Helena Dohnalová: Kam s nimi?

Rubrika: Publicistika – Postřehy

Fejetony naší Evy: KAM S NIMI?

Spisovatel Jan Neruda se dostal do čítanek, když řešil, kam se starým slamníkem. My ženy v průběhu generací řešíme, kam s malými dětmi, a tento problém se dostane maximálně na pátou stranu sobotní přílohy.

Dnes se už moc neví, co dříve dělaly ženy se svými potomky, když měly plné ruce práce. Bohaté měly k dispozici služebné, chůvy a kojné. Tak to líčí pohádky, které neříkají nic o tom, jak s dětmi nakládaly obyčejné ženy. Dokumentují činy téměř kriminální, jako je posílání nemluvňat v košíku po vodě, zanechávání předškoláků v lese nebo předávání neznámým individuím podivného vzhledu. Pohádky asi nepotřebují zdůrazňovat, že maminky s sebou děti musely brát všude, kam se vrtly. Jak dokládají obrázky malíře Josefa Lady, v rodinách s více dětmi se staraly starší o mladší, dokud ony nedorostly nějaké práci. Třeba pasení hus nebo dobytka. Podle Ladových obrázků to vypadá, že pobyt na pastvě tehdy suploval mateřskou školku. Dobrý psychomotorický vývoj dětí byl při pasení dobytka zaručen hrami, zpěvem, tancem a praktickými dovednostmi, jako je rozdělávání ohně a pečení brambor. A to všechno prosím bez pedagogického vedení a dětského psychologa.

Matky které si na mateřskou odskočily od soustruhů, poštovní přepážky, šicích strojů nebo prodejního pultu, si mateřské dovolené docela vesele užívají. Ač se to někomu může zdát divné, je sezení s malým dítětem na pískovišti přece jen veselejší než práce u pásu nebo přišívání límečků ke košilím. Tím pádem jim nevadí, že jesle v Česku téměř zmizely.

Naopak ženy, které se vyšvihly do vyšších manažerských pozic, se mateřské dovolené často úplně vzdávají, dítě přenechávají babičce, tatínkovi či chůvě. Je jasné, že toto řešení je vhodné jen pro matky s nadprůměrným příjmem, zvláště spočítáme-li, kolik stojí celodenní péče chůvy o miminko. Nedivila bych se, kdyby už existovala banka, která dává na chůvu půjčky jako na auto.

Tatínků, kteří touží po tom, stát se celodenními opatrovníky jejich robátka, je mizivá menšina, takže pro řešení problému „Kam s ním“ se o nich nedá příliš uvažovat. Ani s babičkami to nebude jednoduché, protože ty dnešní si vydělávají na důchod čím dál déle a tím pádem jsou nedostatkové a zřejmě není daleko doba, kdy se jejich podobizna objeví v červené knize druhů ohrožených vyhynutím. V případě, že máte to štěstí, že je vaše babička nezaměstnaná nebo v důchodu, můžete ji zlanařit, aby vám dítě hlídala na živnostenský list. Třeba vám udělá nějakou výhodnější cenu než chůva z agentury, jste přece jedna rodina. Modlete se, aby za vydělané peníze neodjela na cestu kolem světa nebo nedala přednost studiu na univerzitě třetího věku.

Je tady 21. století a ženy si zase berou děti do práce. Zdálo by se, že vše je při starém, až na to, že naruby. Mít s sebou děti v práci bývalo údělem nižších vrstev. Nyní tento způsob péče uplatňují hlavně manažerky, ředitelky nebo maminky samostatně výdělečně činné. I kojení v parlamentu začíná být docela běžným jevem. Dnes se zřejmě při zařizování kanceláře pro manažerky počítá s místem na postýlku a přebalovací stůl. Ale co s dítětem, má-li ředitelka obchodní jednání? Asi těžko může uzavírat smlouvy se slintajícím dítětem na klíně. Předpokládám, že v tu chvíli dostanou dítě na starost asistentky a sekretářky, které určitě za tímhle účelem ekonomickou školu nestudovaly. A kdo bude hlídat jejich dítě, až si ho přinesou do práce? Že by, za tím účelem stáhly nějakou dělnici z provozu nebo vrátnou? Možná by pro tyto případy měly být na pracovištích vybudovány dětské hrací kouty, podobné těm v supermaketech.

Prosím vás, nedivte se, až budete chtít uhradit svůj nákup a pokladní vyndá z kočárku zaparkovaného vedle pokladny miminko a bez rozpaků ho začne krmit ze svého přírodního zdroje. Při tom bude brát z pásu zboží a projíždět s ním přes čtečku čárového kódu. Doufám, že s těžšími věcmi jí budete nápomocni, aby se při tom nezranil její drobeček. Ve výhodě budou zdravotní sestry, které pro své dítě mohou využít některou z volných postelí na oddělení. Učitelky mohou svá miminka upotřebit při rodinné výchově. Šťastní žáci si budou přebalování zkoušet na opravdových dětech místo panenek. Nezbývá než doufat, že jakmile jejich děti dosáhnou tří let, vezmou je do školky a na pracovišti uvolní místo dalším novorozencům.

U nás se školky ruší, zatímco v okolních státech se snaží je rozšiřovat. Nás se snaží ministři přesvědčit , že stávající situaci lze řešit vzájemnou sousedskou výpomocí, kdy nějaká maminka bude za finanční odměnu celodenně hlídat děti ze sousedství. Nehledě na bezpečnostní rizika, nedovedu si představit, jak jedna matka bez další pomoci zvládne větší množství prcků. Jenom než je všechny oblékne na procházku bude poledne a kdo mezitím uvaří oběd? Jak si rodiče, kteří budou děti přenechávat na hlídání sousedům, mohou být jisti, že někdo v té rodině nemá někdo děti rád až příliš? Pak všem zúčastněným zbudou jen oči pro pláč.

Kupodivu se občas najde někdo, kdo nemá v oblasti péče o děti, jen šílené nápady. Samotnou mě překvapilo, že to není stát, kdo by se chtěl postarat o své budoucí daňové poplatníky, ale školky pro nejmenší děti i pro předškoláky začínají budovat firmy pro děti svých zaměstnanců. A představte si, že školky mívají otevřeno podle provozu firem. Pokud rodič pracuje v odpolední směně, nemusí dítě do školky vláčet už ráno, ale kdykoliv během dne. Zní to tak krásně, až mě napadá, zda to není jen pohádka pro maminky.

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Martin Zima

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 10. 2007.