O některých celosvětových záhadách netušíte, že existují, dokud se vás nezačnou přímo dotýkat. Do té doby než jsem měla vlastní rodinu a nemusela vykonávat všechny běžné činnosti s tím související, jako je úklid, vaření a praní, mě tajemství mizejících ponožek nijak zvlášť neznepokojovalo.
I potom se začalo hlásit celkem nenápadně a nijak zvlášť na sebe neupozorňovalo, ale ještě než do rodiny přibyly děti, při praní sem tam nějaká ponožka zmizela. Ale nestávalo se to často, snad proto, že jsem ještě prala ve staré vířivé pračce a ta si nestihla kouzlo s mizením ponožek dokonale osvojit.
Zato když s příchodem dětí přišla do domácnosti i automatická pračka, začala na nás zkoušet své triky okamžitě. Od té doby se stal trvalou součástí naší domácnosti pytel na liché ponožky.
„Cože? Že nevíte, co to je? Pak jste měli v životě pořádný kus štěstí a v obchodě na vás vyšla výjimečná pračka, která nežere ponožky!“
Když začaly mizet manželovi pracovní ponožky, přikládala jsem to své nezkušenosti v oblasti praní a vedení domácnosti vůbec. Zkoušela jsem fusekle počítat před praním (naštěstí jsem se u toho neudusila, ale nějaká ochranná maska by tenkrát neškodila) i po praní a opravdu jsem zjistila, že pračka občas vydává méně ponožek, než jsem do ní předtím vložila. Ať jsem potom pračku prohledávala jak jsem chtěla, ponožka prostě chyběla.
Jak dorůstaly dětské nožky, přibývalo i ponožek na praní. Úměrně tomu se zvětšoval i pytel na osamělé ponožky. Občas se stávalo, že ve vaku osamělých fuseklí bylo ponožek větší množství než těch, co měly to štěstí a zůstaly do páru. Snad že pračka je rodu ženského, specializovala se ta naše na ponožky mužské a chlapecké. Jestli měly nějakou zvláštní příchuť, či co? Dámská zmizela jen tu a tam, snad jen dílem náhody, či naší pračku zaujala hezká barva nebo materiál.
Snažila jsem se naše ponožky bránit nejrůznějšími triky, jako třeba nákupem několika párů ponožek ve stejné barvě. I když nějakou ztratíte, můžete ještě párovat ty ostatní. Skutečně to nějakou dobu fungovalo, ale nakonec to dopadlo jako vždycky a do ponožkového vaku putovala poslední opuštěná ponožka.
Měla jsem podezření, že u nás doma je něco v nepořádku s pořádkem a tak jsem dětem do pokoje přidělila speciální koš na špinavé ponožky, aby se třeba při přenosu z dětského pokoje neztrácely do nějakého tajného meziprostoru. Kdo ví, třeba nám ponožky mizí, ještě než se dostanou do pračky, a tak měly rovnou z nohou přijít do koše a odtud přímo do pračky. Snad nemusím zdůrazňovat, že manipulace s košem na špinavé ponožky a jejich vysypávání do pračky, byl zvlášť v létě skoro hrdinský čin, ale stejně to nepomohlo a ponožky mizely dál. V zoufalství jsem prohledávala skříně, posléze i postele a prostor pod nimi, dokonce i knihovnu a učebnice, zda tam ty chybějící nejsou někde zapadlé. Nebyly.
Dalším zákrokem bylo, že všechny nespárované ponožky letěly do popelnice a zakoupila jsem několik párů nových a přísahala jsem, že už je nenechám pračkou sežrat. Nebylo to nic platné, pračka je požírala dál, dokonce ty nové přednostně. Ty staré a oprané se ztrácet přestaly, možná se jich pračka už přejedla a dostala chuť na nové menu.
Časem jsem nabyla přesvědčení, že pračka prostě ponožky potřebuje, tak jako my, lidi potřebujeme například vitamíny. Možná že kdyby sem tam nemohla zblajznout ponožku, pokud možno novou, rozbolela by jí ložiska nebo by se jí zasekl buben. Škoda že ponožky nefungují v pračce i proti vodnímu kameni, byla by to aspoň cesta, jak ušetřit za prostředek proti jeho usazování.
Jestlipak výrobci vědí o tom, že pračky trpí takovouhle vadou. Protože jsem se vyptávala ve svém okolí a ponožky více či méně žere každá. Někdo má na své singl ponožky jen malý pytlíček. Jiní, jako třeba já, téměř lodní kufr, ale neznám nikoho, komu by pračka aspoň jednou za čas ponožku nesežrala.
To znamená, že pračky musí žrát ponožky i svým výrobcům. Ti se s tím ovšem nikde nechlubí, protože problém neumí řešit a co kdybychom pak všichni začali naše pračky-ponožkožroutky hromadně reklamovat? Nebo si jejich pračky na ponožky svých výrobců nechávají zajít chuť, protože se bojí, že by je za to mohli rozmontovat a dát do šrotu, takže výrobci ani netuší, co jejich nezvedené výrobky u spotřebitelů vyvádí, jinak si to nedovedu vysvětlit. Možná bychom jim to měli říct nebo jim o tom napsat.
Připadá mi docela zvláštní, že když se pračky některých ponožek nabaží, vyvrhnou je zpět. To se pak náhle a nečekaně objeví druhá do páru. Často bývá opranější a vytahanější než její kolegyně z vaku opuštěných, ale shledání bývá dojemné. Obě se k sobě pevně přivinou a jsou uloženy mezi ty šťastné a spárované.
Nejzáhadnější návrat ztracených ponožek jsem zažila, když se po několika letech a dvou stěhováních objevily ponožky do páru k těm, které už v pytli osamění ležely tak dlouho, že se nezadržitelně staly kandidátkami na vyhození. Co na tom, že byly skoro nové, když byly jen „jedna“. Navíc jedna hnědá a jedná zelená, takže opravdu nešly nosit společně. Můj údiv, když jsem objevila ztracenkyně v prádle sebraném ze šňůry, neznal mezí. Mohou být ponožky jako ztracení psi nebo ztracené kočky, kteří sami najdou cestu neznámým krajem ke svému pánovi? A co na ně řeknou ty druhé z páru? Budou se k nim mít a budou chtít s nimi po letech sdílet společné smotání? Nebo si mezitím zvykly na to, že si žijí každá nezávisle?
To se asi nikdy nedovím, ale letmo jsem zahlédla, že v knihkupectví se prodává kniha, která mimo jiné pojednává z vědeckého hlediska i o fenoménu praček požírajících ponožky.Vida, je to vědecký problém a záležitost se "žraním ponožek pračkami" se zkoumá stejně jako moře na Marsu, tajemné kruhy v obilí, polární záře nebo kulový blesk. A já bláhová ženská jsem si myslela, že na nějaký rozumný důvod přijdu, jen tak u plotny, a ona je to zatím vědecká záhada!