplatnění. Sdružení malířům zajišťuje prodej jejich děl. Jednotlivá nakladatelství, vznikající po celém světě, vydávají tvorbu malířů formou reprodukcí – přání, jmenovek k dárkům dopisních papírů, kalendářů a drobných dárků a rozesílají je poštou jako nabídkové jarní či vánoční kolekce. Na území České republiky je Nakladatelství UMÚN s.r.o. (malířů s tělesným postižením malujících ústy a nohama) ustanoveno od roku 1993.
Dalším z takových lidí je třiadvacetiletý Pavel Hejhal, přispěvatel Nakladatelství UMÚN. Pavlovi se v roce 2002 stala nehoda, po níž ochrnul na všechny končetiny. Nyní maluje ústy velice krásné obrázky (www.pavelhejhal.com) a jak sami poznáte z následujícího rozhovoru s ním, patří mezi ty, kdo neztratili svou víru a nepřestali vnímat krásu kolem sebe.
|
• Pavle, od kdy jste v kontaktu s nakladatelstvím UMÚN?
S nakladatelstvím UMÚN jsem v kontaktu asi od poloviny roku 2004. Tehdy už jsem měl nakreslenou kolekci květin. Ukázal jsem jim své obrázky k posouzení. Tady v ČR se jim líbily, a tak je poslali k posouzení do Lichtenštejnska, kde je celosvětové vedení UMÚNu. Tam se jim obrázky také líbily, a tak mě na jaře roku 2005 přijali jako stipendistu do sdružení. Od té doby mi sdružení posílá stipendium na pomůcky k malování. UMÚN taky pořádá společné výstavy a společná setkání stipendistů.
• Jak dlouho vám trvalo, než jste se naučil malovat ústy? Kdo vás na tuto myšlenku přivedl?
Na myšlenku malovat ústy mě přivedla moje rehabilitační sestra Lenka v nemocnici. Říkala mi, ať to zkusím. Nejdřív jsem si říkal, že to nemá cenu zkoušet, že to nemůžu nikdy dokázat. Ale pak jsem to zkusil a ve zkoušení jsem pokračoval. To bylo někdy kolem srpna 2003. Asi po dvou měsících už obrázky trochu vypadaly. A na přelomu roků 2003-2004 jsem začal kreslit kolekci květin.
• Co vám malování přináší? Máte nějaké plány do budoucna, týkající se malování?
Malování mi přináší radost. Je to vždycky moc fajn pocit, když se mi něco podaří namalovat. A plány? Plány do budoucna žádné konkrétní nemám. Chtěl bych se tomu prostě věnovat dál a doufám, že se ještě zlepším.
• Jakou kreslící techniku používáte nejraději a proč?
Začal jsem kreslit tužkou a pastelkama a u toho jsem zůstal do teď. Asi proto, že se barvy mezi sebou nerozpijí jako třeba vodovky.
• Začal jste malovat až po svém zranění, nebo vás malování bavilo i před tím?
Před úrazem jsem se malování nijak zvlášť nevěnoval. To až po úraze. Před úrazem jsme měli na škole spíše technické zaměření. Technické výkresy a tak. Studoval jsem průmyslovku, obor nábytkářství.
• To vás nejspíš zajímají starožitnosti. Nebo dáváte přednost modernímu stylu?
Starožitnosti mají svého ducha. Jsou to úžasné kousky. Výborná řemeslná práce. Třeba intarzie, řezbářské práce. Nebo takové barokní křeslo, samý oblouk a zaoblení. Těžko by tam člověk hledal rovnou křivku. A když si člověk představí, že to všechno dokázali vyrobit ručně bez pomoci dnešních strojů, tak to je úžasné.
Ale vybavit si starožitnostmi dnešní byt, to by bylo asi velmi nepraktcké. A když si někdo pořídí jen jeden kus nábytku do dnešního interiéru, tak to působí spíše jak pěst na oko.
Ale supermoderní interiéry mi moc neříkají. Většinou to působí až jakoby uměle a nepřirozeně.
Já mám nejraději takový střední styl s nápadem. A jako materiál mám rád dřevo, masiv.
• Prý také rád čtete. Jaký druh literatury vás nejvíce přitahuje?
Když čtu, tak něco s vtipem. Teď ale čtu nejvíce v učebnicích. Pokouším se dodělat si tu průmyslovku a maturitu. Úraz se mi stal v prosinci 2002. To jsem byl ve čtvrťáku, takže jsem školu nedodělal.
Přeju, ať se to podaří a už se těším na vaše návrhy nábytku, které určitě záhy zpestří vaše malování.
Renata Šindelářová |
| Z knihy návštěv internetových stránek www.pavelhejhal.com pana Pavla Hejhala:
Ahoj Pavle.
Zdravím z Prostějova do Milevska. Dostal se mi do rukou loňský časopis Vozka a tam jsi mě zaujal. Podívala jsem se na tvou práci i fotky. Jsi suprový chlap. Mám podobně starého - či mladého syna jako jsi ty. Jmenuje se Tonda. Než se nám v roce 1980 narodil, jeli jsme se s manželem z Prostějova podívat do Milevska a chtěli se tam nastěhovat a pracovat. Měli jste tam tenkrát nějakou oděvní továrnu, či co a můj muž má oděvní školu a tak tam chtěl začít svou profesní kariéru. To mu však zmenožnil nástup na vojnu. V Milevsku na nás nechtěli dva roky čekat. A tak jsme mohli být třeba i sousedé.
Měj se OK, zdravím tebe i tvé nejbližší a přeji vám všem hodně síly do života. Krásný den ti přeje Mila. mila.kristova@sezmam.cz
Ahoj Pavle, konecne jsem se dostala na tvé stránky, nešly mi vůbec spustit. Prošla jsem je důkladně a co jiného na to napsat než ti píšou všichni....prostě krása.Jsi strašně šikovný a obdivuhodný, že to nevzdáváš. To by člověk neřekl, kolik sarapatiček k životu potřebuje. Přeji ti mnoho životních úspěchů, bohaté sponzory a spoustu nápadů na malování. Dokázal by jsi nakreslit portrét?Měj se krásně. Tvá spolužačka ze základky Katka Klepačová-Vzpomínáš si na mě? (Vždycky jsem byla ta tichá v koutku-teď jsem stále tichá, ale už ne v koutku). pa
KaterinaKlepacova@seznam.cz
Vlastně ani nevím co pořádně napsat - nemám slov. Tvé obrázky mi vzaly dech.Jakákoliv poklona, kterou bych ti složila nebude dostačující!!! Již víc než 20let se bráním vozíku mám dvě děti a přesto že dle lékařů již dávno nemám chodit a vlastně vůbec nemít děti stále se držím - myslela jsem si tajně o sobě, že jsem "frajer" ale Ty jsi Pájo fakt borec!!! Držím palečky a moooooc Ti fandím. Když budeš vědět něco víc o využití kmenových buněk /tvuj odkaz jsem si přečetla/ tak mi dej prosím vědět na můj e-mail kéž by se to dalo využít i pro naši poškozenou míchu a nervíky viď - Ty jo to bych snad i po třetí otěhotněla:-) ahojky a hodně lásky v tom roce 2007 Lída Liduska.slunicko@seznam.cz
Co bych vám jen mohla říct, já koukám jak blázen. A připadám si tak malá. Můj švagr měl také autonehodu, 25 dní byl v komatu, otok na mozku a nohy sešroubovaný a všichni říkali Zázrak. (Teď je to rok od roku lepší a lepší, může chodit,....našel si dokonce i práci na zkrácený úvazek.) A já myslela, že zázraky se nedějí. Ale vy jste další případ, díky kterému věřím v opak. Děkuju vám a všem vám podobným statečným lidem, kteří chtějí žít a všem nám to dávají najevo.
Monika Roudenská Monda-Lisa@seznam.cz
Ahoj Pavle,
jsi opravdu šikovný, držím Ti moc palečky at se Ti splní veškerá přání která Ti pomohou k výletům a dlaším činnostem.Moc Tě obdivuji a jsi příkladem ostatním lidem, kteří se chovají k sobě tak zle a měli by se nad sebou zamyslet.
Fera frantisek.sykora@seznam.cz
Ahoj Pájo,
moc obdivuju tvůj elán a chuť do života. Ty otevíráš oči lidem, kteří se zabívají úplně všedními starostmi, které jsou ve srovnáním s tím, jak se pereš se životem ty, naprosto nedůležité. Dáváš sílu a chuť do života všem kolem. Moc ti fandím a přeju hodně další tvůrčí práce, zdraví a spokojenosti v životě. Odkaz na tvoje stránky jsem dostal Od Tomáše F. z Písku, určitě víš o koho jde. Jen tak dál, jsi vyjímečný člověk. S pozdravem Myšák. mik367@seznam.cz
Je mi 34, jsem šťastně vdaná a mám 3 děti. Bertíkovi jsou 4 roky a Valentýnce s Viktorkou bude v červnu rok. Viky má hypotonický syndrom a musíme cvičit Vojtovu metodu. Při hledání informací jsem narazila na tvé stránky. Jsem moc unavená a mám den blbec, ale díky tobě půjdu spát šťastná, protože jsem zdravá, poťešená, protože tvoje obrázky jsou moc hezkou oazou v těch nekonečných záplavách písemných informací a s trochou závisti, protože když se snažím namalovat cokoliv svému synovi, tak nikdy nepozná,co to je!!! Moc děkuju za vnesení klidu do mojí maličkosti. Hodně dobrých lidí a bohatou inspiraci přeje Eva eroubal@seznam.cz
Musím konstatovat, že ač jsem rodačka z Milevska a žiji v Milevsku, taprve dnes jsem viděla Vaše obrázky. Květiny jsou úžasné!!!!!!!!!!!
Máte můj velký obdiv za to, jak hezky malujete ústy, protože já to neumím ani rukama.
Přeji Vám to nejlepší!!!!!! zdenka.pribilova@seznam.cz |
