1.

Dvacátý první srpen 1968. Bratříček přišel do naší země v noci po zuby ozbrojen. Na Václavském náměstí zmrtvěly otisky pásů tanků. Nastalo období okupace, které bylo mocnými nazýváno konzolidací. Vzpomínka na Jana Palacha pálila v srdci. Zelené uniformy se zabydlely v lesích. Dočasně na dobu neurčitou.

Prší a venku se setmělo       
Tato noc nebude krátká
Beránka vlku se zachtělo
Bratříčku, zavírej vrátka

Ubíhaly měsíce a píseň Karla Kryla se pomalu začínala ztrácet s postupující normalizací do normální poroby. Soudružka Cenzůra hlídala své stádo. Karel Kryl opustil pódia československých měst a spolu s tisíci těch, kteří nechtěli sloužit a poslouchat atamana v rubášce a jeho nohsledy, odešel za hranice.
Jeho hlas se k nám vracel z rádia Svobodná Evropa. Za doprovodu rušiček jsme chytali naději. Umlkl zpěv Marty Kubišové, vytrácela se píseň Jdi domů, Ivane, trampové zpívali v hospodách a u ohňů o dalekém Západě a iluze se rozbíjely o dráty na hranici.
Ze socialismu s „lidskou tváří“ zůstaly anekdoty a Grečkova „freska“ kulometných jizev na Národním muzeu. A z dálky zněla Krylogie, vyprávění a básně – molová kytara.

Ač je to jenom dvě stě kilometrů, nebo ještě blíže
a zbývá už jen duše k proclení
na politickém barometru setrvalá níže
a dokud trvá, svět se nezmění
(K. K. Martina)

A naše národy se vydaly na dvacetijednaletou kalvárii přetvářky.


17. listopad 1989 – Statisíce zářících očí, trikolóry. Naděje se proměnila ve skutek. Začali jsme ochutnávat svobodu zbavenou strachu. Rebel Karel Kryl se vracel domů. Zpíval a stále říkal: Jsem Čechoslovák a zpívám v Československu. Rozhlížel se a v jeho tvorbě se objevoval prvek nové kritiky.

Demokracie rozkvétá
byť s kosmetickou vadou                             
Ti, kteří kradli po léta
dnes dvojnásobně kradou,
ti kdo nás léta týrali
nás vyhazují z práce –
- a z těch, kdo pravdu zpívali,
dnes nadělali zrádce.
(K. K. Demokracie)

Mnozí ti, kteří se v zrcadle poznávali, začali ho v novinách ostouzet a volat: „Sbal si kytaru a táhni zpátky za hranice …“

2.

Karel Kryl: „Jazykem lze zabít mnohem spolehlivěji, než čímkoli jiným – ale musí se to umět. Takoví lidé se buď likvidují nebo přeplácejí. Hus i Havlíček, oba doplatili na schopnost přesně pojmenovat myšlenky.“
Teprve po Krylově návratu z exilu jsem začal více vnímat jeho duši a to, co mně dříve unikalo mi začalo být niterně blízké. 21. listopadu 1993 v Českém rozhlasu říkal Zdeněk Vrba posluchačům Nočního proudu: „Před týdnem tady v tom křesle, kde sedíš ty, Josefe, seděl Karel Kryl a říkal: ‚Nedá se nic dělat, kontrola je nutná!‘ – Zdeněk pustil na mé přání Krylovu píseň Maškary, bylo po půlnoci, ve studiu vládlo zvláštní ticho. Nevěděli jsme, že budeme za tři měsíce se Zdeňkem Vrbou opět sedět v tom samém čase a vzpomínat na básníka, kterého si Velký šéf zavolal k sobě.

Ve švýcarském Wettingenu u Zürichu jsem se poprvé setkal s Karlem Krylem na koncertu pro krajany, kam jsem byl pozván společně s Bohdanem Mikoláškem, Jarkem Nohavicou, Josefem Streichelem a Karlem Krylem. Stáli jsme venku v tiché ulici. Karel měl na zídce postavené pivo a já upíjel povoleného panáka Williamse, neboli hruškovice. Z dálky jsme slyšeli Bohdana Mikoláška. Zpíval svou písničku Dům, kde bydlí láska. Moje žena Jarmila se dívala vzhůru na oblohu plnou hvězd. „Jsou tu hvězdy stejný jako u nás,“ řekl jsem tiše. Karel natáhl kouř z dlouhé špičky a s úsměvem se obrátil na Jarmilu. „Jó jsou, jenom nebe je jiný!“
Odjížděli jsme po půlnoci s Nathalií Čechovou na Zürich. Myslel jsem na Krylova slova při loučení. „Tak se měj, Fousku a na ten infarkt nemysli. To nic není.“
Nevěděl jsem, že jej vidím naposledy a on nevěděl, že právě infarkt, který mne v roce 1987 téměř skolil v Kroměříži, kde se on narodil, bude jeho osudem.
Třetího března 1994 se Krylovo srdce zastavilo. V noci ve vysílání Českého rozhlasu Radiožurnál Praha v pořadu Noční proud, zazněla  píseň Andělé, kterou jsme udělali s Petrem Spáleným. Zdeněk Vrba ji zahrál jako vzpomínku na zesnulého půlkacíře Kryla.

Jsou křehká srdce básníků                
Auta se třpytí deštěm
Vítr courá ulicí
Pán Bůh se na nás hněvá
Zemřel Karel Kryl
Půlkacíř rebel vyhnanec
Zklamání bolí
A venku řádí běsi
Návrat domů a zavřený dům
Bratříčku zavírej vrátka
Ztráta je štemplem potvrzena
Je třetí březen 1994
V Čechách prší lhostejnost
S kytarou do ráje andělů

(J. Fousek – Radiožurnál Praha) 


Pokračování 30. 06. 2007