Fejetony naší Evy:  PRÁZDNINY, POŠTA A PÍSEŇ

Poštovními službami se nechalo inspirovat mnoho umělců. Stačí vzpomenout na školní léta, kdy jsme se učili báseň Jiřího Wolkera o poštovní schránce. Milý Jiří, doba pokročila a poštovní schránky už nejsou na každém rohu, jejich barva se změnila z nebesky modré na jasně oranžovou, ale pokud by ovšem někdo byl takový staromilec jako já, mohl by spatřit modrou schránku v Holyni, což je víska kousek za sídlištěm Barrandov. Psaníčka – ať už smutná nebo veselá - dnes lidé házejí zepředu, a tak se radostné i truchlivé zprávy smísí. Kde je konec krásné představě básníkově! Ale i psaníček je podstatně méně. Lidé si dnes posílají textové zprávy nebo maily, místo stánku s pohlednicemi hledají internetovou kavárnu.

Časy se opravdu změnily, nedoručené zásilky leží na odesílající poště a pak všechny v jednom pytli putují kamsi do Brna, do tzv. úschovny nedoručených zásilek. I tady romantika a představy umělce, (v tomto případě mám na mysli „Pošťáckou pohádku“ K. Čapka), dostávají na frak. Těžko si představit, že v té brněnské úschovně mají někoho, kdo si klade zalepené dopisy na čelo. Koneckonců, většina z těch zásilek je v obálkách s pruhem (pro nepoučené: to jsou zásilky úřední, většinou nevěštící nic dobrého). Karty by se nimi hrát daly; eso by mohlo být třeba předvolání k soudu, či rozhodnutí o rozvodu… Jenže to by skřítkové i pošťák Kolbaba nutně museli propadnout hluboké depresi…

Snad právě proto, že my, adresáti, nacházíme ve svých schránkách většinou složenky, výzvy o uložení zásilky (viz výše zmíněné obálky s pruhem), letáky a oznámení, změnilo se i pojmenování těch, kteří nám tyhle, většinou nevítané zprávy, nosí. Listonoši, potažmo pošťáci nosívali hlavně dopisy a pohlednice. Nelze nevzpomenout dopisy z vojny, pozdravy z prázdnin, vánoční a velikonoční pohlednice. A protože život není jen samá radost, občas se každému z nás objevilo ve schránce i parte… Složenky, výzvy atd. nám dnes do schránek strkají poštovní doručovatelé…

Dalším poštovním fenoménem je telegram. Vážně nevím, jak jsou dnes tyhle služby vytížené, ale pamatuji se, že listonoš s telegramem většinou nebyl zrovna poslem dobrých zpráv, takže nebylo právě oč stát. Ale přeci jen – jeden telegram by asi chtěla dostat každá z nás – telegram s adresou „Svět“, telegram, při jehož čtení má adresátka v očích „úžas jak Alenka v říši divů“… Ale listonoš, který tak krásné telegramy nosí, už není mezi námi, jsou to už téměř čtyři roky, co nám své laskavé zprávy v podobě písní posílá odněkud shůry…

Přichází doba prázdnin a dovolených. Doufejme, že se alespoň na tenhle krátký čas stanou z poštovních doručovatelů zase pošťáci a listonoši. Že ve svých schránkách nalezneme, kromě již zmíněných složenek a různých výzev, také pár barevných pohlednic a možná i dopisů. Ovšem, neměli bychom zapomenout, že i naši blízcí alespoň teď, v létě, vyhlížejí ne poštovního doručovatele, ale listonoše!