Navštívila mě anglická královna aneb Ufo nad Prahou

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Je to jako když se protrhne přehrada. Gigantické proudy vod se valí údolím a devastují všechno, co jim přijde do cesty. Smetou celé vesnice, zničí přírodu, zahubí vše živé a zůstane po nich spoušť.

Stejně gigantický je proud pavěd, který do naší země vtrhl po pomyslném protržení přehrady v roce 1989. Je to skoro nepřehlédnutelná paleta věštění, prorokování, astrologie, náboženských sekt, biotroniky, nesolidního léčitelství, údajného ovlivňování geopatogenními zónami, rezonančního léčení například lesů, homeopatie, předávání živočišné energie na dálku i prostřednictvím televize a mnoho dalších činností, za kterými stojí obvykle důležitý základ – KŠEFT!

Zdá se vám, že přirovnání k protržené přehradě je nadnesené, že aktivování pavěd takové škody natropit nemůže? Obávám se, že situace je naopak ještě nebezpečnější. Třeba uvážit, že jde i o škody na schopnosti myšlení, na prosazování nevědeckých schémat do podvědomí a tím na devastování toho, čemu běžně říkáme zdravý selský rozum, podložený ovšem odpovídajícím vzděláním a znalostí technických a společenských věd.

Je přitom paradoxní, že překvapíte-li uklízečku sdělením, že jste před chvílí hovořil s mimozemšťanem, ožene se po vás koštětem, abyste si z ní neutahovali. Řeknete-li totéž studentce filozofie v pokročilém ročníku, může docela dobře říci: „A proč by to nebylo možné?“ Pomyslná přehrada, která před rokem 1990 dělila náš stát od Západu, byla současně jakýmsi filtrem, který do značné míry infiltraci pavěd do naší země zabraňoval. Po pádu této přehrady za současného nekritického obdivu všeho západního nebyla naše populace dostatečně imunní a dostatečně otřískaná životní zkušeností, aby byla odolná proti všem nesmyslům, které k nám vtrhly stejně divoce, jako zmíněné proudy vod. Navíc často sdělovací prostředky tuto vlnu ještě podporují a zejména prosťáček dochází k přesvědčení, že na tom musí něco být, když to bylo v televizi, že zkrátka je „něco mezi nebem a zemí“. Přitom mu vůbec nevadí, že samotný pojem „nebe“ je pouze smluvním termínem pro to modré nebo šedivé nad námi, ale že netvoří žádný mantinel, mezi nímž bychom mohli cokoli hledat tím spíše, když nevíme, co. Je otřesné, když televize vysílá diskusní pořad, ve kterém vystupuje silně obézní muž tmavé pleti, prý renomovaný věštec z lógru. On obhajuje svoje schopnosti, nechá si uvařit kafe, zadívá se vědoucně do lógru a sdělí moderátorce několik banálních obecných frází, obvyklých ve všech horoskopech, jimiž se to v časopisech jen hemží. Na dotaz, kolik by moderátorka zaplatila za půlhodinu tohoto věštění, kdyby přišla za věštcem soukromě, odpoví: „Že jste to vy, tak tisícovku!“

Jak je možno brát vážně i některé americké prezidenty, kteří si vzdor univerzitnímu vzdělání nechávají vypracovat horoskopy a dokonce se jimi i řídí při politických rozhodnutích? Vůbec jim nevadí, že je všeobecně známo, jak jsou hvězdy daleko, a že jejich vliv na nás, a zejména na naše osudy, žádný není. Neobstojí ani námitka, že takový astronom, jako byl Johan Kepler, sám také vypracovával horoskopy. Jistě, ale císař Rudolf II. špatně platil, a tak když chtěl Kepler očistit svoji matku od nařčení z čarodějnictví, potřeboval peníze. Jeho výrok: „Kam by se poděla naše poctivá, ale chudá matka astronomie, kdyby ji nepodporovala její bohatá, ale úplně bláznivá dcera astrologie?“ vystihuje jeho osobní stanovisko k pavědě.

Za uvedené situace jako pokus postavit se devastujícímu účinku pavěd, vzniklo při České akademii věd sdružení Sysifos. Název je velmi výstižný. Sdružení má asi stejnou naději na úspěch, jako uvedený mytický zakladatel Korintu, odsouzený bohy k věčnému valení kamene do kopce – bez úspěchu. Zvláště lítý boj tohoto sdružení, zahrnující naše přední vědce a profesory, je o homeopatii. Kolik lidí dokáže tvrdit, jak jim homeopatie úžasně pomohla, zatímco je příslušný homeopat napájel obyčejnou vodou s naprosto zanedbatelnou přísadou aktivní látky. V pozadí se ovšem šklebí již velmi dlouho známý fenomén placeba.

Zvláštní pozornost si zaslouží zkratka, kterou dnes zná kdekdo, zejména však mládež, a z ní zejména pubescenti: UFO. Těžko přesně říci, jak se stalo, že pod touto zkratkou si představují uvedené osoby pouze jediné: mimozemšťany. Jsou podle nich všude, samozřejmě i nad Prahou. Létají k nám běžně. Mnozí vizionáři a lidé patologického myšlení tvrdí, že s nimi hovořili, dokonce, že již byli uneseni a navštívili jiné planety. Co léto se objevují v obilí „záhadné“ kruhy, způsobené samozřejmě mimozemšťany. Pak v nich pobíhají „ufologové“ a měří všechno možné, zatímco za bukem se jim chechtají kluci, kteří pomocí obyčejného prkna v pozdním večeru kruhy za půl hodiny vytvořili. Ufologové ovšem nějaké anomálie naměří a vůbec jim nevadí, že vlivem nehomogenního podloží jsou odchylky vlastně všude. Komická je představa, že mimozemšťané k nám poletí tisíce let, udělají kruhy v obilí a zase letí domů a říkají si: „To se budou pozemšťané divit, kde se ty kruhy vzaly!“

Je všestranně užitečné dříve, než se o nějakém pojmu diskutuje, jej jednoznačně definovat. Pak se nestane, že dva lidé hovoří o stejném pojmu, ale každý si pod ním představuje něco jiného. Je tomu tak i s UFO. Existuje tedy vůbec? Samozřejmě, že ano! Jde o „Unidentified flying object“, tedy nezjistitelný létající objekt. Tedy předmět. Je-li na obloze nějaký světelný jev a nelze-li jednoznačně říci, že jde o předmět, není to UFO. Může to být třeba odlesk laserového paprsku z místní diskotéky. Meteor se projevuje rovněž světelně, víme, že je hmotný, jde tedy o předmět, a protože víme, oč jde a můžeme ho identifikovat, nejde rovněž o UFO. Naopak pro člověka, který nikdy neviděl balón a neví, co to je, jde o létající předmět, který nemůže označit, pro něho je to UFO. Pro vedle stojícího člověka, který balon zná, jde o IFO. Identifikovatelný létající předmět.

Jak vidíme, v těchto definicích není ani zmínka o nějakých mimozemšťanech a ve své podstatě s nimi nemá UFO vůbec nic společného. To spojení má zřejmě na svědomí množství filmů a televizních pořadů, kde se to různými mimozemšťany jen hemží, a konečně i literatura scifi. Je politováníhodné, že velmi malé procento této literatury je opravdu hodné přečtení, jak potvrzují astronomické kapacity. Už když autor napíše, že vesmírná loď se vydala do souhvězdí Střelce, je vhodné knihu odložit. Souhvězdí totiž, podobně jako pojem nebe, je smluvním termínem, který rozparcelovává námi viděnou oblohu na identifikovatelné části a podporuje tak orientaci. Fyzikálním objektem však souhvězdí není, a nelze proto do něho letět. Literatura, film a televize se proto podílí významnou měrou na dezorientaci pojmů a vědecky ověřených poznatků.

Se souhvězdími se ovšem setkáváme všude možně, i v inzerátech v rubrice Seznámení. Když nějaká slečna v inzerátu hledá partnera, ona sama je Rak a chce jen Kozoroha, a to proto, aby jim partnerství vyšlo, vyhnul bych se takové slečně na sto honů! V obavě, že při případném poklepu na její lebku by to výrazně dunělo a při posvícení baterkou do jejího ucha by se proud světla vyřinul z druhého ucha. O to není co stát.

Jaká je tedy vůbec pravděpodobnost, velmi často diskutovaná, že mimo naši zemi existuje inteligentní život? Stručně řečeno, velmi nepatrná, dokonce taková, že lze zaručit, že nikdo z nás se s takovou inteligencí nejen nesetká, ale nezachytí ani její stopy, například radiové. Důvodů pro to je dnes již velmi mnoho. Vycházejí z běžných poznatků astronomie, všeobecně známých, ale stále jakoby nedoceněných. Velmi výrazným způsobem pro potřeby široké veřejnosti vysvětlil situaci známý popularizátor astronomie Dr. Jiří Grygar na modelovém příkladu, který si zaslouží další rozšíření a vysvětlení.

Představte si, že je hluboká noc a pokojně spíte. Najednou se u vašich dveří rozdrnčí zvonek. Naléhavě vás burcuje ze spánku. Ospale se podíváte na hodinky – 2 hodiny v noci. Co vás napadá v té chvíli? Může to být soused, třeba potřebuje naléhavě vaši pomoc! Mohlo prasknout potrubí a hrozí vám vytopení. Může to být listonoš s naléhavým telegramem – třeba někdo umřel. Možností, které vás mohou napadnout je nepřehledně, podle zkušeností a poznatků.

Jedno vás však nenapadne naprosto bezpečně. Že je to britská královna, která vás tímto navštívila a přišla si trochu popovídat a na kafe. Takový nápad je tak nesmyslný – proč by to dělala a proč zrovna k vám? A přesto je taková pomatená situace mnohotisíckrát pravděpodobnější, než že k zemi přiletí nějací mimozemšťané, které určité populační skupiny chtějí vidět pomalu na každém kroku.

Důvodů pro to je velmi mnoho. Tak alespoň ty hlavní. Víme bezpečně, že britská královna existuje, dokonce prokazatelně - u mimozemšťanů tomu tak není. Byly sice již objeveny další planety mimo naši sluneční soustavu, ale hned se prokázalo, že ani na jedné z nich není možno, aby se vyvinul život. Není problém, aby britská královna nastoupila do svého letadla a přiletěla do Čech. Něco přes hodinu a je tady. Ale mimozemšťané? I tam, kde by bylo možno připustit, že se nacházejí, přichází v úvahu cesta dlouhá několik tisíc světelných let. Ale rychlost světla pro přepravu hmotných objektů nepřichází v úvahu. Takže by letěli nějakých 40 – 50 tisíc let v nejlepším případě? Jak zajistit autonomní pobyt na tak dlouhou dobu? Zkoušky s autonomní biosférou zde na zemi, jak známo, nedopadly ke spokojenosti. Královna, která by si vybrala k návštěvě právě vás, nakonec k někomu přijít musí, když chce našeho občana navštívit, ale v rozsáhlých prostorách Galaxie je pravděpodobnost návštěvy mnohem menší. Bylo by možno v dalších důvodech pokračovat, ale myslím, že to není nutné. UFO ovšem tedy je, ale mimozemšťané? To je řeč o něčem jiném.

Spím obvykle dosti tvrdě, ale zvonek mám nastavený na pořádný rámus. To proto, abych se bezpečně probudil, až u mě zazvoní britská královna a přijde na návštěvu. Ve dvě hodiny v noci. Zatím se to bohužel nestalo. Ale kdyby třeba opravdu přišla, snad bych se s ní nějak dohodl, aby mě navštívila častěji. A kdyby se to opakovalo třeba několiktisíckrát, měl bych už naději, že by byl zachycen nějaký třeba radiový signál z vesmíru a ten by se ptal: „Tak co vy pozemšťané, co děláte, jak tam tu svoji zemičku stále devastujete, jak se vám to daří?“ Musel bych odpovědět, že náramně, a že než ten signál tam k nim zase doletí zpátky, že ta zemička už asi nebude. Jak by také byla. Příliš mnoho červů v jablku a o jablku se už nedá mluvit. Příliš mnoho lidí na zemi a situace je obdobná. Nechme mimozemšťany jim samým. Starejme se raději o to, aby prostředí, ve kterém žijeme, bylo snesitelné nejen pro nás, ale i pro budoucí delší dobu. Ne věčně. Protože i věčnost je pouze smluvním pojmem, v rozporu s fyzikálním pojmem časoprostoru. 

 OHLASY NA ČLÁNEK

Dobrý den,
rád bych reagoval napsanému "pozitivnímu"  článku. Chápu že se někomu může zdát z určitého pohledu a možnosti vnímání mnoho nepochopitelného. Ale nechápu, že svůj  "pohled" předkládá jako správný, zaručený, "změřený". Jsem rád, že tzv. pavědy mohou dnes publikovat a lidé jiného názoru, nežli vědeckého, mohou v klidu žít a i předávat svoje zkušenosti lidem hledajím Pravdu. Věřím, že každý najde to správné pro svůj život, a oddělí zrno od plev, a  že pochopí co skutečně je mezi nebem a zemí.
Panu Kulíčkovi přeji hodně zdaru a pochopení pro svět takový jaký je. S pozdravem
Václav Stehlík, 3.4.2007

Ing.Samuel Laurenc, 6.4.2007  8:24 hod.
Ohlas na článek Vladimíra Kulíčka Navštívila mě anglická královna aneb ufo nad Prahou

Pan Kulíček si myslí, že když on sám je v 21. století, tak že na té úrovni ustrnou všichni mimozemšťané. A že jsme asi tady na vrcholu vývoje a že tedy mimozemštany budeme hledat my a ne oni nás. A že se bude navždycky lítat na chemické palivo, atd. atd. Zkrátka je to jeden velkej blábol.
S. Laurenc


Ing.Samuel Laurenc, 6.4.2007  10:33 hod.
Ohlas na článek Vladimíra Kulíčka Tajemství břitvy pana Occama

No to jsem zase narazil na „pozitivní noviny“, nevím v čem pozitivní.

Samozřejmě se opět vychází z toho, že všechno čeho pan Kulíček za svůj (podle fotky) dlouhý život dosáhl, je vrchol všeho a po něm bude potopa. Samozřejmě se mu proto líbí pan Occam, který si totéž myslel ve 13. století.

Ono to totiž s onou břitvou není tak jednoduché. Vylučuje totiž další pokrok – malý příklad. Pokud v nějakém časovém období se narazí na problém, jev, který se chápání vymyká, Occamova břitva ho odřízne a ignoruje ho. Jak v době Occamově se zabývat elektřinou? Prostě nijak – jevy, se kterými se lidé dozajista setkávali, byly reálné a dnes o jejich podstatě víme a dovedeme ji využívat, se podle břitvy měly vysvětlit nejjednodušším vysvětlením – no jaké to asi bylo ? Zkrátka se vylučuje pokrok v poznání, které tím „nejjednodušším vysvětlením“ se obrací do minulosti poznání, které v žádném případě není úplné. A samozřejmě nikdy nebude.

Více v článku pana doc. RNDr. K. Fialy, CSc., „Ke zneužívání Occamovy břitvy, (Vesmír někdy 2002)

Pan Kulíček, by se měl věnovat něčemu "pozitivnějšímu". Setrvávat v dávno opuštěných zákopech moc pozitivní není.
S. Laurenc

Vážený pane Laurenci,
jsem rád, že Vás z více než dvou set autorů Pozitivních novin "zaujal" právě Vladimír Kulíček, byť v nich publikuje tolik zajímavých osobností, že je - podle mého názoru - opravdu z čeho vybírat.
Chápu Vaše svaté rozhořčení nad určitými názory pana Kulíčka, ale rozhodně bych se rozpakoval označit je za "jeden velkej blábol". 
Určitě jste si sám všiml, že svět se dnes přímo hemží samými kritiky. Každý rozumí všemu nejlíp, a proto se také ke všemu vyjadřuje, všechno kritizuje a má dojem, že pouze jeho názor je ten jediný správný.
Jsem pokaždé fascinován schopností těchto lidí postavit se na kopec, přehlédnout dav "blahoslavených chudých duchem" a pronést svůj nesmiřitelný soud nad tím či oním, vykřičet co  jim se nelíbí, co oni neuznávají, čemu oni nerozumí nebo proti čemu bojují.  Ale od toho nám přeci byla konečně dopřána demokracie s výsadou plurality názorů....!
Nechápu, proč Vás tolik pobuřuji naprosto autonomní názory pana Kulíčka, které vyjadřuje svobodně a otevřeně pod vlastním jménem. Můžete s nimi zcela jistě nesouhlasit (to je Vaše svaté právo), ale rozhodně by bylo správnější a efektnější, kdybyste jako vysokoškolsky vzdělaný člověk zaujal seriózní fundované stanovisko k dané problematice a odhalil tak čtenářům SVŮJ VLASTNÍ POHLED NA VĚC (nikoli jen pouhý levný odsudek).
Určitě k tomu dostanete v našich novinách stejný prostor, jako má pan Kulíček, a věřte, že mě osobně bude Váš názor zajímat o to více, že s tím páně Kulíčkovým naprosto souhlasím. Proto však rozhodně nehodlám označovat Vaše slova (budou-li ovšem jaká...) za blábol. 
Ptáte se v čem jsou tyto noviny pozitivní? No třeba právě v tom, že i když si nemusíme právě rozumět nebo se chápavě plácat po ramenou, dokážeme být prostě jen obyčejně slušní a tolerantní k jinému názoru a jsme schopni a ochotni respektovat svébytnou lidskou osobnost v celé její šíři i složitosti. 
Pavel Loužecký
vydavatel Pozitivních novin
6.4.2007

Člověčenstvo můžeme v podstatě rozdělit do mnoha kategorií, zařadit do různých přihrádek, barvou pleti počínaje a bujností vlasového porostu konče. Učiňme tedy malý, snadno proveditelný průzkum dvou, snadno identifikovatelných kategorií.
Zajděme si do některého parku, vybaveného pískovištěm a sledujme tu drobotinu, jak si počíná. Snadno zjistíme, že již v útlém věku je můžeme rozdělit do dvou naprosto rozdílných kategorií. Jedni v potu tváře vytvářejí pomocí formiček bábovičky, výtvory mnohdy nepříliš povedené, kde ani suchý písek, představující ve fantasii tvůrce posypání sladkým cukrem, nedokáže zakrýt nedokonalost vytvořeného díla. Potom se obvykle dostaví děťátko patřící to naprosto odlišné kategorie a s neobycejnou chutí šlape na bábovičky, případně zboří hrady, první kategorií pracně vybudované.
Jsem si naprosto jist, že malý Samuel L., dříve než získal hrdý akademický titul, patřil na pískovišti do kategorie druhé. Jen škoda, že mu radost z destrukce práce jiných zůstala dodnes.
Zdenek Rich, 7.4.2007  

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Eva Rydrychová  http://evussa.wz.cz/index.html


Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 04. 2007.