„Kuchařka na jednání s lidmi“

Nedávno jsem při úklidu zásuvky, zaplněné věcmi které by se neměly ztratit, našla povídku, kterou psal můj syn v době, kdy studoval v Olomouci a několikrát měsíčně přijížděl domů. V myšlenkách mne to vrátilo do doby kdy to psal, a zpátky do let, kdy děti dospívaly, a dál, kdy byly ještě dětičky. Až teď si dokážu uvědomit, kolik věcí bych tehdy měla dělat jinak. A dávám důraz na termín „co bych měla dělat jinak“ . V kurzech Dale Carnegie jsem ho pochopila že je vhodnější než výraz „co jsem udělala špatně“. Nevyznívá tak negativně, nevyzdvihuje chybu, spíše nabádá k uvědomění si, čeho se příště raději vyvaruji.
Naše poválečná generace neznala termín „pocit vlastní důležitosti“ nebo „sebeúcta“. Museli jsme splnit zadaný úkol, přinést dobré známky a poslouchat soudružku učitelku. „Musíš, přines, poslouchej, už zase to děláš špatně.“ To byla nejčastěji opakovaná výchovná slovíčka. Časem jsem si uvědomovala, že je někde chyba, že to není ten správný způsob vzájemné komunikace. Něco jsem pak opravdu začala dělat jinak. Varovala jsem se necitlivých příkazů, ale občas mi nějaký uklouznul, snažila jsem se být trpělivější, ale byly jistě věci, které bych měla dělat ještě lépe.
Pochopila jsem to až mnohem později, v kurzu. To už byly děti velké, ale ještě nebylo pozdě. Postupně se mi podařilo některé „komunikační zádrhele“ napravit. Snažila jsem se víc je pochopit, vidět svět jejich očima. Teď si často vzpomenu na rady, které jsme probírali, snažím se dopředu si uvědomit, jak je vhodné řešit daný problém.


Minule jsme si s Vlastou Korbovou slíbily, že budeme co nejdříve pokračovat v našich rozhovorech. Dnes jsme se sešly, tentokrát u skleněné konvice s teplým ovocným čajem, abychom si dál povídaly o myšlenkách, pravidlech a radách autora knih, zakladatele mezinárodní společnosti Dale Carnegie Training®, který bývá označován za jednoho z otců amerického pozitivizmu. Tyto kurzy existují v Americe od roku 1912 a v České republice od roku 1994.



• Vlasto, minule jsme trochu filozofovaly, protože jsme se soustředily hlavně na pozitivní myšlení. Pojďme se dnes věnovat praktickým radám pana Carnegieho.

To jsi řekla přesně, protože, jak jsme se už zmínily v minulých článcích, Carnegie vlastně sestavil takovou „kuchařku na jednání s lidmi“.

• No, počkej, ty říkáš „kuchařku“, někdy se dokonce setkávám i s názorem, že to zavání návodem k manipulativnímu jednání. Já to už vidím jinak, ale někdy je obtížné, takovému zarytému oponentovi vysvětlit, že se mýlí.

Na první pohled to tak může vypadat, ale při skutečně pozorném čtení a zamyšlení se nad těmito pravidly zjistíme, že jsou zaměřena na to, aby z daných situací vycházely všechny strany spokojeny, jedná se o tak zvané řešení, které se označuje běžně jako „vin-vin situation“. Vypadá to jednoduše, ale není to snadné. K tomu, aby člověk dokázal takhle jednat většinou potřebuje dlouhodobý trénink spojený s praxí. Aby dokázal zvážit dosah svých slov před tím, než je vysloví, aby měl v sobě zakódovaný návod k řekněme „diplomatickému“ vyslovení své myšlenky, aby se přiblížil k svému cíli tak, aby získal pro svou ideu i ostatní, k tomu je potřeba mnohokrát probrat modelové situace i konzultovat zážitky svých kolegů i své.

• Když Tě poslouchám, uvědomuju si, že by takový trénink potřeboval nejeden z našich veřejných činitelů. Tím by si ušetřili spoustu zbytečných nepříjemností, které je okrádají o čas a ve svém důsledku někdy i o peníze. A my bychom z jejich „vin-vin“ jednání taky měli také větší užitek.

Kdybych to měla zobecnit, dochází ke změně chování ve smyslu většího ovládání sebe, nebo chceš-li sebeřízení, které ve svém důsledku vede k lepšímu pocitu z jednání s lidmi a taky k lepším výsledkům. Dokonce máme takové zprávy, že absolventi kurzů se podle svého chování poznají. Vyprávěla mi o tom jedna absolventka kurzu, která pracuje v mezinárodní firmě a pohybuje se pracovně v evropských velkoměstech, přichází tedy do styku s lidmi různých národností. Ta dokázala mezi touto pestrou směsicí spolupracovníků vytipovat absolventy kurzu.

• A podle čeho je poznala?

Podle vstřícného a přátelského a kreativního jednání, podle schopnosti vnitřní discipliny, entusiasmu, komunikace a vlastně všeho o čem jsme dosud mluvily.

• Zatím jsme mluvily o tom, jaký je zisk z dodržování pravidel, ale naši čtenáři ještě nevědí, jak jsou formulována.

Některých z pravidel jsme už v průběhu našich rozhovorů dotkly, ale vezměme to systematicky. Největší bestseller Dale Carnegieho je kniha „Jak získávat přátele a působit na lidi“, poprvé vydaná v roce 1936. Ta obsahuje základní rady pro jednání mezi lidmi, doporučení, o kterých budeme hovořit.

1. Nikdy nikoho nekritizujte, neodsuzujte a nestěžujte si . Toto kontroverzní pravidlo jsme si vlastně částečně rozebíraly v prvním dílu. Carnegie říká, že kritika se vrátí jako bumerang jejímu autorovi a dává návody k tomu, jak postupovat mnohem citlivějším způsobem, který nezraní, ale dopomůže kritizovanému, aby si svou chybu uvědomil sám.

2. Poctivě a upřímně oceňujte druhé, své uznání jim dejte najevo. Tady jsou důležitá právě ta slova poctivě a upřímně v souvislosti s domnělou manipulací, o které jsme před chvílí hovořily. Těžké bývá vyslovit své uznání, to je také jedna z věcí, na kterou nejsme zvyklí a neumíme ji. Divila by ses, kolika vedoucím pracovníkům toto pravidlo dělá problém. Chvála je při tom jedním z nejúčinnějších nástrojů řízení. Upřímně řečeno, tato pravidla samozřejmě platí i v soukromí.

• O tom bych Ti mohla povídat… Když jsem se zamýšlela nad tím, jak jsme byli vychováváni my, a jaké jsem i já dělala chyby ve výchově svých, dnes už dospělých dětí, uvědomila jsem si, že právě projev upřímného ocenění snahy a pochvala i za nepatrný úspěch bylo to, co jsem se v dětství nenaučila a taky jsem to jako mladá matka nedovedla dát najevo. Teď už vím, co poradit svým dětem, aby ve výchově svých dětí byly moudřejší.

Následuje jedno z nejtěžších pravidel. Je dost těžké vysvětlit několika slovy jeho význam, stejně jako je obtížné je plně pochopit a pak používat.
3. Vzbuďte v druhých naléhavou chuť daný úkol vykonat. Podstatné je, dokázat se vžít do situace druhého člověka, mít schopnost postavit se na jeho místo a vidět všechno nejen svýma očima, ale i z jeho pohledu. To také znamená, že musíme leckdy ovládnout svou lidskou přirozenost a nejednat pod vlivem určité emoce. Každý dobrý obchodník ví, že musí najít důvod, pro který by zákazník mohl nabízený produkt koupit. A když to tak vezmeme, tak každý něco neustále prodáváme, třeba i naše nápady a myšlenky. Nebo si vezmi příklad vedoucího, který dovede zadat úkol jinak než strohým nařízením, a získá pro svůj návrh podřízené tak, že úkol vykonávají s daleko větší chutí a nasazením, než kdyby ho dostali příkazem. V rodině to jistě platí také.

• Není jednoduché, přijít na to, co může zaujmout i druhého.

To máš pravdu a právě na pomoc přichází další pravidlo, které je sice obtížné, ale účinek jeho použití je velice efektní.
4. Opravdově se zajímejte o druhé. Tady bych dala důraz na slovo opravdově. Často se totiž uchylujeme pouze k povrchním otázkám, které nám o skutečných zájmech a problémech našeho protějšku mnoho nepoví. Není to nic divného . Je prokázáno, že většinu času člověk přemýšlí o sobě. Například římský básník Publilius Syrus řekl: „Zajímáme se o druhé, pokud se oni zajímají o nás“. Carnegie zde nabádá k tomu, abychom vlastně to pořadí zájmu otočili. Budeme- li my ti aktivní a budeme se zajímat o druhé, rozvineme své přátelské vztahy a můžeme od ostatních očekávat lepší spolupráci.

• Je to náročné, změnit zažitý vzorec jednání a vyhnout se kritice, nebo ji podat pozitivně, současně myslet na to, jak ocenit druhého a ještě vzbudit jeho chuť vykonat úkol, do kterého se mu nechce a ještě navíc získat jeho důvěru natolik, aby se mi svěřil se svým problémem, … ufff….

Tak dobře, příště začneme něčím jednodušším.

další díly rozhovoru