Jakub Srovnal: Zkusme se vrátit zpět aneb Než se ta písnička ztratí (5)

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Rudolf Friml
Do života Karla Hašlera vstoupily dvě osoby, které v podstatě změnily jeho život. Tou první byl bývalý korepetitor Národního divadla v Praze, hudební skladatel a vynikající klavírista Rudolf Friml (1879-1972), který se v prosinci roku 1903 vrátil z ciziny.
Jednou zašel Friml do Niklovy vinárny na Perštýně, kde se scházela umělecká chasa. Sotva vešel do místnosti, prostořeký Hašler ho nazval „panem Johanesem“ a tento přídomek mu zůstal navždy.
Zanedlouho se ve dveřích objevila dáma, na níž mohli všichni oči nechat. Byla to Frimlova sestra Zdenka (1877-1946), žačka slavné pařížské klavíristky Blanche Selvy (1884-1942). Když Zdenka vyprávěla o svých studiích, byl Hašler v sedmém nebi.

Ten večer se společnost přemístila ještě do bytu Emilla Pollerta a posléze zakončila své veselé popíjení ve flekovské „Akamedii“ v Křemencové ulici. Ráno kolem čtvrté se hosté rozešli a Hašler společně s malířem Karlem Nejedlým doprovodili sourozence Frimlovy na Jungmannovo náměstí, odkud odjeli drožkou. Díval se za nimi celý zmámený, když tu do něho Nejedlý strčil a s uznáním řekl: „Ta pianistka je žďabajzna, že jó?“
Oba sourozenci v té době bydleli v domě na rohu ulice Nový Svět a Kapucínské č.78. (Tento dům je dodnes zachován.)

Zdence Frimlové se mezi umělci zalíbilo. Zejména Hašler se těšil její přízni. Ráda ho poslouchala jak vypráví své historky nebo paroduje kolegy. Kumštýři se mimo jiné scházeli nejen v „Monacu“, ale také v hospůdce „U Lorety“, „Na Vikárce“ nebo „U stromečku“. Dalo by se říci, že kde byl Hašler, tam byla Zdena a naopak.
Po společném koncertu Frimlových v žofínské dvoraně kdosi zavelel, aby se šlo do bytu Pollerta. Tančilo se, zpívalo i pilo a Zdenu uchvátil malíř Kamil Muttich. Hašler měl zlost a Zdeny si nevšímal. Když preludovala na klavír, zazpívala: „Sur le pont de Paris“ a popěvek pak všichni zpívali do omrzení.
„Dost! Nějakou naši!“ - rozkřikl se Hašler. Kdosi falešně zanotoval: „Pod našimi okny…“ „Ne národní,“ okřikli ho, „to je znesvěcení - naši, pražskou!“ V té době celá Praha zpívala: „Po řece Vltavě plave krokodýl…“
A tady se začíná mezi Zdenou a Hašlerem vyvíjet takové menší nepřátelství pramenící v odlišném pohledu na „lehkou muziku“ v tehdejší Praze. Zdenka velmi pochybovala, že by se v Praze objevil písničkář. On ji však přesvědčoval, že se mýlí. Nabídl jí spolupráci, ale odpověděla mu, že je vybíravější, pokud jde o spolupracovníky. To už Hašler nevydržel a opustil Pollertův byt, kde se hostitel snažil vrátit společnost do původní rozverné nálady písní: „Ženění, ženění…“

Po této události se kamarádům vyhýbal. Chtěl být sám. Nemohl však zapomenout na Zdenku a ona na něho. Tak se jednou stalo, že bloudil Prahou a zabrousil na Staré zámecké schody. Před ním se ukázala ženská postava. Zdenka!
„Kudy touhle ztracenou cestou, pane Záviši, snad ne zpívat Kunhutě?“
„Nerad bych skončil v Bílé věži.“
„Trestu však neujdete! Proč se straníte společnosti? Kvůli mně?“
„Nebuďte tak domýšlivá.“
„Bratr odjel za Bergerem do Drážďan a mně je smutno. Jdu za přáteli, doprovoďte mě!“
Chodili spolu malebnými uličkami a povídali si, až, zkřehlí zimou, stanuli před Schubertovou pivnicí na Malém rynečku „U Prince“.
„Nechtěla byste se mnou povečeřet?“
„Abych odčinila vinu, půjdu.“
Pojedli, a Zdenka se rozvyprávěla o svém pobytu v Paříži a o plánech do budoucna. Tak zjistili, že oba měli těžké začátky a mají společné i budoucí plány. Odbíjelo jedenáct když ji doprovázel domů. Venku hustě sněžilo a oni došli na Staré zámecké schody. Přivinul Zdenku k sobě, zahleděl se jí do očí a jejich rty splynuly. Před domem se Hašler zeptal:
„Uvidím vás zítra?“
„Přijdu ke Stromečku.“
„Směl bych na vás čekat ve čtyři hodiny u Černínských kasáren?“
„Budu tam,“ šeptla.
Domů na Zlíchov šel Hašler stejnou cestou, kterou vedl Zdenu na Hradčany. Na Malostranském náměstí se zadíval ke Hradu a výskl: „Na Starých zámeckých schodech“ - to by mohla být opravdu hezká pražská písnička. 

Pokračování

část 1  /  část 2  /  část 3  /  část 4  /  část 5

Milí čtenáři. Pokud vás život Karla Hašlera zaujal, v antikvariátech se občas objevuje kniha herce Rudolfa Deyla "Písničkář Karel Hašler", kde autor líčí Hašlerům život podrobněji, a odkud náš mladý autor Jakub Srovnal (21) také své více než zajímavé články čerpal.

Copyright ©Zdeněk Kadlec, www.artnews.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 17. 07. 2007.