Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (12)

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

Povídání u sklenice studeného čaje 12.

 
 … na prvním místě je „buďte upřímní“.... 

Začínám druhý rok schůzek s Vlastou Korbovou, lektorkou kurzů Dale Carnegie Training. S počítačem, myšlenkami pana Dale Carnegie a dobrým ovocným čajem se dnes se scházíme k přípravě posledního, dvanáctého „povídání“. Čeká nás zamyšlení nad posledními pravidly ze čtvrté části, knihy Jak získávat přátele a působit na lidi, nazvané „Buďte skutečnou vůdčí osobností“.

•  Vlasto, myslíš, že se u nás najdou lidé, kteří by opravdu chtěli ve svém pracovním a rodinném životě používat doporučení, o kterých se bavíme? Mám několik přátel a spolupracovníků, kteří snad knihy, o kterých mluvíme, nečetli, ale přesto jejich jednání je v mnoha situacích přesně podle rad pana Dale Carnegie. Když se ale podívám dál, vidím hodně situací a výroků, kdy mě až zamrazí z představy, kolik by ten dotyčný měl projít lekcí, aby si alespoň uvědomil, „co by měl příště udělat lépe“.

Používání těchto pravidel znamená ovládat tak zvané „jemné lidské dovednosti“. Co mám na mysli, vědí nejen diplomaté, ale každý, kdo má schopnost jednat s lidmi a uvědomuje si jeho důležitost nejen v zaměstnání ale i ve vztazích v rodině. Denně se můžeme přesvědčovat o tom, že je to umění velmi vzácné. Stačí si poslechnout zprávy nebo přečíst noviny. Zjistíme například, kolik netolerance nám připadá ještě normální natolik, že se nad tím sotva pozastavíme. Například: vytížený ministr zcela otevřeně řekne, že se k důležité zprávě vyjádří za několik dní. O jeho nabitém programu všichni vědí. Podepisuje se závažný dokument, připravuje se zahraniční cesta. Na výsledku té zprávy závisí jeho setrvání ve vládě a potažmo stabilita vlády. Dá se tedy pochopit, že si ji chce pořádně prostudovat, než své stanovisko sdělí svému nadřízenému a teprve pak s ním seznámí veřejnost. Jakých komentářů jsme ale svědky? Útoky, nedůvěra a netrpělivost. Slyšíme: „co za tím vlastně je“, „co si to pan ministr dovoluje“, „co tím sleduje“... je to neuvěřitelná smršť negativních předpokladů.

•  Myslíš, že ve společnosti skutečně převládá až tak negativní myšlení? Skoro abych se bála, kam nás ten vír negativity stáhne...

Politici a komentátoři jsou slyšet veřejně, ale obávám se, že podobné názory a podezírání můžeme slyšet i mezi ostatními lidmi.

•  Je to pravý opak toho, co doporučuje pan Dale Carnegie. Má tedy smysl zabývat se zásadami jako je „předpokládejte, že druzí jsou charakterní“, nebo „snažte se upřímně dívat na věci očima druhého“, nebo „ukažte druhým, že respektujete jejich názory“? Není to házení hrachu na zeď?

A to jsi vyjmenovala ty základní, o kterých jsme hovořily dříve. Což teprve principy, kterými chceme uzavřít naše setkávání nad knihou Jak získávat přátele a působit na lidi, to bude opravdu značný kontrast proti reakcím, o kterých jsme se zmínily. Kapitola, která se zabývá těmito pravidly, má název „Za dobré slovo šel bych světa kraj…“. To snad platí i u nás. Další pravidlo skutečně jako z jiného světa. „Dejte druhým předem najevo, že o nich máte nejlepší mínění, aby se podle toho chovali.“

•  Jak bychom to podrobněji vysvětlily?

To pravidlo je především o důvěře a o odvaze.

•  Důvěře, tomu rozumím. Znamená to, že projevím důvěru tam, kde k tomu zdánlivě nemám důvod. Ale v čem je ta odvaha?

Podle teorie empowermentu jsou dva druhy důvěry - získaná a garantovaná. Všichni známe důvěru, kterou získáváme k někomu tím, že sledujeme jeho jednání a děláme si v duchu pomyslné čárky, když splnil naše očekávání. Důvěra garantovaná se dává jaksi předem. Carnegie říká: „jestliže chcete, aby se někdo v určitém ohledu zlepšil, chovejte se tak, jako kdyby právě tento charakterový rys již patřil k těm nejlepším v jeho povaze“.
Není jednoduché dávat někomu důvěru, i když pro to v dané situaci nemám důvod. Přináší to určité riziko. A protože je to pravidlo pro vůdčí osobnosti, předpokládá i schopnost objevit v lidech jejich potenciál.
Na tohle téma je v knize několik zajímavých příběhů. Uvedeme jeden, tentokrát ze školního prostředí. Tommi T. byl největší darebák z celé školy. Nebyl v podstatě zlý, ale dělal kázeňské přestupky, vyvolával rvačky, škádlil děvčata a byl drzý k učitelům. Své nedostatky vynahrazoval jedině tím, že se rychle a snadno učil. Učitelka paní Hopkinsová, která nově převzala jeho třídu, se rozhodla, že bude čelit probémům s Tommim okamžitě. Když pozdravila žáky, měla ke každému osobní poznámku : „Rózo, máš dnes moc pěkné šaty,“ nebo zas „Alice, slyšela jsem, že hezky kreslíš“. Když došla k Tommimu, podívala se mu zpříma do očí a řekla: „Tommi, zjistila jsem, že jsi rozený vůdce. Spoléhám na tebe, že mi pomůžeš, aby letos tahle třída byla nejlepší mezi čtvrťáky“. Své tvrzení posilovala v průběhu prvních dní školy tím, že Tommiho za všechno chválila a zdůrazňovala, jaký je dobrý žák. Tím, že už dopředu vyjádřila o Tommim své dobré mínění, způsobila, že tento devítiletý chlapec ji nemohl nechat na holičkách, což také později dokázal svým chováním.“

•  Je to hezký příklad. I vůči malému dítěti je moudré důvěru projevit. Jistě se takový výchovný přístup pozitivně odrazí na jeho základním vzorci jednání v dospělosti.

Ano, a tak by se dalo použít i další pravidlo, které zní „Povzbuzujte druhé. Naznačte jim,že chyba se dá snadno napravit.“ Carnegie říká : „Řekněte svému dítěti, své ženě či manželovi, případně svému zaměstnanci, že jsou pro určitou věc natvrdlí, že nemají na něco nadání a zničíte tak u nich veškerou chuť ke zlepšení. Ale, užijte opačnou techniku – nešetřete povzbuzováním, vzbuďte dojem, že je snadné určitou věc udělat, dejte druhému vědět, že důvěřujete v jeho schopnosti, že má utajený talent pro určitou činnost a všichni budou na sobě pracovat do úmoru, aby vynikli“. Tohle je samozřejmě zase o sebeovládání. Když někdo udělá chybu, okamžitě se nám dere na jazyk nejenom upozornění na chybu, ale často i související kritika. Zastavit se, nadechnout a uvědomit si, že ostrou výtkou nejen nepomohu problém vyřešit, ale těžko budu předcházet jeho opakování, to opravdu chce sebeovládnutí. Je to vlastně určitá variace jednoho ze základních Carnegieho pravidel „Nekritizujte, neodsuzujte a nestěžujte si“ a zároveň je tam obsažena důvěra, o které jsme hovořily, kterou dáme najevo tím, že jsme to my, kdo věří, že příště „to dopadne lépe“.

•  No dobře, ale jak tedy zařídit, aby i poslední pravidlo „snažte se, aby lidé rádi udělali to, co jim navrhujete“ nebylo jen zbožným přáním vedoucího pracovníka? Vlastně nejen vedoucího, ale aby každý z nás i v rodině a mezi spolupracovníky mohl svůj návrh prosadit bez odporu a zbytečných nesvárů?

Na jedné z posledních stránek se můžeme dočíst: „Správný vedoucí pracovník by měl mít neustále na paměti následující scénář pro případ, že je nezbytné změnit postoje,nebo chování podřízených:
1) Buďte upřímní, neslibujte nic, co byste nemohli splnit. Zapomeňte na sebe a soustřeďte se výhody pro druhého.
2) Ujasněte si přesně, co vlastně od druhého chcete.
3) Buďte rozhodní. Ptejte se sami sebe, oč druhému jde.
4) Rozvažte, jaké výhody vyplynou druhému, když se zachová podle vašich návodů.
5) Porovnejte tyto výhody s přáním druhého.
6) Když vznášíte svůj požadavek, formulujte ho tak, aby druhého dovedl k poznání, že výsledek bude pro něj výhodný.
Bylo by naivní domnívat se, že se vždy setkáme s příznivou reakcí, když budeme uplatňovat tento přístup, ale zkušenosti většiny lidí ukazují, že tímto způsobem mnohem snadněji změníte postoje lidí, než kdybyste naše zásady nepoužívali. A pokud byste byli úspěšnější o pouhých deset procent, stali jste se zároveň o deset procent úspěšnějšími vedoucími pracovníky, než tomu bylo dříve. To samo o sobě je už zisk“.

•  To je optimistický závěr Carnegieho doporučení vůdčím osobnostem, k tomu vlastně není co dodat..

Carnegie měl za to, že k povinnostem takto postaveného člověka patří měnit postoje a chování druhých. Často se nás lidé ptají „a není to o manipulaci?“ Na to je jednoduchá odpověď. Zneužít se dá všechno, ale pokud se podíváme na tato pravidla, všimni si, že na prvním místě je „buďte upřímní“.

•  A z druhé strany, taky to je o důvěře, o garantované důvěře, kterou vkládají podřízení do svého vedoucího, ale to je zase vracíme na úplný začátek našich schůzek s počítačem, knihami Dale Carnegie a sklenicí studeného čaje.

Pokusily jsme se přiblížit jeho zásady. Bylo to třicet základních pravidel pro chování v mezilidských vztazích a komunikaci. Knihu Jak získat přátele a působit na lidi přeložil Svatoslav Gosman, nedávno vyšla v dotisku.

•  A co bude příště ?

Na podzim bychom se mohly opět setkávat s inspiracemi Dale Carnegieho, tentokrát v oblasti zvládání stresu z knihy „Jak se zbavit starostí a začít žít“.

•  I to si ráda oživím v paměti. Každý z nás má starostí „až nad hlavu“, ale zbavit se jich, to je mnohdy jen touha a sen. Tedy po mé dovolené opět nashledanou !

OHLASY NA ČLÁNEK

 Je překrásné se opět vrátit k meditaci na Dale Carnegie lásce k lidem a jeho vroucí touhu milovat jeden druhého. Když čteme o jeho pravidlech, mohou se zdát nepřirozené, umělé, škrobené a nám se do toho nechce, protože chceme zůstat svými a tedy přirozenými, bez manipulaci druhých.
Tady je ten háček. My jsme od narozeni, v nejintimnější hloubce naši duše naplnění láskou, tak mohutné, že tato láska přetéká a zaplavuje svým teplem a ozáří všechno ve svém okolí. Toho je důkazem malé miminko, jeho nevinnost, bezbrannost, sladký úsměv a žvatlání, ručičky radostně vztažené k pochování nás odzbrojí, ať jsme kdokoliv - ono si nevybírá kdo je hodný a kdo je potvora, jeho přirozenost - což je milovat, se ničeho neobává, nebojí se, že bude špatně rozuměno.
To miminko,ještě neposkvrněné strachem, dělá jenom jedno - miluje !
Jsme zde jenom abychom milovali!

Temi Miller, 26.09.2008
temi(a)thisweek.net

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 09. 2008.