| Fejetony naší Evy
PRÁZDNINOVÉ LÁSKY Přijde to jako blesk z čistého nebe. Najednou ta holka od sousedů, kterou jste vídali letmo přes plot, jak si hraje s panenkami, samá ruka, samá noha, s copánky jako myší ocásky a s mezerou mezi předními zuby, nějak vyrostla a zkrásněla. Panenky zůstaly opuštěny kdesi v zahradním domku a na dece v sousední zahradě leží půvabná slečna s vlasy barvy medu, nohy má opálené do hněda a mezírka mezi zuby je najednou tak nějak roztomilá…Přijela k babičce předevčírem a bude tu tři neděle.
A ten protivný kluk s věčně rozbitými koleny, ježatou hlavou a příšerně ječivým hlasem se během školního roku taky nějak změnil. Kolena se zahojila, vlasy má ostříhány na krátkého ježka, hlas sice sem tam přeskočí do vyšších poloh, ale už je tu příslib melodického barytonu… Je tady týden a příšerně se nudí. Kluci ze vsi jsou všichni mladší (vloni to ještě ale vůbec nevadilo) a mají takové dětinské zájmy. Bude tady na chatě s rodiči ještě dva týdny. 
Prázdninové okouzlení je na spadnutí. Odpoledne se jde na koupaliště, večer na procházku takříkajíc „za humna“, povídá se a hledí na vycházející hvězdy. Další dny se podobají jako vejce vejci. Rodiče kroutí hlavou, neboť z notoricky otráveného adolescenta, který leze oběma pěkně na nervy, se stal zasněný mladík, kterého lze spatřit pouze u jídla. A kdo ví, zda si vůbec uvědomuje, co mu maminka dala na talíř. Vyhlíží trochu jako mimozemšťan, jeho vnímání rodičovských příkazů, rad, či upozornění je silně omezeno. Projevuje se to tím, že z obchodu přináší místo chleba vánočku, z kůlny místo sekačky na trávu vleče cirkulárku a známé z druhé osady sice pozve na táborák, ale oheň má být v sobotu a oni se rozjařeně dostaví s pivem a špekáčky už v pátek. Výtky po zamilovaném mládenci kloužou jak olej po vodě, vpravdě je vůbec neregistruje.
Babička má sice pro vnučku pochopení, ale hlídat mladé děvče, to je o strach. Co by řekla snacha a syn, kdyby se dozvěděli, že jejich dcerka chodí domů po setmění a tuhle v noci vylezla oknem a vrátila se až k ránu! Už aby si ji odvezli. Starosti dospělých mladé netrápí. Prožívají ruku v ruce a bok po boku prázdninovou lásku, a jak se blíží čas odjezdu, slibují si hory doly. Dřív, pokud si vzpomínám, to byly přísliby dopisů (budeme si psát každý den!). Dnes to budou dozajista zprávy SMS. Tehdy, stejně jako dnes, jsou to sliby upřímné a z čistého, prázdninovou láskou zmámeného srdce. Rozloučení je tuze smutné. Zprávy sice přicházejí, ale s blížícím se koncem prázdnin je jejich frekvence stále řidší. Po návratu do školních lavic se sice ještě vzpomíná (on má tak krásné hnědé oči a ona má vlasy až do pasu…) a občas se na displeji mobilu objeví krátká zprávička. Ale čas je neúprosný a někdy kolem Vánoc zbyde z prázdninové lásky už jen pocit něčeho, co oba prožili snad před celými věky.
Ta pravá prázdninová láska má jednu obrovskou výhodu. Když se ti dva po letech potkají, je to setkání radostné a přátelské, zkalené možná jen jednou jedinou výčitkou – ty ses už přece neozval (neozvala). To s jinými láskami to bývá mnohem, mnohem horší… |
