Eva Vlachová: O zachování hmoty

Rubrika: Literatura – Fejetony

Fejetony naší Evy
O zachování hmoty

K tématu o potměšilosti věcí bych se chtěla vrátit pohledem z trochu jiného úhlu. Inspirací mi byl příběh pocházející z naprosto důvěryhodného zdroje. Jediným majetkem jisté rodiny byla chalupa vzdálená dvě stovky kilometrů od Prahy. Jak je v našich krajích zvykem, i jejich chaloupka byla několikrát vykradena. Oželeli hmoždíře a hrnky po prapředcích, smířili se i se ztrátou peřin.
Ranou egyptskou ovšem byla krádež motorové pily. Za prvé šlo o ztrátu nahraditelnou až poté, co bude ušetřen příslušný peníz, a pak chtěli strávit Vánoce v zasněžené chaloupce, popíjet čaj u rozpálených kamen - jenže dřevo je třeba pořezat. A protože rodinu tvořila slabá žena a tři malé děti, těžko bylo po nich požadovat, aby se chopily pily ruční a nařezaly dříví na celé vánoční svátky. Nezbylo než vzdát se romantické představy starosvětsky strávených svátků, stejně jako zimních radovánek v době tzv. jarních prázdnin…
Před Velikonocemi tradic dbalá matka zavelela k úklidu, který se nevyhnul ani sklepu. Kromě jiného bylo třeba přebrat uskladněné brambory.
A za dvěma pytli brambor se objevila oplakaná motorová pila. Jak překonala vzdálenost dělící chalupu od jejich pražského sklípku, nedokázal nikdo pochopit... Další podivuhodnou vlastnost věcí mohu doložit z vlastní zkušenosti a že toto pojednání píšu ze svého, tedy ženského hlediska, neznamená, že se s něčím podobným  muži nesetkávají. Zdá se mi totiž, že věci dokáží vytušit naši momentální neschopnost a v době, kdy jsme proti nim bezradní, páchají jakousi revoluci.
Nejlepším podhoubím pro jejich vzpouru je například zlomenina některé z našich končetin nebo naprosto banální chřipka. Taková, kdy po tři dny téměř nevíte o světě, polykáte prášky a litry čaje s citronem, bolí vás vše a jste schopni odkládat i naprosto neodkladné volání přírody vynucené právě těmi litry tekutin.

Čtvrtý den je vám již trochu lépe, což poznáte i z toho, že konvice čaje z vašeho nočního stolku zmizela, a tak vám nezbývá, než se dopotácet do kuchyně.
Cestou se zastavíte v koupelně, kde vás může šokovat nejen pohled do zrcadla, ale i ručník, o kterém zcela určitě víte, že jste ho dávno vyřadila. V kuchyni vás sice nepřekvapí jídelní stůl zavalený novinami, nicméně z míry vás může vyvést šroubovák, pilníček na nehty z nové manikúry, kterou před rodinou skrýváte, neboť je vám jasné, že by z ní jinak zbyly tupé nůžtičky a jakési dloubátko, o kterém nikdo neví, k čemu je vlastně dobré.
Největším překvapením je kapesní šitíčko, které jste naposledy viděla v lázních, kde jste byla před deseti lety.

Než se uvaří čaj, stačíte ještě nahlédnout do obýváku, kde na křesle trůní prastará vesta s dírkami od molů na předním díle a šátek, který jste obdržela k narozeninám. To vás dorazí, a tak se s konvicí čaje odploužíte do postele.
Posledním vjemem před horečnatým spánkem jsou ponožky visící ze šuplíku. Sny, které vás pak pronásledují, jsou plně přizpůsobené situaci. Šroubovák tančí na stole s pilníčkem, šitíčko vyluzuje promenádní koncert (zřejmě pozůstatky vzpomínek z lázní), stará vesta si koketně váže kolem výstřihu šátek a předsíní se zoufale potuluje ušmudlaná pruhovaná ponožka, aby posléze nalezla svoji čistou družku do páru v koši na prádlo.
Sen končí přednáškou profesora Zajíce, který se unuděným studentům snaží vysvětlit jeden ze základních fyzikálních zákonů. A to zákon o zachování hmoty…
 

 


          Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 02. 2008.