Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Na začátku bylo peklo
Rubrika: Literatura – Zbývá dodat...
Začátek exilu byl peklo. Lidi by neměli emigrantům závidět. Pravda, za dvacet let si už každý pomohl, ale ty první tři roky, to byla hrůza, protože jste propojený milionem neviditelných nitek s domovem, se zemí, kde jste se narodil, a to i když ji třeba nemáte moc rád. Jsou to stromy, ulice, obloha, počasí… |
Na to, že bylo prvního srpna, což je na jižní polokouli vlastně únor, bylo poměrně teplo. Odhadoval jsem to na pět stupňů. Šel jsem liduprázdnou hlavní ulicí jen v šortkách a sandálech, ale v teplákové bundě a byl jsem rád, že ji mám. „Únorový“ vítr foukal od jihozápadu a byl studený. Mutley běhal kolem jako splašený, všechno poctivě očuchával a pak pomočil, jak se na psa sluší. Napadlo mě, že kdybych takhle ustřikoval každou chvíli já, musel bych mít nejen prostatu jak štangli salámu, ale aspoň pětilitrovej močák. Srpen ve mně vždy vyvolával zvláštní pocit. V Austrálii je předzvěstí jara, rozkvetlých rostlin a hlavně tepla, a to já mám rád, ale pro mou generaci to je také měsíc potupení, hanebného se nebránění, ale i důvod, proč tady vlastně jsem. Proč jsem zestárl tady a ne doma. Je mi přes šedesát a tak se k srpnovým blues přidává i jarní senná rýma, kterou kontroluji nějakým sajrajtem, co si musím každé ráno vstříknout do nosu. Ten sajrajt mi předepsala ještě ve Fitzroy Crossingu vietnamská lékařka, která se dostala do Austrálie na staré a rezavé lodi po vítězství komunistů a fakt to fachčí, akorát že nikdy nevím, kdy s tím začít, protože moje senná rýma se nedostavuje v pravidelném termínu. Lékařka má také svá blues, ale nevím, který měsíc jí přijdou. Jsou ovšem mnohem horší, protože ji komunisté nejprve chytili a mučili. Jednou jsme se spolu trochu prdli a vyprávěla mně o tom. Že už nemůže mít děti. Když mi to popisovala, byla mi víc hanba než že by mě to vzrušilo a styděl jsem se. Ach, dnes ten den a měsíc tak krásně začal! Když jsem se po necelé půlhodině vracel bylo už takové teplo, že jsem si sundal teplákovou bundu a uvázal si ji kolem pasu. Ale písek pořád zábl. Na duně nad pláží jsem se obul, ještě jednou obrátil, sepjal ruce a znovu uklonil. Však jak nebýt vděčný za to, že mohu každé ráno takhle hezky přivítat nový den? |
Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl http://frk60.aspweb.cz
Foto: Stanislav Moc
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 07. 2007.
Stanislav Moc
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Zdeněk Pošíval | |
Jaroslav Vízner | |
Vladimír Just | |
Rudolf Křesťan | |
Jan Vodňanský | |
Ladislav Gerendáš | |
Milan Lasica | |
Josef Fousek |