Sýrařský král Milan Vyhnálek
Rubrika: Publicistika – Rozhovory
 Třiadvacetiletý kluk z východočeské vísky Hnátnice, který se dostal až na nejzazší výspu u protinožců – na ostrov Tasmánie patřící k Austrálii. Pilný student mlékařiny, připravující se k závěrečným zkouškám na kroměřížské mlékařské škole v krytu těsně před koncem války během náletů. Mladý muž, který hned po studiích dokázal v létě 1945 znovu rozjet výrobu v zastavené lanškrounské mlékárně. Odvážlivec, který v roce 1949 začal svoji pouť za svobodou přechodem zelené hranice do Německa a živil se pak jako automechanik v americké zóně. Dřevorubec v tasmánském pralese, obchodník s auty, muzikant, fotograf. Veleúspěšný podnikatel, který dokázal vybudovat na zelené tasmánské louce v krátké době velmi úspěšnou sýrárnu, předčící produkcí kvalitních sýrů brzy veškerou konkurenci. Proslulý sýrař, který na Tasmánii a v Austrálii zavedl výrobu typicky českých specialit – například romadúru. Skvělý obchodník, vyvážející svoji produkci nejen do blízké Austrálie, ale posléze i do Japonska, USA i do Evropy. Velký vlastenec, který nikdy nezapomněl na rodné Orlickoústecko a dodnes pomáhá, kde je třeba radou, zkušenostmi i penězi. Doktor honoris causa (HCDr.) Milan Vyhnálek - sýrařský král. Tohle ocenění mu skutečně náleží (získal je v roce 1994 na Vysoké škole zemědělské v Praze). Náleží mu ale i mnoho dalších diplomů či cen z mlékařských výstav a soutěží) a také Order of Australia, nejvyšší australské vyznamenání. Od anglické královny dostal dokonce uznání Order of British empire a ještě Award of Excellence za dokonalost v celoživotní činnosti. Tou byla mlékařina – zdánlivě nezajímavý obor. Ale i jako mlékař se člověk může, jak je na příkladu Milana Vyhnálka vidět, dostat až na druhý konec světa a křížem krážem jej procestovat. • Co je na Tasmánii nejkrásnější, že jste se rozhodl zakotvit právě tam? Je to malý ostrov, asi jako Čechy a Morava dohromady. Má proti Austrálii příjemné podnebí, čtyři roční doby jako u nás doma a je tam krásně zeleno, na rozdíl od australských pustin. Voda z pramenů je tak čistá, že může být používána pro kojence, příroda je přímo nádherná. Žijí tam koala medvídci, papoušci, klokani, je tam hodně rozsáhlých lesů, ba dokonce pralesů, zvlněná krajina i docela vysoké hory, mezi nimi celoroční pastviny pro krávy… To je pak panečku kvalitní mléko, máslo a sýry! • Vy jste ale předtím, než jste získal australské občanství a mohl začít podnikat, musel kácet tasmánské pralesy… Jak to bylo? Ano, pro australskou vládu museli nejprve dva roky pracovat všichni, kdo sem v té době přijeli a chtěli zůstat. Emigrantů z Evropy tu bylo mnoho, hlavně Poláci a Češi. Někteří byli posláni na Tasmánii budovat vodní elektrárny a přehrady, naše skupina pak do pralesa kácet stromy a vybudovat tu silnici. Byla to dřina se sekerou, pilou, ale později i na novém buldozeru Catepilar D7 – pro mladého kluka velmi zajímavé. Zároveň to bylo i dobrodružství, pronikat, kam lidská noha předtím nevkročila a civilizovat pustinu. V zimě tam pěkně mrzlo, v létě řádili komáři. Přesto rád vzpomínám, jak jsem v pralese hrál na housle a trumpetu v taneční kapele nebo si přivydělával fotografováním. Pak jsem se vrátil ke svému oboru, pracoval v různých sýrárnách a připravoval se na založení svého podniku. • Když už jste pak měl vlastní sýrárnu, začal jste také cestovat za obchodem po světě… Ano, po čtyřech letech, kdy se moje firma Lactos dobře rozjela, jsem vyrazil na první obchodní cestu kolem světa. Několik měsíců jsem ji připravoval, korespondoval a pak jsem objel nejdůležitější importéry sýrů na Filipínách, v Hongkongu, Egyptě, Řecku, Itálii, na Maltě, ve Švýcarsku, Rakousku, Holandsku, Dánsku, Anglii, v Kanadě, USA a na Novém Zélandu. Bylo to náročné, šla mi z toho hlava kolem, byl jsem ještě v tomto nezkušený, ale dopadlo to dobře, získal jsem první zahraniční odběratele. Jenže týden před mým návratem moje sýrárna Lactos z velké části vyhořela včetně bytu mé rodiny. Pojistku jsem měl jen na výrobu, ale s pomocí přátel a zaměstnanců, kteří stáli při mně (jediného jsem nepropustil) jsme výrobu brzy obnovili a všechny obchodní závazky jsem dodržel. Na šestitýdenní obchodní cesty jsem pak jezdil každoročně. • Obchodoval jste hodně s Japonci a jezdil do Japonska. Máte jistě zajímavé zážitky… Nu ano, japonské zvyklosti jsou někdy pro Evropana těžko pochopitelné. Třeba jedna z prvních velmi důležitých obchodních večeří s partnery ze společnosti Snow Brand. Večeře se účastnilo kromě mne šest vedoucích pracovníků společnosti a šest gejš, jak to tradice vyžadovala. Já chtěl mluvit o obchodu, ale gejši do toho stále švitořily (dobrou angličtinou mimochodem). Muži je v podstatě ignorovali, což jsem nemohl pochopit. Měli je tam zkrátka pro okrasu a tklivou muziku s přednášením básniček. Mně to však připadalo jako ztráta času, a taky jsem nemohl celou tu dlouhou dobu už vydržet sedět se zkříženýma nohama. • S Japonci máte ale i další příhody … Kromě těch obchodních, které byly jen ty nejlepší, například tento další náraz na zvláštní zvyklosti. Můj zdejší přítel a průvodce mne přišel vyzvednout se svojí nádhernou japonskou manželkou. Já a Yukio Sogo jsme odlétali do Hokaida a jeho krásná žena mi při loučení kladla na srdce, co mám připomenout jejímu muži. Prý až se tam setká se svojí milenkou, aby měl na sobě určitě červenou vázanku s bílými puntíky, kterou mu tato dívka poslala před časem k narozeninám. Nechápal jsem… • Cestoval jste po světě ale také v jiné roli, než jen jako úspěšný podnikatel… Ano, také jako poradce australského ministra pro obchod. Nezapomenu třeba na recepci v královském paláci v Bangkoku, kde hrál stočlenný symfonický orchestr v sále plném růží Straussovy Povídky z Vídeňského lesa. Když jsem byl představen thajskému králi a jeho asi 100leté matce, byl také zvláštní zážitek. Poznal jsem ale hlavně ekonomické ambice vlád mnoha zemí včetně tehdejšího Československa, při návštěvách jejich představitelů v Austrálii. • Vzkvétající sýrárnu Lactos jste ale později prodal… Ano, prodal jsem ji nejlepší společnosti, kterou jsem znal. Nový majitel ji ještě rozšířil. Já jsem založil pro změnu mléčnou farmu Lacrum. I ta dosáhla světového uznání a zažila tisíce hostů ročně. Při exkurzích se dozvídali o moderní péči o skot, o výrobě mléka, másla a sýrů. Mohli také sledovat dojení 600 krav na otáčecí platformě Lactomatic (kolotoči) najednou, měli ochutnávku sýrů. V knize hostů najdete konzuly, ambasadory, hosty z celého světa, také ze třeba od nás ze Slušovic, kterým naši průvodci hrdě ukazovali tasmánský mlékárenský průmysl. • Vím o vás také, že jste s velkou vášní pilotoval – a také zdolával vrcholky hor… Už v chlapecké měšťanské škole v Ústí nad Orlicí jsme stavěli modely letadel, ale až od roku 1965 jsem létal soustavně po celém světě. Letecká akrobacie je krása v oblacích, krása, vznášet se svobodně nad krajinou a ukazovat krásnou Tasmánii třeba Mirkovi Zikmundovi, arcibiskupovi Škarvadovi, studentům a jiným návštěvám z republiky. Anebo stoupat na horách k vrcholům. To už teď po mých několika vážných úrazech jde sice jen ztěžka a s pomocí berlí, ale přesto stále do hor chodím. Mám rád život a celý svět. V tom mně úrazy nevadí, poznám tak, jak lidé rádi pomáhají. Lidé na celém světě jsou v jádru dobří. Mají jen existenční starosti a to je dělá nervózní, bránící se, podezíravé. Jak je krásné pak vidět jejich ohleduplnost a ochotu, když mají snahu pomoci! A létání? To bych si také ještě rád zkusil, nyní když jsem zase doma – zalétat si nad východními Čechami, nad rodnou vískou Hnátnicí. Mám pilotní průkaz na naše letadla Zlín 42 a 44. • Takže z Tasmánie jste se vrátil na zasloužený odpočinek po skoro 60 letech do rodného kraje? Ano, těch 14 000 km je přeci jen trochu moc, a i když se Tasmánie stala mým druhým domovem, měl jsem vždy před svým domem ukazatel se šipkou směr Hnátnice právě s touhle cifrou. Byl jsem hlavou v cizině a srdcem doma. Milan Vyhnálek má dnes více než 80 let, stále srší energií a dobrou náladou. Dílo, které za svůj život vykonal, je obrovské, pomoc, kterou poskytl své vlasti nezměrná (rekonstrukce kostela a nové varhany v rodné Hnátnici, finanční i jiná podpora formou zahraničních stáží třicítky vysokoškoláků v oboru výroby sýrů, cenné rady při transformaci českého potravinářství v 90. letech….) Od roku 1998 je nositelem čestné ceny Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě. Stále udržuje styky se světovým mlékařským průmyslem. A stále se nezdá, že by se mu chtělo odpočívat. Dovětek: Firma Lactos Milana Vyhnálka byla od roku 1950 zakladatelem Australského průmyslu sýrových specialit. V roce 1955 Tasmánie s 0,5 milionem obyvatel vyráběla 250 tun čedaru, v roce 2003 vyráběla 40 000 tun sýrů a 50% sýrových specialit Austrálie. Patent Lactomatic (automatický systém na výrobu sýrů) byl prodán na 12 míst v celém světě. Lactos i v nových rukou skvěle prosperuje a letos získal tři zlaté a sedm stříbrných medailí na největší potravinářské výstavě v Sydney. |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| (439) Tiiu-Malle Mett (Vihmalik), Estonsko
|
| Vážený pane Vyhnálku! Velmi Vás pozdravujeme, přejeme Vám dobré zdraví a ještě dlouhý život.Obdivujeme celý Váš život, více než 20 let máme Vaši knížku "Kde je tráva zelenější". Skláníme se před Vaším dílem,které jste vykonal daleko od své vlasti, na kterou jste nikdy nezapomněl, po otevření železné opony jste věnoval nemalé částky na opravu kostela a varhan, také jste podporoval naše studenty z oboru, aby získali rozhled a zkušenosti... Musíte mít velmi dobrý pocit z vykonané práce, z dosažení výborných výsledků v mlékařství a chovu dobytka. Ještě jednou vše dobré a nejlepší, hodně zdraví a síly do dalších let přejí manželé Kredatuszovi z Chlumu u Hlinska v Čechách. manželé Kredatuszovi, 5.5.2012 |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 04. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Josef Fousek |
 |
Ivan Rössler |
 |
Stanislav Motl |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Helena Štáchová |
 |
Jiří Menzel |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |