Čítám si v blahodárné samotě tu a tam po večerech ve spisech Erazima Koháka, hlavně těch, jež se zabývají demokracií a organizováním optimálního společenského soužití. Je to dosti idylická četba. Přináší víru a utišení, ale jen potud, pokud ji člověk nekonfrontuje se skutečností.
Ten Čechoameričan žil vydatnou část svého života v ústrani. Ve Spojených státech někde mezi dikobrazy v rozlehlých středoamerických lesích. Tam sepisoval své vize, hlavně vize funkční demokratické společnosti.
Ví o tom ten člověk skoro všechno, ale jen v poloze teoretické. Jsem si téměř jist, že tento teoretik nikdy neprošel praktickým střetem s etablovanou mocí na kterékoli úrovni. Pokud by dostal lekci tohoto typu tam, přestože vyhlíží a poučuje docela přesvědčivě, snad by zabalil verkcajk, odkvačil od svého líbezného povídání o blahodárné vydatnosti demokracie a nebalamutil jiné. (Dodnes však, sám neprozřelý, opájí pořád ještě svým kazatelským šarmem a vírou studenty Karlovy univerzity).

Proč jsem však vylovil z moře napsaného právě statě Erazima Koháka?
Protože šíří působivé vize o lidské rovnosti, vize o stejných možnostech lidí a o univerzálním a účinném vlivu demokratických pravidel na společenské bytí a korektní vztahy mezi lidmi.
Erazim se po své emigraci asi nikdy ani v maličkostech nekonfrontoval se správní a politickou realitou. Škoda, mohlo mu to stačit na to, aby poznal, jak často obecné principy demokracie naráží na nedobytné tvrze násilnické, zlodějské, lživé a ukoptěné moci a vyděšeně pak troubí na ústup.

Už delší čas nevěřím na demokracii na úrovni větších lidských celků - na demokratickou kontrolu a ovlivnitelnost správních institucí na úrovních měst, krajů, států i na úrovní nadstátní. Nepřehlednost všech tam lobujících spikleneckých srocení, postrkovaných ziskuchtivostí a mocichtivostí, to skoro úplně znemožňuje.

Domníval jsem se, a dnes už mohu s uzarděním poznamenat, že hloupě, že tam kde je přehled - hlavně na vsích a snad i na menších městech a městských obvodech - tam, kde si lidé vidí až do špajzu, měl by být znemožněn vzestup všelikých nepoctivců, hochštaplerů a šarlatánů tím, že občané si tu vyberou slušné místní autority. Snad někde v malé míře se to podaří, ale všeobecné pravidlo to není.
Ověřoval jsem si to trpce zcela nedávno v jedné menší obci v jesenickém podhůří. Zastupitelstvo je i tu složeno výlučně z agresivních místních rozumbradů a věčně opilého starosty. Platí obecně princip "já na bráchu, brácha na mne." Podle něj se řídí úplně všechno. Kdo se vyzná a nemá hluboko do kapsy pro nějaké korupční sousedské přilepšení zastupitelům, ten se dostane ke všelijakým požitkům a obec mu v cestě nestojí. Naopak, přidá i ze svého.
Pokud někdo horuje pro pravdu a zákony, spláče nad následky. Loajalita se zloději je určena zkušeností, že budu-li ticho, jednou se dostane i na mne. Jediným důsledkem místní přehlednosti je, že muži s mocenským kreditem bývávají ve volbách často vystřídáni jinými, ale rozdílu mezi těmi, co odešli, a těmi, co přišli, nebývá velký. Opojení mocí, začnou ti noví většinou záhy mít stejné cíle a vládnout stejnými metodami, jako předchůdci.

Obalamucen ideály (na nichž se trochu podílí i filozof Erazim Kohák) dostal jsem vlastním střetem s malou místní mocí užitečné poučení o poměrnosti demokracie. Stahuji se po této zkušenosti opět do svého ústraní a má víra už nebude tak krotká. 

 OHLASY NA ČLÁNEK

Dobrý den!
Skepsi pana Siudy pokládám za pravzor "té blbé nálady", která následovala po listopadové naivní euforii, že "teď již vše bude dobré."  
Každý má v demokracii takovou vládu, jakou si zvolil, jakou si zasloužil, když nešel k volbám. Když se někdo stáhl do ústraní! Ten příklad té malé obce s ožralkou starostou je typický, může vzniknou tam, kde je lidem všechno jedno. A pak naříkají, že trpí!
Podstatná pro každého občana není vláda v Praze, ale místní samospráva.Proto mě udivuje volání po přímé volbě prezidenta, t.j. přímo mám volit někoho, koho ani pořádně neznám, který může klamat voliče svým zjevem, populismem, lhaním. Ale o přímé volbě starostů nikdo už nemluví. A to je podstatné! Aby starosta nebyl třtinou, volební období se klátící dle nálady různorodého (ne partajnického, protože strany mají převážně na kandidátkách t.zv. nezávislé) zastupitelstva, které ho kdykoliv může odvolat. Proti vůli voličů!
Přes veškerá negativa však věřím demokracii, nikdo ještě nic lepšího nevymyslel. U nás k dokonalosti chybí, aby movití lidé vstupovali do politiky, kteří nemají zapotřebí si pomoci! Nejlepší příklad je nyní některými tak vysmívaný p. K. Schwarzenberg. Ten nemá zapotřebí krást, jemu jeho původ nedovoluje celý rod zostudit!
Karel Bůna, 16.10.2007 

Pan Bůna má celkem pravdu, ale pokud jde o přímou volbu presidenta, tak s nim nesouhlasím. Právě, ze při přímé volbě presidenta by lidé volili někoho, koho nějakým způsobem znali například z minulosti nebo ho poznají například z předvolebního kláni. Pokud jde o volbu starostu má pan Bůna 100% pravdu - v Česku si takto strany hned po sametové revoluci rozdali karty a už nikdy s tím nikdo neudělá. Stejně tak nemají zájem na legalizaci referenda... Je mi lito, ze takto negativně píši do Pozitivních novin, ale je to bohužel tak.
S pozdravem
G. Dvořák, 18.10.2007  

I kvalita demokracie jako nejméně špatné formy organizace a správy společnosti závisí ovšem bohužel na kvalitě občanů, a to zdola až nahoru. Jinak s názorem p. Brůny na p. Schwarzenberga se ztotožňuji.
J. Novák, 20.10.2007