Narodil jsem se a prožil dětství ve vesničce Louky nad Olzou na Těšínsku. Její hlavní ozdobou byly duby, tuším, že ze sedmnáctého století. Voda byla přiváděna do velikánských rybníků, na jejichž hrázích ty úžasné stromy po staletí rostly, důmyslným systémem z blízké slezské řeky Olzy. Nezadalo si to nijak se rybničními krajinami jižních Čech. Úžasná přírodní krása a poezie byla dominantou mého mládí.
Po první válce bylo zdejší Slezsko a Louky v něm anektováno Čechy, kteří se tu potom usadili na všech významných místech a pro domorodé neměli porozumění. Skončilo to tak, že nejdříve vytrávili všechno živé v opěvané řece a tím i v rybnících, jak bez zábran do ní pouštěli jedy z třineckých hutí na horním toku, potom nádherné mohutné starožitné duby vykáceli (ke stovce jich bylo). Je to ekologický masakr, který nemá pravděpodobně v evropských dějinách příměr. Větší část vesnice i s rybníky a rezervací, co tu byla vyhlášena, potom zasypali hlušinou z dolů, vyhloubených na kopcích několik kilometrů odsud.
Nikoho ze zdejších původních obyvatel, žijících tu v mnoha generacích, se ani nezeptali na názor. Ti byli proti šíleným cizákům bezmocní.
Teď leží dědina předků, dětství a mládí, její rybníky, fauna, vzácná flóra i zbytky ušlechtilých, bájně starobylých stromů, pod mnohametrovou vrstvou hlubinného kamení. Cizí a jejich místní komplici, co to způsobili, jsou pro své zločiny proklínání.
Nádherně demokratické a lidumilné by bylo, kdyby i malá etnika, drcená ze všech stran většími sousedy, mohla žít podle svých představ a zvyků. To by se nikdo cizí nestrkal do jejich věcí. Žilo by se podle krásných tradic, třeba jako my kdysi, u třpytných rybníků, na jejíchž hrázích hledí k nebesům stařičké nádherné stromy. Pro tu hrůzu, které se naši uchvatitelé dopustili, jim nikdy nesmí být odpuštěno. I pro ty stromy nesmí být zapomenuto.
U svého zaniklého světa se vždy po dvou letech scházejí dobří rodáci nad mořem mrtvého kamene, pod nímž leží vesnice jejich dětství.Truchlí pro ni i pro své mládí. Vzpomínají a bolí je srdce nad krásným pradávnem. Je to hoře na několik generací.