Také by se dalo říci zkušenosti, vzdělání a svoboda. Ale to je jen vyjádření stejného jinými slovy.
Každý z nás lidí může mít na nějaký určitý jev, děj, příhodu či proces svůj názor. Ten se může lišit a začasté se liší od názoru jiného, druhého člověka. Podle svého názoru se pak „svobodně“ rozhodujeme pro něco, či docházíme k nějakému závěru k tomu či onomu problému, dění a aktuálním úkolům nejen jednoho dne, ale i delšího období, někdy i celého života.
Většina věcí, problémů a úkolů se však netýkají jen jednoho člověka, jednotlivce, ale obyčejně většího počtu lidí, většího celku, někdy celého národa. Například volby do sněmovny či senátu. Ale nemusí to být jen volby poslanců či zastupitelů, i když vždy to je nějaká volba.

Každý den na nás útočí nějaké události, dění, něčí zájmy, reklamy a svody a nutí nás, abychom se přiklonili k tomu či onomu, abychom si koupili to či ono, i když to vlastně ani nepotřebujeme, anebo abychom něco schválili či odmítli.
Z novin, z televize, z internetu, z transparentů, plakátů a mnohého jiného místa či sdělení na nás čučí a pronásledují nás hesla, výzvy a snaha nás nějakým způsobem ovlivnit naše jednání a rozhodování.
Například: Jsem pro reformu, jindy a jinde jsme proti reformě.
Nebo jiné aktuální téma. Jsme pro radar. Další říkají jsme proti. A my se máme rozhodnout. Svobodně. Názory se liší.
Svoboda rozhodování je těžká a zodpovědná věc. Mnozí používají pojem-slovo svoboda jako synonymum pro svoje zájmy, zisk, bohatství, touhu po moci a sobectví. Ti druzí pod svobodou rozumí rovnost, tam kde má být, solidaritu, přátelství a lásku.
Abychom svobodně rozhodovali o čemkoli je nutno se oprostit od emocí, neznalosti, unáhlenosti, primitivních často davových pudů, idealistického nereálného snílkovství a hlouposti.
Ke správnému rozhodnutí, svobodnému rozhodnutí, je nutno se oprostit od všeho co brání svobodně se rozhodovat. Od všeho co nás nesprávně ovlivňuje. K tomu přispívá vždy pravdivá informovanost, poznání, vzdělání, zkušenosti vlastní i lidí, kterým můžeme věřit.
To osvobozuje od vlivu vnějších i vnitřních faktorů a pak může být naše rozhodnutí svobodné.
Vzděláváním poznáváme zákony přírodní i společenské, tendence a zákonitosti, které působí nezávisle na naší vůli. Tak se přibližujeme i k poznání toho co je nutné, což tvoří právě objektivní zákonitosti, které nemůžeme změnit. A tak lze říci, že svoboda člověka je schopnost rozhodovat a jednat smysluplně, s vědomím důsledků a přesto v souladu s vlastními zájmy, ale i zároveň s etickými zájmy, názory a hodnotami, které uznáváme v souladu s ostatními normálními lidmi. Tím dojdeme k závěru, který definoval holandský filozof Benedictus de Spinoza, že „Svoboda je poznaná nutnost.“
Říkal, že věci a děje jsou oduševnělé a lze je poznávat rozumem. Já si myslím, že nejen rozumem, ale i srdcem, citem. Cit a rozum musí jít stále spolu, bok po boku a ruku v ruce.
Pozoruhodný holandský humanistický sociolog a psycholog Erich Fromm, který se zabýval postavením člověka v současné protikladné civilizaci řekl, že svobodné rozhodnutí je takové rozhodnutí, které zachovává možnost svobodné volby v dalším období.

Takže stručné shrnutí: Než rozhodneme svobodně, měli bychom dobře znát okolnosti a podstatu toho, o čem rozhodneme. Abychom znali, musíme být vzdělaní, nemít srdce okoralé cynismem, sobectvím, nýbrž naplněné přátelstvím, porozuměním a láskou. Pak naše rozhodnutí a rozhodování bude svobodné. A tam kde vládne opravdová svoboda je málo místa pro bezpráví, nelásku, bezohlednost, hulvátství a nevědomost.